Postřehy odjinud 148
Kardinál Sandri: Děkuji všem za podporu východních církví, je třeba v ní pokračovat
Vatikán. Kongregace pro východní církve a Papežský východní institut slaví v těchto dnes sté výročí svého založení. Jsme ve chvíli, kdy narůstá vědomí velkého bohatství, které uchovávají apoštolské církve a které se projevuje v liturgii, patristické tradici a spiritualitě, říká prefekt kongregace kardinál Leonardo Sandri. Spolu s tím je potřeba připomenout, že východní církve poznamenané válkami a pronásledováním, potřebují naši pomoc – dodává pro Vatikánský rozhlas: „Pronásledování donutilo mnoho našich křesťanských bratří k emigraci s nadějí na bezpečnost, pokoj a lepší perspektivy budoucnosti. Musíme se tedy zaměřit také na jejich potřeby. Vždy jsme v tomto smyslu spolupracovali s celou latinskou církví – s biskupy, kněžími a věřícími - a chci vám za to poděkovat. Na této cestě je potřeba pokračovat také pokud jde o východní katolické církve, které jistě Blízký východ nikdy neopustí. Křesťané zůstanou na místě, aby tam nezbyly pouze památky a kameny, které nemluví a nemyslí, nýbrž kameny živé církve, která následuje Krista a zůstává činitelem pokoje a rovnováhy ve všech těchto zemích. Nás křesťanů bude málo, ale vždy v těchto zemích zůstaneme, abychom sloužili smíření a pokoji mezi jejich obyvateli.“ Říká kardinál Leonardo Sandri, prefekt Kongregace pro východní církve.
Zdroj: Radio Vaticana, https://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=25676
Václav Klaus: Na okraj nečekaného Sobotkova tahu
Psáno před čtvrtečním setkáním Zeman - Sobotka
Politická zápletka, kterou vyvolal svým úterním oznámením demise vlády premiér Bohuslav Sobotka, není v tuto chvíli ani zdaleka dořešena a jakýkoli komentář do týdeníku je riskantním krokem. Říkám to ve čtvrtek odpoledne, kdy píši tento komentář. Vyjde v úterý 9. května a ani za těchto pět dní konec této epizody ještě nenastane. Za uplynulé první dva dny však vykazuje tato událost zajímavou dynamiku a odkrývá nové možnosti. V úterý odpoledne jsem vydal krátké prohlášení: „Ze strany premiéra Sobotky je to nečekaně dlouhý osvobozující odkop míče od vlastní branky a přenesení hry na polovinu soupeře. Nyní jde o to, jak zareaguje soupeř, ale to nechci předvídat. Nepředpokládám, že by to byl se soupeřem předem dohodnutý tah. Soupeř bude proto mít co k přemýšlení.“ Byl jsem překvapen, že tomuto mému komentáři leckdo nerozuměl. Kritikům se zdálo, že nabídkou demise vlády nebylo zformulováno žádné dlouhodobé, nebo aspoň do voleb platící řešení. Argumentoval jsem, že o žádnou dlouhodobost nejde a v tu chvíli premiéru B. Sobotkovi jít ani nemůže. Sobotka se tím „pouze“ krátkodobě vymanil ze smrtelného klinče, do kterého se dostal dlouho trvajícím nezvládnutím sporu se svým místopředsedou vlády A. Babišem. ( V tomto komentáři záměrně nediskutuji komplikované „kulisy“ sporu, ani oprávněnost těch či oněch vyslovovaných podezření. ) B. Sobotka nabídl jako krátkodobé řešení svou vlastní oběť – očekával, že dočasnou – jako cenu za vyřešení sporu, do kterého se v posledních dubnových dnech neprozřetelně namočil. Udělal to s předpokladem, že se mu to ve volbách v dobrém vrátí. Byl to odvážný tah, v našich poměrech neznámý, ale musel by být až do samotného konce dohrán dobrým šachistou. Je evidentní, že B. Sobotka šachy tak dobře nehraje. A že je soupeř šachistou silnějším. Nevyšel Sobotka z chybného předpokladu, že za ním stojí v jednom šiku celá ČSSD? To se ukázalo být omylem. Zájmy silných hráčů v ČSSD nejsou totožné se zájmy jejího předsedy. Co se bude dít do úterního rána, jak bude situace v následujících dnech či týdnech řešena a jak bude vypadat naše vláda do říjnových voleb nevím. Nemám navíc důvod o tom spekulovat zejména proto, že to není moc důležité. Jakákoli vláda vznikne, nic podstatného do voleb neudělá. Jenom se mohou trochu vyjasnit nově vznikající pozice, vazby, možné koalice v budoucnu. Myslím, že jsou tímto vývojem mnozí překvapeni proto, že v každodenním šumu málo významných událostí zapomněli na základní charakteristiky našeho dnešního politického uspořádání. To, co se právě teď děje, je logickým důsledkem faktu, že jsme tři a půl roku měli první velkou koalici v historii polistopadové České republiky a že velké koalice mívají před volbami ( v libovolné zemi ) svůj předem známý vývoj. Jak se blíží volby, strany velké koalice – v našem případě ČSSD a ANO – se musejí od sebe vzdálit, protože jedině díky tomuto vzdálení se mohou spolu v průběhu volební kampaně vážně soupeřit. Známe to z našich sousedních zemí, které jsou velkými koalicemi po celá desetiletí charakterizovány – z Německa a z Rakouska. V tomto ohledu se u nás neděje nic mimořádného a právě tak by to občané naší země měli interpretovat. Přesto je třeba říci, že má každá vládní krize svá nemalá rizika. Tím největším je další zmenšení schopnosti ČR bránit své zájmy v EU. Zcela evidentní je dlouhodobá totální nepřipravenost naší země reagovat na stále se zesilující nátlak jádra Evropské unie ( jak Bruselu, tak zemí, které se za ono jádro považují ) na povinné přijímání migračních kvót. A právě o to teď jde. Tento zničující nápad zarputilých evropských multikulturalistů a elitářů, kteří chtějí trestat země střední a východní Evropy ( které do EU stejně nikdy nechtěli vzít ), nemůžeme přijmout. Nelíbí se jim, že trváme na své identitě. A že se v EU nechceme rozpustit jako ona pověstná kostka cukru v čaji – můj příměr z počátku 90. let. Tlak na zbavení se své vlastní identity je však skryt v samotné podstatě konstruktu Evropské unie. Naše vládní krize jen zeslabuje naši šanci zformulovat a obhajovat opačný postoj. V tomto ohledu nám Sobotkův pád asi nepomůže.
Autor: Václav Klaus, komentář pro časopis Týden, publikováno dne 9. května 2017.
Zdroj: IVK, https://institutvk.cz/clanky/875.html
Jak dostat Babiše z politiky: Třetí ilegální nahrávka jistě není poslední. Kalousek, Šafr, Sobotka, aneb když vlci vyprávějí pohádky. Zpoza těžní věže vykukuje Bakala. Válka policie versus prokurátoři
Publikováno: 9. 5. 2017
Autor: Jan A. Mařenka
Jan A. Mařenka poslouchá další ze seriálů kompromitujících nahrávek Andreje Babiše a žasne nad tím, jak vypravěči pohádek spoléhají na to, že český Honza je doopravdy hloupý.
Už nejde o to, zda má někdo Andreje Babiše rád, nebo se ho bojí, či se ho dokonce hnusí. Odporná udavačská kauza, rozehraná co by předvolební divadlo, je současně nechutná i báječná. Jak to může platit dohromady? Je to jako v té pohádce Obušku z pytle ven, ve scénce o jitrnici, jakou svět neviděl. Hlavní hrdina, chudý muzikant, zde předstíral, že neexistující jitrnice je velmi chutná, tučná a šťavnatá až hrdlo ráčí, a ze srdce se směje. A také si na ní náležitě pošmákl. Nahrávky soukromých rozhovorů ministra A. Babiše s novinářem, které otřásají politikou napříč spektrem, mají být důkazem, že je Andrej Babiš darebák. Odpověď jak velký není známa, jisté však je, že i třetí zveřejněná nahrávka je tučná a šťavnatá - asi tak jako ona neexistující jitrnice.
Kolik jich ještě bude?
Zatím poslední udavačská nahrávka ministra A. Babiše, pořízená tímtéž provokatérem jako obě předchozí, zesílila podezření, že jde o rozsáhlou akci proti-babišovského spiknutí. Výchozím bodem je v něm portál Svobodné fórum ( Forum 24 ), sympatizující s Miloslavem Kalouskem ( TOP 09 ). V čele tohoto portálu stojí Pavel Šafr, bývalý šéfredaktor MF Dnes, který má boj proti A. Babišovi jako jedinou životní náplň, a současně je M. Kalouskovi dlouholetým "nezávislým" mediálním spojencem. Svobodné fórum, jedno z nejznámějších fake - news zpravodajství, je pochopitelně financováno ze zdrojů blízkých TOP 09. ( Poznámka SK – Pavel Šafr již Kalouskovi pomáhal v roce 2005 sestřelit S. Grosse a v roce 1997 J. Luxovi skrze údajnou „švýcarskou vilu“ Václava Klause. ). Lze předpokládat, že přijdou další nahrávky - stejně pochybné, jako ty předchozí. Ta první z řady ( na které A. Babiš nadává na své koaliční "spojence" ) byla sestříhána z nejméně osmi záznamů. Není dosud jisté, zda nahrával jen provokatér M. Přibil, nebo zda šlo o akci, na které se podíleli i jiní Babišovi zaměstnanci či na ní dokonce spolupracovali profesionální rozvědčíci. Policie tak může mít dost příležitostí dostat se všemu na kobylku. Jenže nad policií stojí ministr vnitra Milan Chovanec ( ČSSD ), který je ( nejen ) podle těchto ilegálních nahrávek sám podezřelý z temných čachrů - o dalších lidech z jeho politické strany ani nemluvě. Bude opravdu na vyšetření tlačit? Spíše se odvolá na to, že policie je "nezávislá", takže je to věc policejního ředitele T. Tuhého. Právě toho ředitele, kterého zásadně podržel v souboji o "Babišova" plukovníka Roberta Šlachtu a na něj napojené prokurátory z Olomouce a Prahy ( Ištvan, Bradáčová ). Oba se tak drží v šachu: Policie vyšetřuje některé Babišovy kauzy, ale prokurátoři je nedovolí dokončit před volbami - mají nad vyšetřováním dohled a jsou tak vlastně jeho pány. V tomto opačném případě by zase jistě rádi konali - ale policie jim nedodá žádné vyšetřené podklady. Nezbývá, abychom se tím tedy zabývali my. Vraťme se tedy k ilegálním "odposlechům" prvního místopředsedy vlády a šéfa ANO.
Provokace ze čtvrté cenové
Třetí nahrávka je dlouhá pět a půl minuty, Andrej Babiš na ní mluví asi 10 vteřin. Jedinou "použitelnou" větu pronesl až po čtyřech minutách zjevného nátlaku novináře - provokatéra, který mu podsouvá dokumenty z policejního spisu. Je jasné, že A. Babiš ho o dokumenty nežádal, dokonce ani neměl ani čas si je pročíst. Na naléhání provokatéra, kdy to má "pustit ven", A. Babiš konečně utrousil: "Já bych to načasoval někdy před ten jejich sněm socanskej a něco před volbama." Provokatér je na nahrávkách příslovečně nechutně podlézavý, obrací se na Andreje Babiše jako na svého guru, který mu může jako jediný pomoci v této těžké chvíli, kdy mu ani vedení redakce neporadí. A. Babiš je z toho zjevně v rozpacích, takřka nereaguje, a když, tak provokatérovi radí, aby ta témata raději odložil. Proto tvrzení, že nahrávka je důkazem ovlivňování obsahu novin vlastněných v té době A. Babišem, je prostě lež. Zda Andrej Babiš své noviny ovlivňoval, nevíme. Bylo by jistě s podivem, kdyby ne. Ale pokud to dělal, pak určitě ne tímto způsobem ze "čtvrté cenové" - hospodským krafáním s jedním z redaktorů. Proto podstatné na nahrávkách není to, co na nich je, ale to, co na nich není. Na příklad – kdo provokatérovi zaplatil za špinavou práci a kdo celý komplot zkonstruoval.
Kdo to platí?
Twitterový účet s názvem Julius Šuman, z něhož portál Svobodné fórum údajně pouze přebírá nahrávky, je jen bílý kůň. Policie by měla nyní zjistit, zda to ve skutečnosti není právě "antibabišovský" portál, který nahrávky na twitter vkládá, aby je pak následně zveřejnil. Kdo platí provoz Svobodného fóra ( Forum 24 ) redakce tají. Že byl při svém vzniku napojen na americké ( sorosovské ) "nadace", je jasné. Jak je to nyní, je složitější. Z veřejně dostupných zdrojů ( justice.cz ) vyplývá jen to, že v roce 2015 skončil ve ztrátě 442 tisíc Kč, nebo možná 3, 21 miliónu Kč. Na otázku, jak to tedy je, odpověděl šéfredaktor Pavel Šafr tazatelům, že se mu z nich chce zvracet. V nedávné době portál podstatně rozšířil svou agendu a stal se "zpravodajským". Podle zdroje, který nechce být jmenován, platil celou operaci i současný chod portálu stejný investor, který patřil mezi donátory Kalouskovy TOP 09. I když prý již poslal M. Kalouska k ledu, antibabišovský portál finančně podporuje dál.
Časování
Kauza ilegálních nahrávek byla velmi pečlivě načasována. Ve stejný den, kdy se objevily na veřejnosti, zatkla policie fotbalového bosse Peltu ( v souvislosti s dotacemi do sportu ) i sociální demokraty M. Janstu a K. Březinu ( který byl v podmínce za jiný případ ). Jde o další případ podezření z korupce v řadách vládní strany, která - podobně jako A. Babiš - postavila svůj volební úspěch na tvrzení, že ti před ní kradli. Zatýkání měli ovšem v rukou "Babišovi" prokurátoři - konkrétně nejvyšší pražská státní zastupitelka Lenka Bradáčová. Známá otázka - co bylo dříve: vejce, nebo slepice? Podle expertů citovaných v médiích se policie připravovala na zatýkání několik týdnů dopředu, a je tedy velmi pravděpodobné, že o ní věděli i někteří na policii napojení novináři ( některé spojuje s policisty stejná domácnost ) a další struktury z naší malé české bažiny. Nahrávky pak mohly být vytaženy tak, aby zneutralizovaly dotační skandál ČSSD ( proč média ani náznakem nespekulovala o odvolání ministryně školství K. Valachové, které se kauza těsně týká? ) a odvedly pozornost jinam - k jitrnici, jakou svět neviděl.
Ve stínu jitrnice
Ve stínu jitrnice tak všechna média, včetně Babišovy MF Dnes, řeší potenciální korupční kauzy ČSSD jen okrajově a se stejným despektem, s jakým se věnovaly například případu ROP Severozápad. A to i přesto, že je vedle ní předchozí údajná Babišova kauza Čapí hnízdo jako kulička hrachu vedle tykve. Pro velké zákulisní hráče, např. jako finančník Zdeněk Bakala, majitel konkurenčního mediálního impéria, je Andrej Babiš nepřítelem číslo jedna už dávno. Červená kontrolka se na plno rozblikala ale až před několika týdny, kdy vláda schválila převedení OKD zpět do vlastnictví státu. Souboj byl ovšem o to, přes jakou firmu se tak stane - a kdo tím získá přístup ke všem dokumentům z doby privatizace. Po dramatických tahanicích ji na konec dostal do rukou státní podnik, který spadá pod Babišem řízené ministerstvo financí. Podle našich informací policie chystá v souvislosti se skandálním privatizačním tunelem v OKD obvinění několika osob - a je prý pravděpodobné, že mezi nimi bude i Zdeněk Bakala, a možná i premiér Bohuslav Sobotka. Odstranění miliardáře A. Babiše z politiky je jednoznačně v zájmu miliardáře Z. Bakaly, jemuž před lety jako ministr financí Bohuslav Sobotka přiklepl OKD ( včetně hornických bytů ) za směšnou cenu - a tím ho miliardářem učinil. Toto je zřejmě hlavní důvod, proč je nutné dostat Andreje Babiše z ministerstva financí, z vlády a politiky vůbec. Kauza tak zvaných korunových dluhopisů je jen neexistující jitrnice. Dokumenty z privatizace OKD jsou však velmi konkrétní a nepochybně silně pepřené čtivo.
Munice, kam se podíváš
Na třetí zveřejněné nahrávce je znepokojující především fakt, že měl provokatér - novinář přístup do policejního spisu. Z toho by měla ministra vnitra Milana Chovance jímat hrůza – a ne z toho, že Andrej Babiš něco údajně chystal na své protivníky. Není to zdaleka poprvé, co policie nebo státní zastupitelství pouští novinářům informace podléhající utajení, nebo ze "živých kauz" včetně odposlechů. Kupodivu to dodnes nikoho nezajímalo. Zločin se dokonce "morálně zdůvodňoval" tak zvaným veřejným zájmem. Že jako jsou situace, kdy zločin není zločinem, protože se hodí do zpravodajsko - policejních politických her Pražské kavárny, ještě nedávno pevně napojené na americkou ambasádu Obamova velvyslance A. Schapira. Byl to právě "nezávislý, před-babišovský" deník MF Dnes, který policejní odposlechy běžně používal jako zbraň v předvolebních kampaních ( viz třeba článek na titulní stránce v MF Dnes před prezidentskými volbami – Zeman má problém, Mrázek volá Šloufa ). A tak nezbývá, než zvolat: "Obušku, z pytle ven!" a doufat, že konečně zatančí na správných zádech. Jenže klasické pohádky, v nichž dobro vítězí nad zlem, jsou v naší politice zřídkavým jevem. Libujeme si spíše v béčkových cajdácích. V té, kterou právě sledujeme jako seriál v ČT, Bakalových médiích a Kalouskově Fóru 24, není dobrých ani zlých. Vlk z Červené karkulky nám vypráví, jak zachránil jitrnici, a doufá, že český Honza se opravdu ukáže jako hloupý - a spolkne mu to.
Ne tu jitrnici. Ta přece neexistuje.