Koho volit?

Tak nějak v poločase volebního období nevím, koho volit. U těch politických sil, s nimiž se shodnu v hodnocení minulosti, nenajdu společnou řeč v hodnocení přítomnosti. A naopak, politické strany, které mi z duše mluví ve výkladu minulosti, nemohu přijmout pro jejich současné světonázorové postoje. Vážím si Václava Klause i Miloše Zemana, ale neshodnu se s nimi v pohledu například na otázky liberalistických revolucí 19. století, rozpadu Rakousko – Uherska či na vyhnání německého obyvatelstva po roce 1945. Oceňuji realismus pana prezidenta či KSČM a dalších politických sil v otázce Ukrajiny, Kosova, Sýrie atd., ovšem ideově vycházíme ze zcela jiných kořenů.

Svět se nám jaksi „přepóloval“, jak tvrdí publicista Radek Velička. Zatímco do roku 1989 jsme vzhlíželi k Západu, kde stále bylo přes všechny změny šedesátých let více svobody než za železnou oponou, dnes je euroatlantická civilizace semeništěm všeho toho, co jsme nenáviděli na komunistické Moskvě. A naopak, z Ruska a Číny se dnes pomalu můžeme učit, zatímco Brusel, Berlín a Washington nám rudne politikou levičáckých elit ( Obama, eurokraté vzešlí z maoismu a trockismu roku 1968, zklamala i nadějná Merkelová ) a jejich sponzorů z nadnárodních korporací a neziskovek financovaných Sorrosem či Rockefellery – ti druzí už kdysi ostatně poslali do hry Lenina a Trockého. Takže dnes proti sobě stojí "konzervativec", "imperialista" a "kapitalista" Putin na jedné straně, na straně druhé pak hodnotový relativita a ekonomický marxista Obama.

Kdybych žil v Rakousku, volil bych FPÖ. Kdybych byl Francouzem, volil bych FN Marine Le Penové. Být občanem Maďarska, dal bych svůj hlas FIDESZu Viktora Orbána, v Polsku zas PiS. V Německu bych si vybral Alternativu pro Německo, na Slovensku KDH. Ale v České republice mi zkrátka chybí relavantní a nikoli trpasličí konzervativní, eurorealistická a hodnotově ukotvená, ano, nebojím se říct kontrarevoluční strana.