Elisabeth Lucasová: I tvoje utrpení má smysl. Výtah z knihy

"I tvoje utrpení má smysl" - výtah z knihy

Elisabeth Lucasová

I TVOJE UTRPENÍ MÁ SMYSL

Logoterapeutická útěcha v krizi

Logoterapie – ne-mechanistický pohled na psychologii člověka, V. Frankl v ní vystihl specifické fenomény a lidskost člověka v celé diferenciovanosti a plnosti

Motivační teorie a praxe - do popředí staví orientaci a vůli ke smyslu, v konfrontaci se stále aktuálnější problematikou pocitu beze smyslu a se všemi maskami, za nimiž se tento kolektivně neurotický fenomén skrývá

Logoterapie obsahuje analýzu lidské existence v kulturních podmínkách současnosti, vidí jako jediná v člověku bytost hledající smysl, reaguje na volání po smyslu.

E. Lucasová obohatila Franklovu teorii o praxi, odhalila nové možnosti uplatnění logoterapie v poradenské praxi

Její logoterapie je plna lidskosti, není pouhou technikou či manipulující strategií, nese pozitivní praktické výsledky.

Uplatnila logoterapeutické postupy v pomoci lidem, kteří hledají smysl života, včetně smyslu utrpení.

Historický exkurz - vždy byli v historii lidé, kteří pomocí osobního charismatu nabízeli lidem pomoc a útěchu: v náboženství, exorcismu, pomocí ideálních filozoficko - etických ideálních představ, mystikové  křesťanství. Dnes jsme se dostali na opačný pól - do iracionální nelidské mašinerie mechanizované manipulace dušemi, stále více se vrací i kouzelnictví, zaklínání, okultismus a fanatismus.

Z psychoterapie posledních desetiletí se naopak její racionalizací stala věda bez duše, která získala vědeckost, ale ztratila lidskost. Již veliké množství metod a způsobů, z nichž obtížné si vybrat – "psycho-trh" je přesycen a je plný chaosu a vzájemně si odporujících směrů a postupů. Pacient by neměl svou důvěru a energii rozdávat na všechny strany. Stejný problém řeší terapeut, který má navíc odpovědnost za klienta, přesto se prodírá lesem tolika odporujících si tezí a klade si otázku: které škole mám věřit, který koncept přijmout za svůj?

Logoterapie - směrovka na cestě labyrintem současných psychologických proudů. Již není mýtem či magií, ale přesto neztratila duši, spojuje vědeckost a lidskost ve šťastnou symbiózu - a tím ospravedlňuje důvěru klienta, byť trpícího, v sebe sama.

Cílem a smyslem psychoterapie totiž je pomoci, nebo minimálně poskytnout útěchu - a tam, kde není útěcha poskytnuta, ztrácí jakákoliv psychoterapie své oprávnění!

Čím více směr získává půdy, tím mu narůstá odpůrců, čím více se blýská pravda, tím jasnější jsou hranice, za nimiž tento záblesk hasne. Úskalím terapie je její mladost a s tím spojený nedostatek příležitostí k osvědčení platnosti.

Freudovská psychoanalýza i terapie poruch chování byla založena na determinismu, tj. předurčenosti ( vše je dané genetickými, zevními i vnitřními faktory, okolím atd. ) k určitému chování a jednání. V. Frankl tento determinismus zpochybnil duchovní dimenzí člověka, tedy dimenzí lidské svobody nepodléhající deterministickým zákonům.

Svoboda ve Franklově pojetí - nejde o volnost od něčeho, např. právě od jeho daných podmíněností, ale jde o svobodu k něčemu, tedy o svobodný postoj k těmto podmínkám a podmíněnostem. Člověk má své "a přece", možnost svobodně volit odpověď na svůj osud! Viktor Frankl nabízí opěrný bod, slibující trpícímu člověku útěchu a pomoc i v jeho jakkoli nezměnitelné aktuální situaci. Překonáním determinismu lze najít poprvé útěchu! Nejsme nikdy vydáni osudu na pospas!

Podle V. Frankla je osudové a determinující to, co se lidské svobodě vymyká - to, co není v jeho moci, ani za to nenese odpovědnost. Ale osudovým je i to, v čem se teprve naše svoboda může projevit - je to výzva člověku, který svému osudu může dát odpověď dle své svobodné volby, za kterou pak také nese odpovědnost!

Takže determinace prostředím není podle V. Frankla příčinou jednání člověka v konkrétních situacích, ale je předpokladem tohoto jednání. Nevysvětluje zpětně naše reakce, ale je naopak stimulem uvádějícím vše do pohybu a nutí nás vybrat si svobodně jednu z možností volby.

Viktor Frankl jasně odděluje na jedné straně osudové faktory - na druhé straně naše svobodné postoje a svobodné jednání. Obě strany pak vstupují do taktiky a argumentace v logoterapii.

Obracíme pohled pacienta k jeho volným kapacitám, čímž zmírňujeme jeho utrpení a namísto ustrnutí v nezměnitelných faktorech, skutečnostech, jejich možných příčinách a následcích a ustrnutí v myšlenkách bez východiska nabízíme novou cestu vyrovnání se s problémem skrze tyto volné kapacity.

Např. sny - nemůžeme je změnit či ovlivnit, ale můžeme svobodně nepřikládat snům prognostickou váhu či je interpretovat nefatalistickým způsobem, nenechat se jimi traumatizovat!

Úloha terapeuta je motivovat pacienta, aby sám něčím pozitivním k vyřešení své situace přispěl - předpokladem pocit svobody a nepodléhání fatalismu! Místo pocitu nezměnitelného vývoje přijmout situaci jako výzvu a zmobilizovat síly k vyřešení problému!

Fatalismus a determinismus nebezpečnými postoji, znemožňujícími apelovat na klientovu možnost zaujímat svobodné postoje, když ten si myslí, že je všechno jednou provždy pevně dané. Jsou absolutním protikladem duchovní svobody!

Logoterapie je proti absolutnímu determinismu a fatalismu, ale i proti mezi psychology a lékaři stále rozšířenému principu homeostázy, který není u lidí nijak dokázán! Tento princip říká, že vnitřní rovnováha člověka je zcela závislá na uspokojování všech potřeb člověka. A nejsou - li uspokojovány, dochází k poruše vnitřní rovnováhy vedoucím až k psychickým nemocem a abnormalitám. Hlubinná psychologie staví na tomto potlačení a homeostáze - ale člověk přece není zvířetem, které neustále potřebuje uspokojovat své potřeby a samo sebe! Přijatelné je ještě tak u malých dětí s nerozvinutou duchovní dimenzí - ale u stále se rozvíjejícího lidského tvora nemůže jít o krátkodobou libost, odreagování pudových reakcí atd.

Homeostáza je v rozporu s duchovní svobodou člověka, člověk není otrokem vlastních uspokojení za každou cenu! Pokud to uzná za vhodné, může odmítnout uspokojení svých potřeb - a nestane se tím nemocným či abnormálním!

Lidská motivace je namísto tlaku vnitřních potřeb podrobena cennějšímu kritériu - Franklově "vůli ke smyslu".

Např. Slepci v jednom ústavu vůbec netrpěli svou nevidomostí, ale trpěli nesmyslností a zbytečností svého života, absencí životní úlohy a cíle. Nechtěli se bavit o slepotě, ale dychtivě naslouchali plánům do budoucna či zadávaným úkolům.

Člověk jako duchovní bytost je směřován k vlastní transcendenci, k přesáhnutí daleko za sebe a své vlastní potřeby - tj. k cíli, kterým není on sám - ke smyslu života, jemuž je ochoten obětovat a podřídit svoje potřeby i sebe sama. Člověka nejvíce sráží pocit beze-smyslnosti vlastního života, tj. existenciální frustrace, daleko nesnesitelnější než jakékoli tělesné utrpení.

Beze-smyslnost, existenciální frustrace se stává nejen problémem jednotlivců, ale kolektivním fenoménem celých vrstev lidstva a paradoxně lidí netrpících chudobou či nemocemi

Lidé trpí pochybnostmi o svém životě - naše blahobytná společnost se podobá onomu ústavu slepců: je o nás pečováno a sami nemusíme vytvářet žádnou protihodnotu, je pečováno o náš sociální blahobyt a tato evropská společnost vede lidi k uspokojování potřeb, dokonce i neexistujících a které v nás konzumní život musí teprve vzbudit! Viz reklama atd. ...

Moderní doba blahobytu s sebou přináší masové neurózy a nárůst psychopatologických jevů - drogy, sebevraždy, kriminalitu

Homeostáza nepostačuje ke zdravému a šťastnému životu - čím víc se pokoušíme pomocí vnějších vlivů nastolit v člověku vnitřní rovnováhu, tím více se stává odreagovávajícím se strojem na ukájení potřeb beze smyslu a bez ducha - konzumentem a otrokem!

Výsledkem je subhumánní psychologismus ze strany nákupního průmyslu + determinismus odborníků + fatalismus infikovaných laiků = smrtelné trojspřeží - jeho oběti ( zejména mladí lidé bez hodnot ) jsou pak již neléčitelné, pokud nenastane zásadní obrat v myšlení!

Jak tomu můžeme v terapii čelit? Jak zabránit rozvinutí v duševní choroby?

Smysl čistě individuální - co je smyslem pro jednoho, nemůže být automaticky smyslem pro druhého!

Osvětlit klientovi možnost volby, poukázat na individuální prostor svobodného rozhodování - nastínit možné varianty cesty k cíli!

Cíl je velice důležitý, bez něho možnosti svobodné volby bezvýznamné a nepoužitelné v terapii - cesta musí vést k hodnotě, cíli či úkolu, jen s vizí lze svobodně volit postupy a cesty

I v neřešitelných situacích existuje možnost svobodné volby - realizaci speciálních hodnot postoje k nezměnitelným skutečnostem, se kterými je nutno nadále žít - nemoc, katastrofa, rozpad vztahu, vlastní vina, což způsobuje pocit nemožnosti dalšího života a že vše je ztraceno - tento postoj však jen rozhojňuje neštěstí a dělá celou situaci horší, jde o nezdravý duchovní postoj!

Logoterapie i v nezměnitelnosti situace v životě přichází se svobodnou volbou postoje pacienta - buď trpělivě akceptovat a hrdinně snášet s důvěrou v lepší budoucnost  X  zoufat si, sebe i okolí proklínat, hroutit se

Je to ovšem vždy jen a pouze na našem osobním svobodném rozhodnutí! Stejně tak jakkoli krutý osud nám nemůže vnutit či vzít náš svobodný postoj!

Kdo se dopracuje k pozitivnímu hrdinskému postoji navzdory tísnivému osudu, neztratí svou sebeúctu a sebe-hrdost!

Tyto postoje jsou velice často jedinou záchrannou šancí - s trpělivostí a vnitřní silou svůj osud obrátit k dobrému

Zaujmout pozitivní postoj k utrpení - zoufáním se jenom zaplétáme hlouběji do bídy a viny!

Obrat k pozitivnímu = obrat k smysluplnému, i z této špatné situace získat a vytěžit to nejlepší! I v neštěstí najít smysl a naplnit jej!

Ze své nouze vytvořit něco velikého, cenného a smysluplného - i v nejhorších podmínkách a omezeném prostoru je člověk schopen změnit utrpení v lidský výkon, dát svému utrpení smysl! Najde v tom útěchu - dokonce tento trpící člověk pak může do svého okolí vyzařovat mnoho útěchy!

Specificky logoterapeutický postup - vyzvat pacienty ve zdánlivě bezvýchodné situaci k realizaci hodnot postoje, jejich utrpení včlenit do osmyslující souvislosti, které porozumí a s kterou souhlasí!

Např.:  Muž, kterého opustila žena i s dítětem a on tak ztratil veškerý smysl svého života - nemůže je již získat nazpět, ale má volbu mravního postoje: je lepší být šťastný, ale zatížen vinou a porušením slibu? Nebo mít bolest, ale mít klidné svědomí, protože jsem jednal správně? Samozřejmě správně zvolil roli trpícího, ale mravně čistého muže držícího svůj slib. Akceptoval tak svůj osud a začal tak vzpřímeně snášet svoji samotu.

Více zde: https://cervenobily-korzar.webnode.cz/clanky/i-tvoje-utrpeni-ma-smysl-vytah-z-knihy/