Poznámky ze zápisníku Ondřeje K., 1
Obrácení aliancí
( z poznámek Ondřeje Kreidla, 3. svět )
Rakousko – uherský korunní princ, arcivévoda Rudolf Habsburský[1], zamýšlel před svou vraždou svobodnými zednáři v roce 1889[2] změnit spojeneckou politiku své země. Logicky usuzoval, že přátelský svazek s Německem a Itálií, jakož i s Ruskem má své mantinely v územních požadavcích těchto velmocí vůči podunajské monarchii – na Balkáně v ruském případě, v německém pohraničí Čech a Moravy v německo-pruském případě a v otázce Istrie, jižních Tyrol a Dalmácie v italském případě. Výhodnější se mu jevila aliance s Francií a Velkou Británií, také ohrožovaných v Evropě i ve světě německou, italskou a ruskou hegemonistickou politikou.
V 6. světě přesně toto učinil ministerský předseda středo-evropské České unie prof. Antonín Salzmann, když roku 1889 podepsal spojenecký vojensko – politický pakt s Paříží[3] a Londýnem, ke kterému se v roce 1891 přidal i Sankt Petěrburg. Padla tak spojenecká dohoda České unie a Německa z roku 1881. Česká unie se tímto stala pevným článkem pro-francouzské Dohody.
V roce 1914 po jarní revoluci se však vojenská republikánská junta pod vedením knížete z Hohenzollernu[4] přiklonila nazpět k Německu, což zapříčinilo porážku a rozdělení České unie v letech 1918 – 1919.
[1] Syn císaře a krále Františka Josefa I. a Alžběty Bavorské, narozen roku 1858.
[2] Vyšetřovací komise, ustavená z podnětu Františka Ferdinanda d´Éste, dospěla k závěru vraždy v roce 1890.
[3] Své učinilo i politické přátelství českého premiéra A. Salzmanna s francouzským králem Janem III. Bourbonským ( nastoupil po Jindřichu V. na francouzský trůn v roce 1883).
[4] Byl blízkým příbuzným německého císaře a pruského krále Viléma II. z Hohenzollernu.