Poznámky ze zápisníku 73

Špidlovsko – sobotkovský ideolog ČSSD Lukáš Jelínek ( nyní mj. člen rady ÚSTRu ) se v roce 2011 zamýšlel nad 20. výročím rozpadu OF:

Občanská demokratická strana si připomíná své dvacáté narozeniny s plnou parádou. Má k tomu jeden dobrý důvod: po celou dobu existence zůstala dominantní silou české pravice. Největší zásluhu na tom má Václav Klaus, který v roce 1990 včas vycítil, že klima ve společnosti nahrává ustavení standardní politické strany, která bude vnitřně semknutá a vyvaruje se rozmíšek a upachtěných kompromisů, které tou dobou ovládaly porevoluční Občanské fórum. Opřel se o síť ambiciózních regionálních manažerů OF, o pragmatiky a technokraty se silným tahem na branku a navrch přidal své charisma, jež se vyplatilo už při propagování ekonomické transformace. Není náhodou, že s Klausovým odchodem nejprve z vedení strany, pak na Pražský hrad a nakonec z celé ODS, přibyly občanským demokratům vrásky na čelech. Zkoušejí hledat jak optimálního lídra, výrazného a konzervativně zakotveného zároveň, tak uvěřitelný program, který by oslovil voliče odprava až do politického středu. Dusno, které by se při nedávné oslavě na Žofíně dalo po projevech Mirka Topolánka a Václava Klause krájet, naznačilo, že stále existují rozdílné koncepce dalšího vývoje ODS, přičemž redukovat je pouze na střet kmotrů a poctivců by bylo příliš zjednodušené. Ve vřavě kolem občanských demokratů ale zapadly nedožité dvacáté narozeniny druhého subjektu, jenž se vyloupl z Občanského fóra. Bylo jím Občanské hnutí. Jeho představitelé nápadu na rozdělení OF dlouho vzdorovali. Když ale únorová republiková rada Občanského fóra definitivně stvrdila jeho přechod ve dvě následnická uskupení, sešel se 14. března 1991 ustavující sněm Občanského hnutí, a to pak 27. dubna 1991 oficiálně zahájilo svoji činnost. Od počátku bylo Občanské hnutí považováno za reprezentanta středových, liberálních názorů. Své místo ale v něm našli také lidé s pravicovými i levicovými vizemi, jimž se příliš nechtělo do chomoutu politického stranictví. Ve svých rukou hnutí drželo celou řadu trumfů. Humanistický program, pověst pokračovatelů předlistopadového disentu i opatrné sympatie prezidenta Václava Havla. V neposlední řadě pak populární osobnosti typu Jiřího Dienstbiera, Dagmar Burešové, Josefa Vavrouška, Petra Millera nebo Pavla Rychetského. OH bylo silněji než další formace v OF zastoupeno ve federální i české vládě, té dokonce předsedal člen hnutí Petr Pithart. Za Občanským hnutím byla viditelná práce na transformaci právního řádu, česko - slovenských vztahů, mezinárodních kontaktů Československa, ale i tuzemského hospodářství. Zatímco ODS sázela na privatizaci českou cestou a prostřednictvím kuponů, ministři za OH na příklad zaštítili úspěšnou privatizaci mladoboleslavské Škodovky do rukou německého koncernu Volkswagen.

Tím více překvapilo, když ve volbách v červnu 1992 zůstalo Občanské hnutí pod pětiprocentní hranicí potřebnou pro vstup do parlamentu ČSFR i ČR. O rok později se OH transformovalo v řádnou politickou stranu s názvem Svobodní demokraté, po dalších dvou letech došlo k jejímu sloučení s Liberální stranou národně sociální. Občanské hnutí zmizelo z politického spektra rychleji, než by kdokoli čekal. Doplatilo na opovrhování marketingem i přehnanou ležérnost řady svých lídrů. Nepomohla mu ani sílící polarizace společnosti. Nůžky mezi sympatizanty pravice a levice se rychle rozevíraly a o umírněné liberály nikdo příliš nestál. Výmluvné bylo také selhání snah Občanského hnutí o zachování společného státu Čechů a Slováků. Jakkoli se ale za Občanským hnutím slehla země, jeho výrazné osobnosti zůstaly ve světle reflektorů dodnes. Ať už jako lidé úspěšní ve svých oborech ( jmenujme například advokáta Tomáše Sokola, ústavního soudce Pavla Rychetského, lékaře Martina Bojara či filozofa Jana Sokola ), nebo jako politici rozptýlení doslova napříč spektrem. V řadách zelených najdeme Martina Bursíka ( nyní šéf LES a sympatizant TOP 09, poznámka SK. ), v KDU - ČSL Petra Pitharta ( ale i lidoveckého prezidentského kandidáta z roku 2003 Jana Sokola a další, pozn. SK. ), v ODS pak Jaroslava Kuberu ( ale i Mirka Topolánka, Václava Mencla a další, až do Národní demokracie pak doplul František Krejča, poznámka SK. ). Nejsilnější výsadek Občanského hnutí se uchytil v sociální demokracii ( Miloš Zeman, Zdeněk Jičínský, Jiří Dienstbier mladší, Lubomír Zaorálek ad., poznámka SK. ). Také někdejší předseda OH Jiří Dienstbier uzavřel svoji politickou a životní pouť co by senátor za ČSSD a jeho syn je vycházející hvězdou této strany s potenciálem oslovit širší spektrum voličů než jen fanoušky tradiční levice ( bohužel je i hrobařem ČSSD, poznámka SK. ).

( … )

Zdroj: Neviditelný pes 2. 5. 2011, https://neviditelnypes.lidovky.cz/politika-dvacet-let-by-bylo-i-obcanskemu-hnuti-f4q-/p_politika.aspx?c=A110430_210015_p_politika_wag

Mirek Topolánek přijal Krista. A není sám, počet dospělých pokřtěných roste

Publikováno: 26. 5. 2016

„Necítím se být na sto procent ani Čechem, ani Evropanem. Jsem křesťan z Valašska s keltskými, francouzskými a kdo ví jakými kořeny,“ píše expremiér a někdejší předseda ODS Mirek Topolánek ve více než 500 stránkové publikaci. Ta obsahuje jeho články a projevy od roku 1998 opatřených krátkými podčárníky. V knize bývalého politika se objevuje řada náboženských odkazů i narážek. Ve svých textech M. Topolánek hojně poukazuje na naše kořeny a sdílené hodnoty vycházející ze židovsko - křesťanské civilizace. Cituje Bibli i Korán. „Já jsem se po etapě naivního agnosticismu a éry něcismu našel. Jsem nepochybně křesťan! A myslím to upřímně,“ popisuje v narážce na předvolební billboard ČSSD s citátem Stanislava Grosse „Myslím to upřímně“ z roku 2004. Kmotrem někdejšího premiéra Mirka Topolánka se stal ekonom Jiří Schwarz, spoluzakladatel Liberálního institutu, který působí na Vysoké škole ekonomické v Praze. V publikaci se objevuje mimo jiné po boku M. Topolánka před kostelem svaté Markéty v Břevnovském klášteře. Zda byla fotografie, datovaná letos 21. března, pořízena přímo v den Topolánkova slavnostního křtu, není však jasné. Mirek Topolánek na dotazy deníku ECHO 24.cz nereagoval. V textu M. Topolánek v souvislosti se Schwarzem zmiňuje, že mu poskytl duchovní oporu, vrátil sebevědomí a „chuť jít dál“. O Topolánkově víře v Boha vypovídá i jeho nedávný rozhovor pro Svobodné fórum. Označil v něm náboženství a církev jako „přirozenou kotvu v těžkých dobách“, která však české společnosti chybí. „Největší brzdou české společnosti je vysoká míra sekularizace. I proto nám chybí jednota v pohledu na národní zájem. Chybí nám hrdost, chybí nám víra, chybí nám jasná národní identita. Naopak nám nechybí závist, malost a rovnostářství,“ komentoval pro server Mirek Topolánek. Na slavnostní obřad křtu se aktuálně připravuje také Alexandr Vondra, exministr zahraničí i obrany za ODS a někdejší disident. „Jsem už zhruba rok v procesu přípravy, to není tajemstvím. Připravoval jsem se už za bolševika, tak mi přijde vhodné to dokončit. Nepřísluší mi to ale teď komentovat,“ uvedl deníku ECHO 24.cz A. Vondra. „V praxi katolické církve není příprava na křest chvilková záležitost. Pokud se dospělý člověk rozhodne nechat pokřtít, připravuje se většinou minimálně celý rok, v některých diecézích i déle. Jedná se o období tzv. katechumenátu, tedy období čekání na přijetí svátosti křtu. Vstupem do tzv. katechumenátu žadatel potvrzuje svůj zájem být pokřtěn,“ uvedl deníku ECHO 24.cz mluvčí České biskupské konference páter František Jemelka.

Zdroj: Echo 24.cz, https://echo24.cz/a/ibQRr/topolanek-prijal-krista-a-neni-sam-pocet-dospelych-pokrtenych-roste

V září 2010 různé české servery v ČR psaly:

Jeden z vůdců neúspěšného komunistického puče v srpnu 1991 v Moskvě Gennadij Janajev ( 73 let ) zemřel. Oznámily to v pátek ruské tiskové agentury s odvoláním na lékařské zdroje. Gennadij Janajev byl již delší dobu těžce nemocný a nedávno byl hospitalizován na jedné z moskevských klinik. G. Janajev byl viceprezidentem sovětského vůdce Michaila Gorbačova. Po vyhlášení výjimečného stavu jej pučisté dosadili do prezidentského křesla. Puč se však zakrátko zhroutil. Po amnestii v roce 1994 se G. Janajev stal konzultantem penzijního fondu. Mezi osmi hlavními pučisty kromě G. Janajeva, D. Jazova a O. Baklanova byli tehdejší premiér Valentin Pavlov, šéf tajné služby KGB Vladimir Krjučkov, šéf svazu sovětských rolníků Vasilij Starodubcev, šéf sdružení sovětských státních podniků v průmyslu či stavebnictví Alexandr Tizjakov a ministr vnitra Boris Pugo, který bezprostředně po potlačení puče spáchal sebevraždu. Expremiér V. Pavlov zemřel v březnu 2003. Někdejší strůjci pokusu o státní převrat nadále věří ve svou pravdu. "Zrádcovská Gorbačovova politika dovedla Sovětský svaz na pokraj katastrofy. Bylo správné, že se vedení země postavilo proti této politice," soudí například někdejší armádní generál Valentin Varennikov, který byl v roce 1991 náměstkem ministra obrany a velitelem pozemních vojsk.

Tolik Novinky.cz. Server Aktuálně.cz doplnil:

Muž, který chtěl před devatenácti lety změnit kurs Sovětského svazu zpět do minulosti, dnes zemřel. Ruská média oznámila, že třiasedmdesátiletý Gennadij Janajev podlehl rakovině plic na jedné z moskevských klinik. G. Janajeva si poslední sovětský vůdce Michail Gorbačov vybral v roce 1990 jako svého zástupce. Stal se tak prvním a posledním viceprezidentem SSSR, neboť funkce prezidenta a viceprezidenta byla v zemi zřízena až v roce 1990. Gennadij Janajev působil celý život ve stranickém aparátu a také jako funkcionář Komsomolu, mládežnické organizace Komunistické strany Sovětského svazu. M. Gorbačov mnohé překvapil, že si tohoto nevýrazného aparátčíka vybral za viceprezidenta. Údajně chtěl někoho, koho by mohl snadno ovládat a kdo by mu nebyl nebezpečný. V tom se ale zmýlil. Gennadij Janajev spolu s dalšími spiklenci v srpnu 1991 vytvořil tak zvaný Státní výbor pro výjimečný stav, který izoloval M. Gorbačova v jeho vile na Krymu a převzal moc. G. Janajev se stal oficiálně předsedou tohoto výboru, ačkoliv hlavním iniciátorem akce byl šéf KGB Vladimir Krjučkov. Ve skupině byli kromě jiných také ministři obrany a vnitra Dmitrij Jazov a Boris Pugo. Pokus o převrat se však nezdařil a po čtyřech dnech zkolaboval. Část ozbrojených složek země - například vojska dislokovaná v okolí Moskvy nebo elitní oddíl KGB Alfa - neuposlechla rozkazů pučistů. Na odpor se postavil také ruský prezident Boris Jelcin, tisíce lidí protestovaly a stavěly barikády v ulicích Moskvy a Petrohradu ( tehdy ještě Leningradu ). Čtyři měsíce poté se Sovětský svaz rozpadl. Gennadij Janajev vstoupil do historie 19. srpna 1991, kdy tiskovou konferenci pučistů v Moskvě přenášely televize téměř do celého světa. Bylo vidět, jak je nervózní, teče z něj pot a není schopen odpovídat na otázky. Podle pozdějších svědectví byl v dalších dnech opilý, přestal mít vliv na vývoj událostí a na konec se psychicky zhroutil. Stejně jako další účastníci převratu byl zatčen a souzen. V roce 1994 ale všem pučistům ruský parlament udělil amnestii. Nikdo z nich už se ale do politiky nevrátil. G. Janajev pak ještě několik let pracoval pro penzijní fond. Hlavní iniciátor pokusu o převrat, bývalý šéf KGB Vladimir Krjučkov, zemřel před třemi lety.

Lidovky.cz pak na závěr doplnily:

Gennadij Janajev byl již delší dobu těžce nemocný a nedávno byl hospitalizován na jedné z moskevských klinik. Pohřeb se podle příbuzných uskuteční na Trojekurovském hřbitově v nejbližších dnech. Podle médií trpěl rakovinou plic v natolik pokročilém stadiu, že se lékařům nepodařilo život zachránit ani chemoterapií.

G. Janajev se po kariéře v mládežnických organizacích a odborech stal v červenci 1990 členem nejužšího komunistického vedení. Od prosince téhož roku zastával i funkci sovětského viceprezidenta. Soustrast příbuzným vyjádřil vůdce opozičních komunistů Gennadij Zjuganov. "Janajev prožil zajímavý, složitý a čestný život. Výrazněji než jiní členové vedení Sovětského svazu vnímal, kam Gorbačov a jeho klika zavlékají zemi," řekl. Současně vyjádřil lítost nad tím, že pučistům chyběla vůle a rozhodnost potřebná k zachování Sovětského svazu. Někdejší strůjci pokusu o státní převrat nadále věří ve svou pravdu. "Zrádcovská Gorbačovova politika dovedla Sovětský svaz na pokraj katastrofy. Bylo správné, že se vedení země postavilo proti této politice," soudí například někdejší armádní generál Valentin Varennikov, který byl v roce 1991 náměstkem ministra obrany a velitelem pozemních vojsk. Za jedinou chybu považuje, že pučisté dostatečně nevysvětlili občanům své motivy, ale soustředili se na střet s ruským prezidentem Borisem Jelcinem, který se postavil do čela spontánního odporu. Další pučisté zase nostalgicky vzpomínají na Sovětský svaz, jehož rozpadu se jim nepodařilo zabránit. "Kdybychom porovnali tehdejší armádu a to, co z ní zůstalo, tak by nám zbyly jen oči pro pláč," tvrdí bývalý ministr obrany maršál Dmitrij Jazov. Podle někdejšího představitele sovětských zbrojovek Olega Baklanova Rusko ztratilo 100 milionů občanů, "v drtivé většině Rusů či rusko-jazyčných", Krym, Ukrajinu a další republiky, pozice ve vědě, průmyslu a zemědělství.

Zdroje: Novinky.cz, https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/212356-zemrel-vudce-komunistickeho-puce-v-moskve-janajev.html , Aktuálně.cz, https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/zemrel-pucista-ktery-svrhl-gorbacova-a-pak-se-opil/r~i:article:678228/?redirected=1492344557 , Lidovky.cz, https://www.lidovky.cz/zemrel-janajev-muz-ktery-se-pokusil-svrhnout-gorbacova-pjs-/lide.aspx?c=A100924_222407_lide_ani