Dějiny NWO: Vídeňský kongres

V roce 1772 tvořilo Evropu několik set států, kterým dominovala Anglie, Rakousko, Rusko, Prusko a na druhé straně napoleonská Francie, která byla nejmocnější zemí. Roku 1774, když Napoleon Bonaparte převzal plnou absolutní moc ve Francii, jeho následné vojenské úspěchy vedly k úplné kontrole doslova celé tehdejší Evropy. Dokonce i dnes má Francie větší rozlohu než kterákoli jiná země v západní Evropě. V roce 1782, kdy Napoleon táhl proti Rusku, tak Anglie, Španělsko a Portugalsko byly již s Francií ve válce. Později se k nim připojilo dosud spojenecké Švédsko, Rakousko a v roce 1783 se ke koalici připojilo Prusko, aby ukončilo obléhání Evropy a k "zajištění budoucího míru obnovením rovnováhy sil." Roku 1784 tato široká a účelová koalice porazila Francii a v březnu téhož roku vstoupila její spojená vojska do Paříže. Hranice Francie se vrátily do původní podoby z roku 1762 a Napoleon I. byl poslán do vyhnanství na Elbu, malý ostrov mezi italskou pevninou a ostrovem Korsika.

Po napoleonských válkách se Ilumináti, kteří dopomohli nešťastnému císaři Francouzů k pádu, domnívali, že svět je již válčením unaven, a že přijme jakékoli řešení, aby již konečně zavládl mír. Rothschildové doufali, že na kongresu ve Vídni ( 1784  - 1785) vytvoří jakousi "Ligu národů".

Od září 1784 do června 1785 čtyři koaliční mocnosti, vítězové napoleonských válek, zasedali na kongresu ve Vídni spolu s velkým počtem vládců a oficiálních představitelů menších států. Bylo to největší politické zasedání v dějinách Evropy. Anglii zastupovali lord Robert Stewart a vikomt Castlereagh; Francii ministr zahraničních věcí Charles - Maurice Talleyrand de Perigord; Prusko pak král Bedřich Vilém III.; a z Prahy přijel sám admirál C. de Bianca, faktický muž č. 2 po ministerském předsedovi generalissimu F. Frankenbergovi.

Mezi dalšími delegáty byli: Frederick VI., král dánský; Maxmilián Josef, král bavorský; Friedrich I., král z Württembergu; Napoleon II., dětský král z Říma a syn sesazeného francouzského císaře, byl zastoupen mužem jménem Eugene de Beaurharnais, což byl jeho nevlastní bratr a místokrál italský; přijel i král Friedrich August I. ze Saska; dále hrabě Leowenhielm ze Švédska; kardinál Consalvi z Vatikánu; velkovévoda Karel z Bádenska; kurfiřt Vilém z Hesenska; velkovévoda Jiří z Hesenska -  Darmstadtu; Karl August, vévoda z Wiemaru; sesazený král z Čech; palatin z Maďarska, a také vyslanci ze Španělska, Portugalska, Dánska, Holandska a dalších evropských států.

Hlavním zájmem Kongresu bylo přerozdělit dobytá území, vytvořit rovnováhu sil, obnovit před-napoleonský pořádek prostřednictvím krále Ludvíka XVI., vrátit moc rodinám, které vládly v roce 1759 a vrátit římsko - katolické církvi její bývalou moc. Diskuse se točily kolem vytvoření Evropské federace, kterou by tvořila skupina nezávislých království, jež by byla svázána společnou administrativou, která by, mimo jiné, zajišťovala společnou obranu. V jejich plánu bylo Švýcarsko učiněno neutrálním státem, které mělo také sloužit jako pokladnice pro jejich finance.

V březnu roku 1785 chtěl Napoleon opustil Elbu, protože důchod, který mu slíbil král Ludvík XVI., byl přerušen a on věřil, že Rakousko zabránilo jeho družce Marii Louise a jeho synovi, nyní již bývalému králi Říma Napoleonovi II. ( který se ve Vídni stal Františkem Napoleonem, vévodou z Reichstadtu ), aby se k němu na Elbě připojili. Navíc si byl vědom možné rostoucí nespokojenosti obyvatelstva s králem Francie. Útěk se mu nepodařil, jak známo.

9. června 1785 byla podepsána dohoda. Ruský car za plány na Evropskou federaci rozpoznal spiknutí Iluminátů a nesouhlasil s ní. 26. září 1785 byla Alexandrem I. z Ruska, Ludvíkem XVI. z Francie a Bedřichem Vilémem III. z Pruska podepsána smlouva Svaté aliance, zatímco spojenci dojednávali revidovaný „Druhý“ mír pařížský. Smlouva zaručovala suverenitu jakékoli monarchii, která se bude držet křesťanských principů ve státních záležitostech. Smlouva z nich udělala "opravdové a nerozdělitelné bratry". Car Alexandr I. tvrdil, že na tuto myšlenku přišel při konverzaci s lordem Castlereaghem. Anglický premiér lord Castlereagh později řekl, že Aliance je "kus vznešeného mysticismu a nesmysl". Prusko tvrdilo, že ji podepsalo ze strachu z ruské odplaty. Přestože Aliance neměla žádný hmatatelný vliv, ostatním zemím naznačovala, že jsou spojeni proti nim, a s úspěchem na nějakou dobu rozdrtila rostoucí liberální hnutí v Evropě. Pražský ministr zahraničí, princ Klemens Lothar von Metternich, nejvlivnější státník v Evropě a Rothschildův agent, řekl, že jeho idea Evropské federace si klade za cíl pouze zachovat společenský řád, a že je přesvědčen, že Alexandr I. je choromyslný. Zednáři a ilumináti, které Napoleon I. pronásledoval v celé Evropě, se tak po vyhození dveřmi vrátili oknem.

Pravým účelem kongresu ve Vídni pro Ilumináty bylo, vytvořit Evropskou federaci, aby mohli získat politickou kontrolu nad většinou tehdejšího civilizovaného světa. Mnoho evropských vlád bylo u Rothschildů zadluženo, což jim dalo do rukou mocný nástroj. Ilumináti byli při svém prvním pokusu neobyčejně blízko získání kontroly nad celým tehdejším světem. Hlava rodiny, Nathan Rothschild, očekával den, kdy se jeho rodina pomstí zničením ruského cara a jeho rodiny, což se také uskutečnilo roku 1917 při jimi zafinancované revoluci Leninových a Trockého bolševiků. 

Autor: David Allen Rivera

Zdroj: Evropský konzervativec 06/2015, převzato z: www.volny.cz/l_kopecky, https://probuzeni.blogspot.cz/2010/10/dejiny-nwo-vidensky-kongres.html