Vikariátní den očima katechumena - vzpomínka

V roce 2012 jsem se připravoval na křest a napsal jsem pod dojmem svého „vstupu do Církve“ tento článek, který mi nyní připomíná asi nejlepší rozhodnutí mého života. Tak tedy vzpomínka z roku 2012:

Popeleční středou jsme zahájili čas půstu, charakteristický ztišením a rozjímáním. Také my, katechumeni vedeni našimi milými pátery Pavlem a Antonínem k přijetí svátosti křtu, jsme vstoupili do období intenzivnější duchovní přípravy na Velikonoce. Jedním z předpokladů toho je nejen seznamování s tajemstvím eucharistie, ale i plné zapojení do života církevního společenství.

Vikariátní den byl v tomto ohledu ideální příležitostí, proto jsem s radostí přijal pozvání na poslední únorovou sobotu. V útulném sále zemědělské školy byla již od rána výborná atmosféra – přiznám se, že shromáždění několika set lidí obvykle nevyhledávám, ale tady se dala pozitivní energie doslova krájet. Jak najednou člověka prostoupí ono často slýchané „Pokoj Vám!“ Velký dík za to patří všem organizátorům, kteří vše perfektně připravili, takže těch několik hodin proběhlo bez sebemenší chybičky.

Osou celého dne byly přednášky Otce převora břevnovského kláštera Prokopa Petra Siostrzonka o Duchu Božím, zaměřené především na náš praktický život. Stejně jako v homilii vždy každý slyšíme to, co je určeno pro každého z nás, i ze slov Otce převora jsme si jistě každý vybrali to svoje. Mě nejvíce zaujala pasáž o charismatech v Církvi a také o milosrdnosti našeho Boha, jak ji popsal v jedné ze svých povídek Chesterton: pokud nedokážeme litovat nějaké své špatnosti, litujme alespoň toho, že litovat nedokážeme, a Bůh nám ve své nekonečné dobrotě odpustí! Takových postřehů jistě každý učinil spoustu a všechny jsou pro náš každodenní život podnětné.

Z charismatiků křesťantví Otec Prokop připomněl nejen protestantského „světce z Lambaréne“ dr. Alberta Schweitzera, ale i jeho katolický protějšek, arcibiskupa z Dakaru a misionáře černé Afriky Marcela Lefébvra. Jak mě to zahřálo u srdíčka! Tento představený Kongregace Otců Svatého Ducha a zakladatel tradicionalistického Kněžského bratrstva sv. Pia X. byl kromě Otce Pia z Pietrelciny a fatimských dětí jedním z těch, kteří mě ke katolickému křesťanství přivedli!

Vikariátní den tedy rozhodně nebyl nudný, uběhl jako voda a jistě nás byla většina, kdo by vydržel sedět a slavit naše společenství déle! Někdo si vzal ze slov zde vyslechnutých více, někdo méně, ale určitě nikdo neodcházel stejný jako předtím. Otec Prokop totiž přirovnal kázání, potažmo každou duchovní promluvu k omývání zeleniny vodou – stejně jako voda po umytí uschne, i my většinu vyslechnutých myšlenek dříve či později zapomeneme – ale jedno je jisté, vždy jsme v srdci mnohem čistší než předtím. A to byl, myslím, i případ našeho krásného setkání. Kéž vyjde i příští rok.