Postřehy ( archivní ) zprava: o čem psaly Necenzurované noviny v roce 1991, 1992 a 1993, 4. díl
Karel Srp fyzicky napaden nebezpečným exhibicionistou
Stejně jako skončila legenda o Václavu Havlovi jako vysoce morálním člověku, rozplývá se nyní legenda o jeho "ušlechtilém příteli" a spolubojovníku za lidská práva, Magorovi. Svým jednáním totiž, ať se nám to líbí, nebo ne, zmíněný magor dokazuje, že do valdické věznice skutečně patří.
Redakce NN
V Praze dne 13. 1. 1993
Ahoj Petře,
včera kolem sedmé večer jsem byl na vernisáži v jednom pražském klubu. Vedle stál Ivan Martin Jirous, který něco četl v hloučku známých. Přistoupil jsem, on dočetl a beze slova mi vrazil facku. Prý za to, že jsem v redakci Necenzurovaných novin. Jednu že již dal Lubošovi Vydrovi, ale menší, a dvě čekají na Tebe. Moc Tě prosím, vyhýbej se mu. Kolem jedenácté jsem začal zvracet a ještě teď mám v hlavě nějaké hučení. Nikam jsem nešel, nemám pojištění. Pamatuji se, jak někdy na jaře 1990 mluvil z balkónu na Staroměstském náměstí. Přimlouval se, aby jména byla zveřejněna, že "postiženým se uleví". Nereagoval jsem. Jednak jsem nechtěl zkazit program a pak jsem byl asi překvapen. Chápeš, jaký je to paradox zejména u mne. Nemá cenu se tím nějak zaobírat. Magor je silně vyšinutý člověk, který se musí předvádět. Proto se bojím, že Tě zabije. Myslím to vážně. Vyhrožoval Ti před dalšími, nakonec to demonstroval přímo. Kvůli své popularitě udělá i to. Facka byla i technicky zajímavá: z krátké vzdálenosti, byl jsem těsně u něj a ruku jsem vůbec neviděl, měla velkou intenzitu, abych mluvil technicky, a hlavně vedená na ucho a na spánek. Jistě Ti to připomene výcvik estébáků, jak fackovat, aby došlo k otřesu mozku, nebo k ohluchnutí, ale bez vnějších znaků. Tohle amatér neumí. Ať už se to naučil kdekoliv, je to zabijácký fígl. Oba máme, Ty i já, po tom všem pro strach uděláno, ale opakuji, vyhni se mu, nebo počítej, že začne bez varování - musí být při tom však lidé. A už vůbec se s ním nebav. Vím, že mě neposlechneš, ale alespoň si ulož tenhle dopis, ať je doklad, že Tě hodlal zbít.
Autor: Karel Srp
Zdroj: NN 1993, https://www.cibulka.com/nnoviny/nn1993/nn0393/obsah/10.htm
Akce "Klín" stále pokračuje ?
Od listopadového převratu již uplynuly téměř dva roky, a zatím se zcela nepodařilo odhalit dezinformační a destabilizační hru příznivců bývalého režimu, o jejichž působení v politických stranách nemůže být pochyb. Zákonná úprava lustrací doposud nebyla přijata a v nejbližší době se ani podobný krok neočekává. Snadno potom může docházet k situacím, jakých jsme byli svědky v závěru loňského a počátkem letošního roku. V srpnu loňského roku vznikla politická strana Čs. národní kongres, která do té doby existovala pod názvem Strana čs. neutrality a byla součástí a jedním ze zakládajících členů Svobodného bloku. Úkolem Čs. národního kongresu ( dále ČSNK ) byla snaha po sjednocení pravicově orientovaných stran a hnutí se záměrem vytvořit jednotný blok demokratických sil proti formující se levici. Během září se v ČSNK začali soustřeďovat lidé z různých politických stran, hnutí i společenských organizací, které spojovala myšlenka zdravého vývoje státu bez balastu zvrácených post-socialistických teorií, leckdy nezastřeně proklamovaných představiteli vládnoucího establishmentu. Postupně se práce v ČSNK zúčastňovali členové KPVČ, Svazu PTP, kontakty byly navázány s Radikální republikánskou stranou ( RRS ), působící v Brně, Svobodnou legií, SPUSA, Republikánskou unií a dalšími drobnějšími stranami a hnutími. Členy strany se stali i někteří jednotlivci působící původně v Liberálně demokratické straně ( ČsDI ), jimž nevyhovovala politika liberálů s více méně středovou orientací. I další vývoj budil dojem, že sjednocení podobně zaměřených sil je možné a vytvoření pevného bloku je pouze otázkou času. Další vývoj ve straně se však začal ubírat jinými cestami. Ve vedení se objevili pánové Vl. Frohlich a dr. J. Matzner ( oba z LDS ), ing. Jos. Horák ( gen. sekretář Svazu PTP ) a ing. V. Nedorost ( člen původní Strany čs. neutrality ), všichni byli do předsednictva kooptováni - nikdy nebyli řádně zvoleni. Z této skupiny zvláště zaujme osoba dr. Jiřího Matznera, nechvalně známého v disidentských kruzích. V době loňských parlamentních voleb, při prověřování kandidátů do ČNR, bylo vedení LDS upozorněno náměstkem ministra vnitra panem Hirtem na skutečnost, že tento pán byl od roku 1984 placeným spolupracovníkem StB ( v kategorii TS ) a svou "bohulibou" činnost vyvíjel pod krycím jménem Štěpán. Byl nasazen proti katolickým kruhům Charty 77 a dalším nezávislým iniciativám včetně Čs. demokratické iniciativy, pozdější LDS. Informace byly podepřeny i výpovědí řídícího důstojníka StB. Tato informace byla členům LDS sdělena na celopražském aktivu, kterého se účastnil i pan Vl. Frohlich a onoho pana doktora označil za křivě obviněného / ... /. V srpnu je členům LDS zaslán nepodepsaný dopis vyzývající k přestupu do Čs. národního kongresu. Potud by bylo vše v pořádku - v dopise se však objevují lživé pomluvy o údajném zpronevěření velké finanční částky, zvláště ve spojení s lidmi typu pana dr. J. Matznera - šlo jednoznačně o pokus rozbít LDS. S odstupem času a po událostech, které zanedlouho následovaly i v ČSNK, se lze domnívat, že Akce "Klín" byla použita i v tomto případě. Ve vedení se objevuje i ing. Josef Horák, generální sekretář Svazu PTP, jehož úkolem je "přesvědčovat" příznivce Svazu o nevyhnutelnosti vstupu do ČSNK. Protože často používá nevybíravých metod přesvědčování, nenalézá mezi pétépáky mnoho ohlasu, spíše naopak. Tento muž, vždy razantně vystupující na veřejnosti s tvrdým odsouzením minulého bolševického režimu, patří zřejmě k sortě lidí, kterým paměť nikdy příliš nesloužila - nebylo by potom možné zapomenout na servilní podbízení se režimu s odkazem na doporučení samotného soudruha Miloše Jakeše ! Postupně však i členstvo Svazu PTP prohlédne a ing. J. Horák je odvolán z funkce gen. sekretáře. Předsedou ČSNK v této době zůstává ing. V. Nedorost, který se díky své bezvýraznosti stává pouhým nástrojem v rukou zmíněných pánů V. Frohlicha, dr. Matznera a ing. Horáka. Na podzim se v Brně koná první zasedání Kolegia pravicových stran a hnutí, kde se velmi výrazně projevilo jeho skutečné politické přesvědčení - vystoupení pana předsedy označily strany zastoupené na KPSH za výrazně levicové. Ve vedení strany tak zůstává pouze pan J. Čištín ( místopředseda ) a akad. malíř Zd. Veselý, jako jediní řádně zvolení členové předsednictva. Situace, jaká se vytvořila kolem skupiny vedené panem Frohlichem, vzbuzuje stále větší obavy části členstva a vzniká tlak na jejich odstoupení. Slovenská část ČSNK vedená panem dr. P. Vaníčkem požaduje disciplinární řízení s uvedenými pány, kdy důvodem je trvalý levicový posun vedení, a žádá rovněž odstoupení ing. V. Nedorosta. Podobným způsobem vystupuje i část předsednictva pod vedením pana J. Čištína spolu s dalšími členy strany, kteří přestoupili z LDS a "případ Matzner" jim je znám. Situace se stala neudržitelnou, ustavuje se krizový výbor, který samozvané vedení odsuzuje a odvolává dosavadního předsedu z funkce. Na 1. 12. svolává do Kladna mimořádný sjezd. Lidé, kteří se postavili proti samozvanému vedení, jsou pod různými záminkami vylučováni ze strany - dokonce je "zrušena" slovenská organizace a vedení "vylučuje" i dr. P. Vaníčka. Členstvu jsou rozesílány různé pomlouvačné dopisy, které svým obsahem připomínají spíše články Rudého práva v sedmdesátých a osmdesátých letech, pomocí nichž se komunisté snažili zdiskreditovat odpůrce režimu. Podobnost čistě náhodná ? Samozvané vedení na rychlo svolává do Prahy tzv. konferenci - ing. J. Horák "zajišťuje" účastníky z řad neinformovaných členů Svazu PTP - toto nesourodé shromáždění ve funkcích "potvrzuje" samozvance. Lidé, kteří s podobnou praxí nesouhlasili a chtěli se shromáždění zúčastnit, vpuštěni nejsou a dojde k jejich napadení "ochrankou" / ... /. V mezidobí probíhají komunální volby, kdy jsou tímto vedením uzavírány podivné koalice s levicovými stranami. Za ČSNK kandidují "čistí" lidé jako p. Procházka z ONV Praha 5, který se nikdy netajil svými styky s StB, podobně i pan Dostál z ONV Praha 7, který zabavuje vysílací zařízení Rádia Stalin / ... /. To vše má za následek, že odstupuje několik kandidátů, kteří s podobným postupem nesouhlasí. Záměrem pana V. Frohlicha je snaha po splynutí strany s Čs. stranou socialistickou ... Kladenský mimořádný sjezd, kam je pozván i odvolaný předseda ing. V. Nedorost, který se však nedostaví, rozhoduje mezi několika variantami postupu - nakonec dochází k rozhodnutí distancovat se od ČSNK a obnovit činnost původní Strany čs. neutrality, která se stane řádným členem Kolegia pravicových stran a hnutí se sídlem v Brně. Další vývoj ČSNK dostává rychlý spád - tato pseudo-pravicová strana vystupuje stále častěji s levicí ( např. s Trnkovou Zemědělskou stranou, ČSSD, ČSS, Hnutím zemědělců atp. ). Ještě v lednu t. r. se pan Vl. Frohlich pokouší zneužít ochoty paní T. Kosinové, členky RRS a nynější šéfredaktorky listu Radikální republikán, což se mu však nepodaří. Později je Čs. národní kongres přejmenován na Liberální kongres. To vše zřejmě ve snaze zamést stopy. Pokusy vetřít se mezi strany zúčastňující se brněnských setkání demokratické pravice však neustávají - vedení nyní již "Liberálního" kongresu změnilo taktiku. Snaží se zneužít dobrého jména čistých a v minulosti bolševickým režimem nejvíce postihovaných lidí. Protože se KPSH nemohou účastnit "známé tváře", vybrali si tentokrát pana Zd. Spálovského, politického vězně, člena KPVČ a dřívějšího signatáře Charty 77. Podobný postup vzbudil na červnovém KPSH pobouření a další účast LK s dosavadním vedením byla znovu důrazně odmítnuta. Co ještě dodat - pokus o rozbití LDS v srpnu loňského roku nevyšel - naproti tomu rozkol v Čs. národním kongresu byl dokonán beze zbytku. Nelze pochybovat, že záměrem stále funkčních struktur bývalého komunistického režimu je úporná snaha zabránit integraci demokratických pravicových sil - Akce "Klín" stále pokračuje ?
Autor: -bk-
Zdroj: NN 1991, https://www.cibulka.com/nnoviny/nn1991/nn0291/obsah/33.htm
A nyní něco z prehistorie ODS, kdy i Evropa vypadala mileji, nežli se nám jeví dneska:
Návrh zásad nové československé zahraniční politiky
Evropa není pro nás jen geografickým pojmem, ale především pojmem duchovním a politickým. Jsme odhodláni přispět k uskutečnění historického díla sjednocení Evropy. Pouze bude-li celá Evropa svobodná a demokratická, založená na principech demokracie a tržního hospodářství, stane se kontinentem míru a prosperity. Centrem evropského integračního úsilí je Evropské společenství a řada dalších s ním spojených evropských institucí a organizací politické nebo ekonomické povahy. Se všemi bychom chtěli navázat úzké vztahy spolupráce a kooperace či dosáhnout přímého členství. Naše orientace na sjednocující se Evropu je zcela jednoznačná, protože pouze v ní vidíme záruky naší svobodné národní a státní existence. Budeme usilovat o vybudování takové zahraniční politiky, která bude založena na dlouhodobé perspektivě a bude vycházet z osvědčených historických nad-národních tradic. Naší bezpečnou existenci lze zajistit pouze tehdy, když si budeme vědomi svého reálného místa a významu v Evropě a dokážeme o tom svými činy přesvědčit všechny ostatní národy a státy. Především pro naše sousedy to musí být politika jasná, principiální a spolehlivá, a takovou je pouze politika, která vychází z dodržování lidských a občanských práv a respektování mezinárodně uznaných práv národů a národnostních skupin. Zatím co se ještě do nedávna národy a státy střední a východní Evropy domnívaly, že budou soutěžit, kdo se nejrychleji dostane do Evropského společenství, nyní si začínají uvědomovat nutnost nejen koordinovaného postupu, ale také vytvoření nových regionálních a národnostních vztahů ve střední Evropě, a to na všech úrovních. Československo a všechny ostatní státy střední Evropy musí více brát v úvahu potřeby a zájmy Evropy, a vůbec celého demokratického světa. Takovým zájmem je podle našeho názoru celková politická stabilita a ekonomický rozvoj ve střední Evropě a k tomu vede z naší strany pouze jediná cesta: při vědomí společného osudu musí středoevropské národy začít řešit jak své staleté problémy národnostní a státní, tak vytvářet principy společné politiky ve všech oblastech a postupně tuto středoevropskou spolupráci institucionalizovat. Je potřeba přejít rychle od deklarací k činům. Nechceme dále posilovat princip suverenity, zvláště ne v podobě uzavřených národních států, v době, kdy se v celé Evropě tento princip odbourává. Západní Evropa se dnes sjednocuje, hranice se stávají bezvýznamné, připravuje se i politická unie. Také naše zahraniční politika se bude orientovat podle principů integrace, sjednocování, porozumění a solidarity. Jsme přesvědčeni, že pouze takto je možné postupně překonat dávné a dnes znovu oživlé tradice národních a národnostních konfliktů a problematických státních útvarů v naší části Evropy. Československo nikdy nežilo se svými sousedy v dobrých a otevřených vztazích. Prostřednictvím nové zahraniční politiky, která by si měla konečně zasloužit pojmenování středoevropská, chceme tento stav změnit. Chceme se řídit vzorem Evropského společenství a ve střední Evropě se orientovat na její postupnou integraci jako předstupeň a součást integrace celoevropské. Tímto způsobem bychom měli také pro ni vytvořit podmínky - hospodářské, právní, politické a kulturní. Doufáme, že tím bude proces celoevropské integrace urychlen, a to ne jenom z naší strany. Hlásíme se k federalismu jakožto politickému principu evropského uspořádání. Federalismus vychází ze vzájemného respektu mezi národy a umožňuje dosáhnout jednoty při zachování rozmanitosti. Zajišťuje rozdělení a kontrolu moci podle zásady subsidiarity, což znamená přiznat každé úrovni - různým společenstvím, regionům a státům - její vlastní nezastupitelné pole působnosti a odpovědnosti. Středoevropský prostor vždy byl a je ekonomicky a politicky natolik důležitý, že v něm není možné žádné dlouhodobé mocenské vakuum. Záruky naší bezpečnosti vidíme v existenci NATO a v procesu vytváření nových evropských bezpečnostních struktur. Jsme si ovšem vědomi toho, že žádný nový projekt kolektivní bezpečnosti v Evropě neskýtá zcela dostatečné záruky míru, protože se každý snaží spojit dva podstatně rozdílné partnery - svobodné a demokratické evropské společenství a komunistický Sovětský svaz. Ten se stal navíc v mezinárodní politice nevypočitatelnou veličinou a lze jen doufat, že mu západní pomoc umožní stát se veličinou politicky a hospodářsky čitelnou a ovlivnitelnou. Ani na okamžik si nesmíme dělat iluze o naší schopnosti vytvářet nějaké mosty mezi Západem a Východem. Již několikráte jsme na tyto iluze tragicky doplatili. Naše zahraničně - politická orientace musí být jednoznačně západní, eventuelně severní a jižní. V této souvislosti si uvědomujeme, že pro nás, stejně jako pro naše středoevropské sousedy, vede cesta do Evropy přes Německo. Dnes je možné jít společně s Němci cestou evropské integrace, protože nové sjednocené Německo je pevnou a důležitou součástí Evropského společenství a NATO. Stejně tak oceňujeme roli Spojených států amerických při zajišťování bezpečnosti mírumilovné a demokratické Evropy, roli, která byla prověřena jak v obou světových válkách, tak v celém poválečném vývoji až po dnešek. Tato naše zahraničně - politická orientace vychází z naší představy budoucí Evropy. Máme za to, že bude kontinentem rovnoprávných národů, spolupracujících v duchu solidarity a společně respektujících především právo na sebeurčení a domov.
Tento návrh byl vypracován v červnu 1991 v Praze pro poradní komisi ODS.
autor: Rudolf Kučera
Zdroj: NN 1991, https://www.cibulka.com/nnoviny/nn1991/nn0491/obsah/10.htm
Ach, ten idealismus let devadesátých!
A teď něco z Týdeníku Politika, zajímavého periodika počátku devadesátých let:
V posledním pokračování úvahy o Týdeníku Politika se budeme zabývat již naznačenými otázkami, a tím proč vlastně tento podivuhodný časopis vychází. Hodně prostoru dostal pro své patopsychologické zplodiny historik Jan Tesař, který žije v Paříži. Z této bezpečné vzdálenosti nám káže o škodlivosti lustrací. Napřed se marně pokouší dokázat, že žádný odbojář vlastně nevěděl, pro koho pracuje, dokonce vyjmenovává ( pro větší věrohodnost ) některé konkrétní "oběti": "Ti, kdo tragicky chybovali, nečinili tak v naprosté většině ze zlé vůle. Sami byli obětí nerozluštitelných spojení různých tajných služeb a agentů. V takových situacích se běžně ocitali perfektně školení profesionální konspirátoři, frekventanti nejvyšší leninské školy, elitní francouzští kriminalisté, kteří se dali do služeb odboje, stejně jako špičkoví vědci všech oborů .... " Nezbývá nám než dodat, že se totéž pravděpodobně týká i některých historiků, kteří z nedostatku svědomí rádi předvádějí svou údajnou odbornost. Tesařovu článku nechybí žádný druh demagogie, jenž může zpochybnit lustrace. I podle tohoto pozoruhodného "týdenního politikáře" StB registry svazků falšovala, za vše může Havel a spol., a podobně: „ ... je třeba lustračním kampaním co nejrozhodněji čelit ... Vždyť každý může být obětí. Každý nebezpečný jí bude: stal se jí Bartončík, když průzkumy ukázaly jeho dobré vyhlídky v nadcházejících volbách, stal se jí Bárta ve stejných podmínkách ..., stávají se jimi činovníci Matice slovenské ... stává se jí Jan Kavan jako " levičák ", když klausovští šílenci potřebují odstranit ty méně šílené reformátory ještě pod Havlovou záštitou ...", Jan Tesař si v rámci svého nekonečně širokého svědomí nedokáže připustit, že jediným možným způsobem, jak zabránit manipulacím se svazky agentů a dalších spolupracovníků StB, a to kýmkoli - je zveřejnění všech dostupných materiálů a následná diskuse o jejich obsahu.
Jedním ze stěžejních přispěvatelů Týdeníku politika je pan Miroslav Dolejší, bývalý dlouholetý politický vězeň. Vedle čtivých článků a rozborů, jež v podstatě nemají nic společného s běžnou náplní TP, se od tohoto autora objevují i myšlenky, pravděpodobně determinované dlouholetým vězněním. Zatím co na jiných místech v různých číslech TP se objevují účelové "důkazy" jiných autorů ( přebrané z podvržených dokumentů ), že Židé opovrhují obyčejným člověkem a jde jim jen o to mít moc a vládnout, dospívá Miroslav Dolejší svojí ojedinělou logikou ke shodným formulacím a závěrům. Tentokrát však vládnout nemají židé, ale lidé naprosto morálně čistí a nezkompromitovaní, silné osobnosti, které mohou vést a vychovávat národ: "Kategorický požadavek zní, že v čele národa, státu či lidstva mají místo jen nejlepší, protože jen tehdy může být správa lidských věcí alespoň dobrá. Pokud však o lidských záležitostech rozhodují komedianti, demagogové a zločinci, volení nekritickým a nerozumným množstvím, může být výsledkem jen situace, jaká v přítomnosti zavládla v celém světě ... Nenechávejme si osobnosti doporučovat - vyberme si je sami ... Blaho či bída Československa bude záviset na tom, zda se najde dostatečně velký počet soudných, intelektuálně a mravně samostatných lidí, kteří jsou ve svém osamocení s to a mají odvahu vyvodit ze svého osobního postoje konsekvence i ve svém jednání. Jen pokud jde o takovéto lidi, je možné zastávat požadavek mravní autonomie, i když je velice žádoucí, aby co nejširší vrstva obyvatelstva byla vychovávána k politické soudnosti ... Role vůdců připadá občanům obdařeným státní, politickou a mravní autoritou. Jestliže autority povolané k vedení nevedou občanskou veřejnost skutečně, ale vemlouvají se jí, řídí se jejími omyly, žádostivostmi, náladami a krátkodobými či krátkozrakými hedonistickými choutkami, nejsou-li vůdcové mravně autonomní a nejsou-li morálně odpovědnými osobnostmi ( ... ), dostane se stát přirozeně brzy do nebezpečí, jak jsme toho právě svědky." To vše píše pan M. Dolejší v jednom článku v TP č. 45, nazvaném Úpis pro budoucnost. Ani na chvíli jsem nezapochyboval, že ta jediná správná osobnost, žijící v osamění, mravně a morálně na výši, která nás - blbce, může dovést na správnou cestu a vychovat ( když už nejde zvýšit inteligenci ) k potřebné pokoře k vůdcům a politické soudnosti určené vyvolenými - je Miroslav Dolejší osobně. Byl jsem totiž svědkem, kdy tento odpůrce demokracie hovořil na demonstraci Sdružení politických stran a hnutí na Staroměstském náměstí v Praze. Hovořil dlouho, protože se zatím nedostavil vůdce dr. M. Sládek. Pan M. Dolejší v době moskevského stalinistického puče hovořil velmi přesvědčivě v tomto duchu: zrušit na pět let všechny politické strany, zakázat vydávání všech tiskovin, kromě vládní, do čela státu postavit skupinu dvaceti morálně a mravně čistých lidí, rozpustit parlament a nevolit nejméně po dobu pěti let jiný, a tak dále, a podobně. Již tenkrát mně bylo jaksi špatně od žaludku z těchto názorů, ve kterých se objevovalo předlistopadové opovrhování člověkem natolik intenzívně. A to jsem ještě nevěděl, že pan Miroslav Dolejší, který sám sebe dokázal ne jednou pasovat do role bůžka, dojde ve své nenávisti a touhy po prosazení svých cílů až ke stýkání se s takovými lidmi, jako je Alexej Pludek. Inu, každý si zřejmě představujeme tu čistotu jinak. Článek Vřed na těle společnosti si nechce hrát na jakoukoli analýzu ( na to u nás máme jiné borce ) či rozbor Týdeníku Politika. Měl být jen zamyšlením ( s použitím pasáží některých obzvlášť povedených článků ) nad bohužel neodmyslitelnou částí společnosti, myšlením jejích představitelů, které je mnohem rozšířenější, než se na první pohled zdá. S fenoménem antisemitismu se nesetkáváme jenom díky jeho vnějším projevům ( devastace židovských hřbitovů, atd. ). Je hluboce zakořeněn i u lidí jinak rozumných a vzdělaných. Dost často se s takovými lidmi potkávám. Většina z nich nedokáže logicky vysvětlit svůj negativní vztah ke všemu židovskému. Většinou používají stejných nebo podobných argumentů, jako redaktoři a přispěvatelé Týdeníku politika. I tento moment byl jedním z důvodů, proč jsem se touto tematikou začal zabývat. Několik mých známých se mi dodnes diví, proč se s "bulvární tiskovinou nejhrubšího zrna" ( citace ) vůbec zabývám. Někteří dokonce vyslovili obavu, že dělám TP jakousi reklamu. Tento argument však nemohu přijmout. Když si Týdeník politika přečte přirozeně uvažující člověk, tak mu stačí pár řádků k pochopení merita věci, a dál se touto četbou nezabývá. Antisemitismus, rasismus ( a ti, kteří jej vyvolávají, provozují či podporují ) jsou dnes na tolik živým problémem, že je velmi důležité o nich nejen diskutovat, ale zároveň rázně ukázat na každého konkrétního jednotlivce či skupinu a vyvodit z jejich protilidského a protidemokratického jednání patřičná opatření, ochraňující společnost. Poučme se u těch demokratických států, které se těmito problémy do nedávna dostatečně nezabývaly. O to více jsou nuceny je řešit dnes, přičemž průvodním jevem se stává bezradnost a do prázdna znějící plamenné projevy předních politiků. My máme šanci začít včas.
Autor: František Kostlán
Zdroj: NN 1992, https://www.cibulka.com/nnoviny/nn1992/nn2792/obsah/13.htm
Ach ta prostota NN směrem k některým jevům!