Postřehy zprava: k demisi Bohuslava Sobotky pérem B. Pečinky, P. Hájka a Z. Koudelky. Petr Sokol k francouzským prezidentským volbám.
Velká předvolební hra Bohuslava Sobotky. Renomovaný Bohumil Pečinka vám teď vysvětlí, jak se v ní orientovat
Publikováno: 2. 5. 2017
„Premiér to svoje gesto odporu vůči praktikám ministra Babiše vyhlášením demise výrazně posílil a myslím si, že u veřejnosti si tím vůbec neuškodil,“ analyzuje současnou situaci politický komentátor a známý publicista Bohumil Pečinka. Podle něj lidé ocení, že byl Bohuslav Sobotka schopen vzdát se pro své přesvědčení i tak vysoké funkce, jakou nyní zastává. Navíc orgánům činným v trestním řízení, zvláště státnímu zastupitelství, se prý do obvinění místopředsedy vlády Andreje Babiše moc nechtělo, stejně tak jako finančnímu úřadu.
Premiér Bohuslav Sobotka překvapivě ohlásil svoji demisi, a tím i celé vlády. O tomto jeho zásadním rozhodnutí nevěděli prý ani jeho sociálně - demokratičtí ministři. Jak si myslíte, že celá záležitost dopadne? Dohodnou se nakonec koaliční partneři mezi sebou ( i když v tomto případě by musel pryč z vlády Babiš ) a současná vláda bude pokračovat? Nebo je to už zcela v rukou prezidenta Miloše Zemana? Dá se vůbec předpokládat nějaký scénář?
Ta situace má asi deset různých vyústění. Nicméně ze strany premiéra Sobotky je to mimořádně překvapivý, ale v jeho postavení správný tah. On se totiž tím vyhrožováním Andreji Babišovi, že ho odvolá z vlády, dostal do dost prekérní situace. Babiš sám odejít nechtěl a Sobotkovi by pak stejně zůstali ve vládě ministři za hnutí ANO, což by bylo pro něj velmi nepříjemné. Premiér to svoje gesto odporu vyhlášením demise výrazně posílil a myslím si, že u veřejnosti si tím vůbec neuškodil. Jelikož lidé ocení, že byl schopen se vzdát pro své přesvědčení i tak vysoké funkce. Navíc zamotal hlavu jak Miloši Zemanovi, tak Andreji Babišovi. Musíme si uvědomit, že máme několik měsíců před volbami a ta nynější pozice ČSSD není vůbec špatná. Stali se zásadním odpůrcem hnutí ANO a s tímto aranžmá půjdou i k volbám.
V případě ne-dohody koaličních partnerů je na tahu Miloš Zeman. Co by tak mohl udělat? Nepřijme demisi, což nemusí podle platných legislativních norem ... Jmenuje premiérem Andreje Babiše, se kterým má velmi přátelské vztahy, a ten se pak bude snažit za jiné konstelace dovládnout? Anebo tu budeme mít zase nějakou další úřednickou vládu?
Podle ducha a litery ústavy by měl Miloš Zeman pověřit vítěze předchozích voleb sestavením vlády, a tím je ČSSD. Tedy složení kabinetu by mělo být znovu záležitostí Bohuslava Sobotky, který má na to právo. Je ale pravda, že to měl Miloš Zeman už udělat při pádu Nečasovy vlády, kdy původně měla pak skládat vládu Miroslava Němcová, ale on to neučinil a jmenoval sám vládu úřednickou. Takže to může udělat i teď, i když ústava říká něco jiného. Andreje Babiše by ale mohl, podle výsledku voleb, vyzvat až ve druhém kole.
Miroslav Kalousek obvinil Bohuslava Sobotku z toho, že se opět zbavil odpovědnosti a přenechal ji prezidentovi. Nařkl ho tedy ze slabosti, stejně jako například vedení nové strany Realistů Petra Robejška. Kritici premiéra poukazují na fakt, že to má být právě on, kdo „vyžene“ Babiše z vlády, když ho předtím tak tvrdě napadal. Souhlasíte s tímto názorem?
Naprosto ne. Já jsem na to prakticky už jednou odpověděl. Kdyby Sobotka vyhodil z vlády Babiše, tak by mu kromě jiného tam zbyli jeho ministři z hnutí ANO, a to by byla pro předsedu vlády hodně nevýhodná pozice. Takže opakuji, já si myslím, že premiér učinil správné rozhodnutí.
Bylo opravdu nutné, aby premiér podával hned demisi? Je podle vás situace opravdu tak vážná? I když kauza s nákupem dluhopisů vlastní firmy vrhá na Andreje Babiše špatné světlo stejně jako případ údajného dotačního podvodu při rekonstrukci Čapího hnízda, neměly by nejprve konat policie a orgány činné v trestním řízení? A neměly by se až potom vyvozovat důsledky? Ať je to jakkoliv, Česko má nyní celkem úspěšnou vládu, ekonomice se daří a máme především pět měsíců do voleb ...
No, to není tak zcela jednoznačné. Podle mých informací orgánům činným v trestním řízení, zvláště státnímu zastupitelství, se do obviňování místopředsedy vlády Babiše moc nechtělo. Nevím, jestli měli strach nebo hráli s předsedou ANO nějaké politické hry, aby podpořil jimi navržený zákon o státním zastupitelství, který zvyšuje jejich pravomoci. To opravdu nedokážu zcela jednoznačně posoudit. Já v tom jen vidím jakési taktizování ze strany státních zástupců. A proto někdy nelze vyčkávat, až to všechno doběhne do konce, včetně soudů. Je třeba konat dříve. Premiér měl na to nárok, neporušil žádný zákon a prostě to udělal. A celá záležitost je demisí, tím silným gestem, znovu ve hře.
S tím laxním přístupem orgánů činných v trestním řízení máte zřejmě pravdu. Premiér B. Sobotka ve svém projevu také připomněl, že finanční správa nemá zrovna moc chuti prověřovat svého šéfa – ministra financí. OLAF, kontrolní orgán EU pro dotační záležitosti, vyšetřuje kauzu Čapí hnízdo už déle než rok bez jakéhokoliv vyjádření, stejně jako česká policie. Je tomu skutečně tak, že u nás máme stále dvojí metr na lidi? Jeden na ty obyčejné a druhý, který měří naprosto jinak, na velké, vlivné podnikatele a špičkové politiky?
Tak pokud vím, zástupci OLAF měli právě o tomto čase přijet do České republiky svědčit. Ale s tou poznámkou o dvojím metru souhlasím. Zvláště státní zástupci se teď chovají jako agenti s teplou vodou a vnucují ten svůj nový zákon, kterým si posilují svoje pravomoci, většině politických stran. Oni sami se tím dostávají do obrovského střetu zájmů a je to šíleně skandální. Jak tedy mají vyšetřovat Babiše, který se dostává také do střetu zájmů? Pro mne jsou nedůvěryhodní a nevěřím jim ani nos mezi očima. Ano, u nás často platí dvojí metr při uplatňování práva.
Vůbec kolem Andreje Babiše existuje řada temných podezření. Ať už se týkají jeho podnikatelských začátků a finančních operací, díky kterým se stal majitelem Agrofertu, či zmíněných kauz typu „dluhopisy“ nebo Čapí hnízdo. Spekuluje se, že ještě do voleb by A. Babiš mohl být obviněn, nicméně ve všech průzkumech jsou on i hnutí ANO na špičce. Proč to jeho voličům nevadí? Je to tak, že lidé v ČR automaticky počítají s tím, že „všeci kradnú“, ale Babiš na rozdíl od ostatních „chytráků“ je nyní úspěšným podnikatelem a také ministrem financí? Vydrží mu jeho vysoké preference do parlamentních voleb i po Sobotkově demisi?
Každá doba má nějakou svoji specifickou atmosféru. U nás panovalo a stále panuje velké zklamání z počínání a také z různých korupčních afér tradičních stran i dalších reprezentací. Takže těm jiným spolkům a hnutím se pak leccos odpustí ...
Co soudíte o Babišových zahraničně - politických názorech? Velice tvrdě se staví proti imigraci, kritizuje EU a několikrát, když mluvil sám za sebe „z voleje“, zpochybnil smysl sankcí proti Rusku ... Co by z hlediska geopolitiky premiér Andrej Babiš asi provedl s naší zemí?
V této souvislosti bych chtěl především vědět, kdo reprezentuje zahraničně - politické směřování naší republiky v hnutí ANO, zda Andrej Babiš, nebo europoslanec a místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička. Jejich názory nejsou totiž jen diametrálně odlišné, ale dá se říct, že dokonce výrazně protikladné. A to na zásadní otázky, jako jsou evropská integrace, migrace, sankce proti Rusku, přijetí eura atd. Já opravdu nevím, kdo má v tom navrch. A vedení hnutí ANO je známé tím, že dovede během krátké doby hlásat na různé zahraniční události úplně opačná stanoviska, než prezentovala dříve.
Umí Andrej Babiš dělat politiku? Koho si bude po volbách chtít „ochočit“ jako koaličního partnera? Lidovce se Starosty, KSČM, Tomia Okamuru, či ODS? Nebo se vyplní předpokládaný scénář některých politiků a budou „všichni proti Babišovi“?
Ono bude strašně záležet na tom, jak se vyřeší ta nynější politická hra okolo demise a s jakým aranžmá se pak půjde k volbám. Jestli lidé pochopí, že to Sobotkovo gesto bylo správné, anebo ho nechají plavat. Já se domnívám, že ČSSD na tom může dost vydělat. Otázkou je také, jakým způsobem se vyřeší ty Babišovy kauzy. On se také může dostat do izolace. Jasné je, že vyřešení současné situace s rezignací vlády nastávající parlamentní volby dost ovlivní.
Zdroj: Parlamentní Listy.cz, https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Velka-predvolebni-hra-Bohuslava-Sobotky-Renomovany-Bohumil-Pecinka-vam-ted-vysvetli-jak-se-v-ni-orientovat-486133
Těžké dilema pravicového voliče. Politolog Petr Sokol jej ukazuje na souboji Le Penové s Macronem
Publikováno: 30. 4. 2017
Bez Velké Británie Evropská unie fungovat může, ale bez Francie by v dnešní podobě fungovat nemohla, říká politolog Petr Sokol před druhým kolem prezidentských voleb ve Francii. Ale za ještě větší a zásadní problém by považoval, že zvolení Marine Le Penové do čela Francie by znamenalo velké oslabení NATO. Proto věří, že se většina francouzských pravicových voličů nerozhodne dát přednost ultrapravicové kandidátce před středovým kandidátem Emmanuelem Macronem. Oba vítězové prvního kola volby se střetnou v rozhodujícím druhém kole voleb 7. května.
Řada pravicových voličů dnes řeší velké dilema, musí rozhodnout mezi Emmanuelem Macronem, bývalým socialistou, a ultrapravicovou Marine Le Penovou. Ani šéfové pravice nejsou jednotni. Původní favorit prezidentského klání a na konec poražený kandidát tradiční francouzské pravice François Fillon vyzval své voliče, aby podpořili E. Macrona, naopak další pravicový kandidát Nicolas Dupont - Aignan se rozhodl podpořit Marine Le Penovou a přidal se k ní. Za to dostal slib, že bude premiérem, pokud Le Penová vyhraje volby.
Marine Le Penová bojuje o hlasy na všech frontách
Hlavní tvář nacionalistů se snaží před druhým kolem voleb získat na svou stranu váhající voliče. Podle politologa bude hodně záviset na tom, jak vážně bere francouzský volič posun Marine Le Penové od extrémní pravice k umírněnějšímu protestnímu způsobu politiky, protože to je návod, jak se budou chovat. Marine Le Penová po postupu do druhého kola francouzských prezidentských voleb ohlásila, že dočasně opouští svou pozici šéfky v krajně pravicové Národní frontě. Snaží se tak podle odborníků získat na svou stranu nerozhodnuté voliče, které radikální nacionalismus její strany může odrazovat. „Když kandidoval před sedmnácti lety její otec, bylo logické, že všichni voliči stran hlavního proudu volili proti jejímu otci, ale myslím, že dnes se rozdělí na třetiny. Třetina podpoří Le Penovou, třetina Macrona, třetina možná udělá to, co je v takové situaci nejlogičtější – zůstane doma,“ řekl Petr Sokol Parlamentním Listům.cz. Politolog potvrzuje, že pro řadu pravicových voličů to bude složitá volba, protože E. Macron je bývalý socialista, navíc člověk, který rozbíjí systém politických stran. „Založil široké hnutí, o kterém není jasné, co bude vlastně prosazovat. V oblasti ekonomiky řeší některé otázky pravicově, jiné levicově. Myslím, že to je pro pravicového voliče velké dilema,“ připustil. „Nejvyšší politici republikánů vyzvali v posledních dnech k volbě Macrona, ale když čtu v médiích rozhovory lidí, kteří mají za měsíc kandidovat do Národního shromáždění, říkají, jak teď můžeme podpořit Macrona a pak bojovat proti jeho kandidátům ve sněmovních volbách?“ popisuje situaci těsně před rozhodujícím hlasováním v zemi galského kohouta.
Ultrapravicová kandidátka získá spíš hlasy voličů J. – P. Mélenchona, ale také ne všechny …
V některých bodech se sice politika pravice a Národní fronty překrývá, řada voličů nebyla spokojena se socialistickou vládou, někteří chtějí odchod z Evropské unie nebo zpřísnění migrace, požadují změnu, která s Macronem nepřijde, protože Macron je podle Petra Sokola kandidát kontinuity. „Politika republikánů a Národní fronty se částečně překrývá u takových sarkozyistů v otázce migrace, ale tím to v podstatě končí. Myslím, že Marine Le Penová může ve druhém kole získat víc voličů z tábora neúspěšného prezidentského kandidáta Jeana - Luca Mélenchona,“ předpokládá Petr Sokol. I když M. Le Penová je představitelkou krajní pravice a Mélenchon, který získal v prvním kole přes devatenáct procent voličů, byl naopak velmi levicově orientovaný, shodnou se například v přístupu k Evropské unii.
Část pravicových voličů k druhému kolu nepřijde
„Francouzská pravice měla zatím strategii, které se doteď držela – ani levice, ani Le Penová,“ konstatuje Petr Sokol. Pro některé bude tedy možná nejschůdnější varianta vůbec se voleb neúčastnit. „Nikdo nepřemýšlí o volbě Marine Le Penové, protože její ekonomická politika je levicová. Tady u nás se často hovoří o tom, že Trump a Le Penová je stejný příběh, ale není. Donald Trump kandidoval za zavedenou pravicovou stranu, Marine Le Penová proti ní bojuje z jiných pozic,“ vysvětlil politolog. Proto je přesvědčen, že M. Le Penová ve druhém kole neuspěje, protože pravicoví voliči ji podle něj volit nebudou, právě kvůli problematickým názorům na ekonomiku. „A to nepřeklene ani nějaká shoda v konzervativních hodnotách,“ soudí, proto se prý určitě nestane, že by republikáni vyzvali k podpoře Le Penové. „To není na stole, ale je možnost nejít volit Macrona. Druhá varianta je zůstat doma,“ dodal P. Sokol.
Favoritem do čela Francie je Emmanuel Macron
Politolog míní, že favoritem druhého kola je Emmanuel Macron a že to bude on, kdo se stane příštím francouzským prezidentem. „I když se Macron po prvním kole snaží dělat všechno pro to, aby se mu Le Penová přiblížila, myslím, že nakonec se jí nepodaří zvítězit, protože i voličů Mélenchona získá tak třetinu. A potřebovala by z těchto táborů všechny hlasy,“ vysvětlil. Problém Marine Le Penové vidí v tom, že se za ní celý nespojí, i když programově mají něco společného, protože kromě komunistů volili Mélenchona muslimové a pro ně je ultrapravicová kandidátka nepřijatelná. Připouští, že by jí mohla pomoci ještě malá volební účast. „Ale když se podíváte na výsledky prezidentských voleb ve Francii v minulosti, ve druhém kole bývá účast voličů vyšší než v prvním. Což odporuje naší představě, protože když tady váš kandidát vypadne v 1. kole, nejdete volit. Ve Francii se to vnímá jinak,“ přiblížil Petr Sokol, že Francouzi berou 1. kolo jako síto, ve druhém jich pak přijde k volbám ještě o jedno, dvě procenta víc lidí než v prvním kole. Pro Českou republiku jako člena Evropské unie je důležité, jak ovlivní výsledek francouzské prezidentské volby budoucnost a politiku Evropské unie. „Pokud zvítězí Macron, bude ve vztahu k EU pokračováním dosavadního prezidenta Hollanda, protože je ze všech kandidátů nejvíc pro-unijní, v řadě názorů se shoduje s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, takže bude pokračovat německo – francouzský blok. S E. Macronem se nic nezmění,“ předpokládá Petr Sokol. Jiná situace by nastala, kdyby se do čela Francie postavila představitelka krajní pravice, která je velkou kritičkou Evropské unie a chce vypsat referendum o setrvání v ní podobně jako ve Velké Británii. „Ale bez Velké Británie Evropská unie fungovat může, bez Francie by v dnešní podobě fungovat nemohla,“ varuje politolog. „Někteří lidé věří, že by prospěla k reformě Evropské unie. Já si úplně nemyslím, že by reforma v jejím pojetí byla pro nás výhodná,“ dodává, protože souhlasí s názorem, že rozbití EU není reforma. Ale za ještě větší problém považuje, že vedení Marine Le Penové by znamenalo velké oslabení Severoatlantické aliance, poukazuje i na její dobré vztahy k ruskému prezidentovi Vladimíru Putinovi. „Vítězství Le Penové pro nás není dobré,“ řekl na závěr politolog Petr Sokol.
Zdroj: Parlamentní Listy.cz, https://www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/Tezke-dilema-pravicoveho-volice-Politolog-Sokol-jej-ukazuje-na-souboji-Le-Penove-s-Macronem-485877
Sobotkova demise není sebevražda, ale naopak: Spousta mediálního povyku pro nic. Spolu chyceni, spolu oběšeni? Dohodli se? Jak to dopadne, je jasné. Udělá prezident z pomsty chybu?
Autor: Petr Hájek
Publikováno: 2. 5. 2017
Petr Hájek se pokouší vysvětlit, že se nemáme vzrušovat, protože situace má pouze jediné řešení, a přináší informaci o tom, Sobotkova demise vůbec neznamená nutně odstoupení celé vlády.
Vypadá to jako závěrečné komické číslo zoufalce, který obsadil „hájenku“ ( viz slavné večerníčky o panu Kotrčovi ): Premiér B. Sobotka tak dlouho mířil na poodhalené koleno Andreje Babiše – až náhle v záchvatu záblesku soudnosti obrátil hlaveň, a sám sebe střelil do hlavy. Těm, které to číslo přece jen pobavilo, spěchám trochu zkazit náladu a uvést je do nekašírované reality ( takový už je nevděčný úděl našeho Protiproudu ).
Nenechme se strhnout
Lze pochopit, že na jednu stranu je to pro větší část veřejnosti v první chvíli úleva. Sobotkova vláda byla opravdu mizerná, pouze to nebylo tolik vidět. Shodou okolností se totiž protnula s mohutnou vlnou – uměle vytvořené a udržované – hospodářské prosperity. Velmi tvrdě za ni v blízké budoucnosti zaplatíme, ale to teď samozřejmě téměř nikoho nezajímá. Jen co na podzim uzavřou německé ( a naše ) volby kolečko předstírání demokracie v zemích EU, může se spustit dramatická recese, respektive krize. Tedy pokud se v mezinárodních souvislostech soudruzi z washingtonských a bruselských bažin neodhodlají předejít ji něčím ještě daleko horším. Teprve z této perspektivy má smysl zabývat se něčím tak nepodstatným, jako je dnešní Sobotkovo oznámení o tom, že hodlá podat demisi. Domnívá se, že automaticky to platí pro celou vládu. Ale to je jen jeho další omyl.
Vzrušení v české nudě
Náhle, kam pohlédneš, všude zavládlo vzrušení: ČT okamžitě zařadila další ze svých strašlivých seriálů „mimořádných vysílání“, jejichž smyslem je dát návod na interpretaci ( manipulaci a mystifikaci ) všem ostatním. Na překot se vyjadřují politici, televizní studio obsazují provařené tváře politologů a komentátorů Kavárny. Svíravá česká politická nuda jako by byla na okamžik zapomenuta. Vlastně to lze pochopit. První reakcí bylo překvapení. B. Sobotka, který se sám zahnal do kouta, když dovolil, aby za účasti jeho poslanců schválila sněmovna usnesení proti Babišovi, byl při oznámení demise rudý jako přezrálý ( červený ) grapefruit. Na chvíli tak kouzlem nechtěného přiznal svou pravou barvu: On je totiž ten pravý bolševik, nikoli nominálně současní komunisté. On a jeho neomarxistická guerilla ( Dienstbier, Marksová, Šabatová – a celá rodina Uhlů, Patočka a spol. ), která ho po „lánském puči“ pomocí Pražské kavárny dosadila do Strakovky. S Babišovým souhlasem. Totálně neschopný premiér, jenž podle not výše zmíněných havlistů celou svou stranu během několika let v podstatě zničil, nyní už nevěděl kudy kam: Pokud A. Babiše odvolá, učiní z něj „mučedníka“ ( řečeno jeho vlastními slovy ). Pokud ho ponechá ve funkci, potvrdí, že je zbabělec a ťulpas, který rozehrál hru, na niž nestačí.
Kalouskův omyl
Předhodil tak médiím na pohled tučné sousto. Ihned se rozběhly všemožné spekulace o tom, co může následovat. Ukázalo se, že na tuto variantu nebyli ani ostřílení matadoři ve vymýšlení politických podrazů připraveni. Dobře to ilustroval nelíčeně „zmatený“ Miroslav Kalousek, který se hnal, aby jako první řekl svůj „názor“. Vychrlil do ČT své zděšení z toho, že nyní dal B. Sobotka do rukou všechnu moc nenáviděnému prezidentu Miloši Zemanovi. Na první pohled to tak opravdu vypadá – ale jen na první pohled. Stejně jako ono tučné Sobotkovo sousto, které je ve skutečnosti vycucanou kližkou z poraženého koně. Je ale přesto zarážející, že ani profesionálního spiklence M. Kalouska nenapadlo, že to celé může být dohodnutá hra. Kdo ji vymyslel a kdo projednal, není až tak důležité. I notoricky intelektuálně „insolventní“ Bohuslav Sobotka přece ví, že na Hradě má nepřítele přinejmenším stejně odhodlaného, jakým je mu Andrej Babiš. Je proto prakticky vyloučeno, že by nebyl Miloš Zeman o tomto kroku dopředu informován ( pokud to celé není jeho dílo ). Na přímou otázku grapefruit na tiskovce pouze řekl, že on o tom s prezidentem nemluvil. Tomu lze jistě věřit, M. Zeman by s potápějící se nulou o vážných věcech určitě nemluvil.
Co učiní prezident?
Jakkoli tedy premiérovo oznámení demise vypadá efektně, ve skutečnosti se za ním nic zvláštního neskrývá. Rovnou lze téměř s jistotou říci, jak vše dopadne: prezident demisi přijme – a vláda dosedí svou komediální roli ve Strakovce ( za naše nemalé peníze ) s rukama v klíně až do voleb. V demisi totiž už nemůže dělat vůbec nic, než právě jen sedět – a Pán Bůh alespoň za to zaplať! Jistě – prezident má v tuto chvíli teoreticky řadu možností ( jak se může čtenář přesvědčit níže v poznámce skvělého brněnského ústavního právníka Zdeňka Koudelky ), ale téměř určitě žádnou z nich nevyužije. I když pokušení jistě bude velké – vzhledem k Zemanově politické „kreativitě a hravosti“. Jenže to by nedávalo smysl. Pro prezidenta jsou nyní hlavní věcí volby prezidentské. Proto správně posunul datum konání voleb do parlamentu až na nejzazší termín. Od října až ( nejméně ) do předvánoční doby bude hlavní postavou na politické scéně on: Bude v podstatě na něm, jak naloží s vítězem voleb, komu dá do rukou vládu. Že to bude Andrej Babiš, bylo prakticky jisté již dlouho – po dnešku je to ale opravdová tutovka. Pak již bude zbývat do prezidentských voleb spíše pár dnů než týdnů. Kampaň tak bude mít favorit v rukou – a nevyrazí mu ji z nich ani Česká televize se staronovým ředitelem, dosazeným právě před pár dny Kavárnou na dalších šest dlouhých let – kromě jiného právě kvůli klání o Hrad. K tomu, aby vše proběhlo hladce, však Miloš Zeman potřebuje Babišovu asistenci. A právě proto nic jiného než dovládnutí Sobotkova kabinetu v demisi nelze předpokládat. Andrej Babiš nutně potřebuje na svém místě do voleb zůstat.
Cimrmanovský úkrok stranou
Trapná hra o Babiše byla tímto dohrána. Vyšponovaná partie ovšem měla několik možností stát se dramatem, bez ohledu na to, že ve všech případech by na ni Sobotka doplatil. Ale mohl Babiše alespoň potrápit. Kdyby ho například odvolal, měl jisté šance dostat se ke kompromitujícím dokumentům na ministerstvu financí. Jenže on si to vyhodnotil tak, že M. Zeman by Babišovo odvolání stejně do voleb protahoval, takže by to vyšlo na stejno. To ale není tak úplně jisté. Opakuji – prezidentovi jde nyní výhradně o znovu zvolení. Čelit několik měsíců mediálnímu bombardování, že je Babišův komplic v nejasných ( policií vyšetřovaných ) kauzách, by pro něj mohlo být nepohodlné. Musel by hledat řešení – a to by ČSSD ( patrně v postavě ministra M. Chovance ) dávalo ještě jisté možnosti na drobné taktické ( a možná i strategické ) předvolební zisky. Takto nemá nic. Bohuslav Sobotka prostě udělal „cimrmanovský“ úkrok stranou – a je jen otázkou, který čert ( má jich kolem sebe pěknou hromádku ) mu to nakukal. Spousta humbuku – ale nestane se vůbec nic. Andrej Babiš si na svých ministerstvech ohlídá své zájmy ( zvláště na financích a spravedlnosti, viz můj předchozí článek ). B. Sobotka a jeho ministři budou za státní peníze křižovat republiku v předvolební kampani ( jsou zadluženi jako málo kdo ), která nemá pointu, protože s A. Babišem v zádech tak jako tak pouze dovládne až k hořkému konci. On i jeho nemocná strana.
Dohodli se?
Zbývá vlastně jen jediná otázka: Dohodli se zástupci socialistů ( Chovanec? ) na tomto „řešení“ nejen se Zemanem, ale také s Babišem? Nelze to vyloučit. A. Babiš totiž jasně řekl, že pokud ho Sobotka odvolá, nechá na něj ( a potažmo na celou ČSSD ) ve svých médiích vytáhnout takové kompromitující materiály, že nebude policií před volbami vyšetřován jen ministr financí, ale také předseda vlády. Přičemž prvnímu to ( jak vidíme ) neuškodí, spíše naopak ( je definitivně za obětního beránka linky Sobotka – Kalousek ), ale druhého to zničí. A to tak, že i na teplé místečko v bruselské trafice bude moci zapomenout. Nic lepšího, než to, co se stalo, nemohl Andrej Babiš chtít. Teď má opravdu všechny trumfy v rukou.
Zemanovo pokušení
B. Sobotka se tak demisí ve skutečnosti nezastřelil – ale naopak zabránil své totální likvidaci. Že za cenu destabilizace země? Že tím nabil A. Babišovi dokonalou munici k jeho předvolebnímu finále? No a co? Protože ví, že na svých postech on a jeho ministři ( zvláště vnitra ) do voleb zůstanou, zase to tak dramatické s tou destabilizací nebude. I když to teď po několik měsíců od Andreje Babiše denně uslyšíme. Ale Sobotkovi je jeho vlastní kůže pochopitelně bližší, než ta naše republička. Ostatně byla vždycky. Není to už nyní vlastně podstatné, ale skoro bych si na to vsadil: Ačkoli si nyní může před kamerami Babiš hlavu ukroutit ( „čekal jsem všechno, jenom tohle ne“ ), příliš mu to nevěřím. Věděl o tom ( pouze on, jeho nohsledi ne, ti museli být opravdu překvapeni, protože by to neodehráli před kamerami přesvědčivě ), právě tak jako o „řešení“ demisí nejspíš věděl Miloš Zeman. Také on už vlastně může slavit znovu zvolení. Zbývá jen nepatrná možnost, že si to sám zavaří: Pokušení si hrát a předvádět svou „tvůrčí potenci“ – zvlášť když jde o pomstu B. Sobotkovi – bude samozřejmě veliké. Pokud by mu neodolal ( nepředpokládám to ) a chtěl vymyslet jinou variantu, při níž sice splní podmínku, že A. Babiš zůstane na svém místě, ale Sobotkovi ( Kalouskovi a celé Kavárně ) to bude chtít ještě více osladit, může udělat fatální chybu. Nebylo by to poprvé.
Jen pro ten případ uvádím ( mírně zkráceně ) možnosti, které nyní má:
Zdeněk Koudelka: Prezident a Sobotkova demise
Demisí premiér Bohuslav Sobotka odevzdal svůj osud do rukou prezidenta republiky. Prezident má několik možností řešení:
a) Nepřijme demisi premiéra. Člen vlády nemá svobodu opuštění funkce. Není-li demise přijata prezidentem, musí funkci vykonávat.
b) Přijme demisi B. Sobotky jako demisi celé vlády, ale pověří ji výkonem funkce do jmenování vlády nové. Toto provizorium může trvat do voleb.
c) Přijme demisi B. Sobotky jako demisi celé vlády a pověří sestavením vlády předsedu druhé nejsilnější strany v Poslanecké sněmovně Andreje Babiše nebo jmenuje svou prezidentskou vládu. Tedy vládu Jiřího Rusnoka II. bez J. Rusnoka. Nově jmenovaná vláda musí požádat o důvěru Poslaneckou sněmovnu, ale i bez důvěry může vládnout až do poslaneckých voleb, stejně jako bez důvěry vládla vláda Jiřího Rusnoka.
d) Přijme demisi B. Sobotky pouze jako individuální demisi předsedy vlády. Funkcí předsedy vlády pověří jinou osobu a vláda bude pokračovat bez Sobotky. Že je demise premiéra demisí vlády, je jen zvyklost. Tomu se může B. Sobotka bránit tím, že by svou individuální demisi doplnil kolektivní demisí vlády přijatou formou usnesení vlády jako celku.
Vláda rozhoduje ve sboru. Ve sboru rozhoduje podle ústavy i demisi vlády. Naše ústava nestanoví, že demise premiéra znamená demisi vlády, byť se tak od roku 1997 často postupuje. Je na premiérovi, zda svou demisi podá jen jako demisi osobní, a na prezidentovi republiky, zda demisi předsedy vlády posoudí jako demisi jednotlivce nebo celé vlády. Významná je praxe za předchozích ústav, neboť úprava demise vlády byla stejná, tj. že o demisi vlády má rozhodovat vláda ve sboru a demise premiéra nikdy nebyla ústavou kvalifikována jako demise vlády.
( ... )
Roku 1997 byla po demisi předsedy vlády Václava Klause vyložena tato demise z jeho iniciativy jako demise celé vlády. Šlo o první případ v našich dějinách. Pro takové jednání není v ústavě přímá opora. Nikde nestanoví, že demise či jiné ukončení funkce předsedy vlády znamená demisi vlády. Ta má být přijímána jako rozhodnutí vlády ve sboru a také se tak vždy do roku 1997 dělo a následně se tak postupovalo při demisích vlády 1998, 2002, 2006, 2009 a 2010. Nicméně demisi předsedy vlády jako demisi celé vlády akceptoval prezident Václav Havel. Obdobně prezident Václav Klaus akceptoval demisi předsedy vlády Vladimíra Špidly 1. 7. 2004 a Stanislava Grosse 25. 4. 2005 jako demisi celé vlády. Rovněž Miloš Zeman v roce 2013 akceptoval demisi Petra Nečase jako demisi vlády. Vláda je významný ústavní orgán a způsob jejího ukončení má být určen v ústavě taxativně a určitě, což je dnes stanoveno formou demise vlády přijatou ve vládě jako sboru, nebo odvoláním celé vlády prezidentem. Pokud je v zahraničí vázáno ukončení funkčního období vlády na osobu jejího předsedy, stanoví to ústava výslovně. Prezident Miloš Zeman o ústavních zvyklostech prohlásil: „ … pojem ústavní zvyklosti je naprosto idiotský, protože kdyby to byly opravdu ústavní zvyklosti, tak by nějakým způsobem byly zakotveny v ústavě. Jsou to jenom zvyklosti. Prezident, byť přímo zvolený, nemůže měnit ústavu, ale má samozřejmě svaté právo měnit zvyklosti, které nejsou zakotveny v ústavě.“ ( Právo, 11. 7. 2013 s. 4 ).
Ústavní zvyklost je skutečně měkká norma. V podstatě ji lze vytvořit tím, že držitel určité funkce nějak postupuje. Normy jsou změnitelné stejně, jak byly vytvořeny. Stejným způsobem lze změnit snadno i ústavní zvyklost, když držitel funkce svůj postup změní. Rozdíl od anglosaského právního systému, kde je pramenem práva i obyčej, spočívá v tom, že právní obyčej je závazný a právní zvyklost je jen doporučující. Právní obyčej není pramenem našeho práva. Samotnou měkkost pojmu zvyklost stvrdil roku 2001 i Ústavní soud, když mluví v případě sporu o kontrasignaci při jmenování guvernéra České národní banky o zvyklosti již na základě jednoho jmenovacího aktu, což bylo do té doby vnímáno jako nedostatečné.