A Mordor opět plane ...

S mojí nastávající manželkou jsme před nedávnem shlédli nádhernou "smršť" šesti filmů podle Tolkienova Hobita a Pána prstenů, toto nádherné podobenství anglického polyglota, tradičního katolíka a odpůrce pokoncilních změn v Církvi o hodnotách svobody, tradice a monarchistického legitimismu. I já jsem viděl pojednou dílo J. R. R. Tolkiena v nových souvislostech, ve zcela nové rovině. Odpusťte mi prosím ten subjektivismus.

Pán prstenů, Sauron - zajisté ten Zlý. Saruman, nejvyšší biskup v bílém rouchu, propadlý relativismu a snad původně z idealismu, ale přesto stále více pragmatičtěji sloužící druhé, temné straně. Trpaslíci, prastarý národ opojený mocí, bohatstvím a poklady, který jen obtížně hledá svou ztracenou identitu a čest, ale který přesto nakonec dosáhne spásy přijetím dlouho odmítaného Dobra. Elfové, andělé, kteří vždy přijdou na pomoc, i když už v jejich zásah nedoufáme a přestáváme věřit. Hobiti - Tolkienovi milí Anglosasové, potažmo my všichni, zpohodlnělí životem v bezpečí a klidu, který nám někdo pojednou chce vzít. A nám nezbude jiná možnost, než jít a bojovat za svobodu své civilizace a kultury. Skuruté - výsledek satanského experimentu eugeniky a klonování, snahy těch "osvícených" o nového, lepšího člověka. Výsledek je ve filmu vidět více než názorně - odporné zrůdy. Skřeti zaplavující Středozemi - věděl snad Tolkien, jaké nebezpečí se pohrne na evropskou, původně křesťanskou kulturu v důsledku řízené migrace druhé dekády 21. století? A konečně Gandalf. Vzpomněl jsem si na arcibiskupa Lefébvra a ostatní statečné muže Víry.

Ano, s Pánem prstenů bojujeme v jeho nesčetných inkarnacích už od jeho "Non serviam" v nebesích a po jeho zaslouženém pádu. Objevuje se stále znovu a v historii můžeme jeho činnost vidět i po jeho definitivní porážce tehdy na Golgotě. V římském pronásledování křesťanů, ariánské apostazi, muslimském nebezpečí, vražedném řádění albigenských, v pustošivé husitské revoluci. Roku 1517 v Lutherově vystoupení a následné reformační vzpouře ústící v krvavá jatka třicetileté války, v iluminátské francouzské revoluci 1789 a v jejích nesčetných variacích ve století devatenáctém. Ve velké válce světového kapitálu proti tradičním evropským monarchiím s koncovkou ateistické bolševické revoluce v Rusku ( s desítkami milionů obětí ), stejně jako v následném pádu mnohonárodnostních států Rakousko - Uherska, Německa a Osmanské říše a rozpukem nacionalistického štvaní všech proti všem. V okupaci Evropy roku 1945 po porážce národně socialistické vzpoury, která vedla k blokovému rozdělení starého kontinentu, ve Druhém vatikánském koncilu rozkládajícím moc katolické církve a směřujícím k největšímu odpadu od víry v Boha v dějinách, v roce 1968 s jeho studentskými bouřemi a „protiválečným“ hnutím podrývajícími moc Západu a jeho tradiční kultury. V roce 1989 s jeho "sametovými" revolucemi, vlastně transformacemi Východu v konvergentní unipolární svět liberálního socialismu. V českém Sarajevském atentátu 1997 a jeho pokračováních během krize v České televizi 2001 i dalších dějstvích. V humanitárním bombardování Srbska a barevných revolucích, či v arabských "jarech" i Majdanech proti nepřizpůsobivým státům, které chtějí hledat štěstí vlastní, svébytnou a svobodnou cestou, jinou než by si bruselský Mordor a černý marxista za mořem přáli.

Potřebovali bychom nové Společenstvo prstenu. Kdo zvedne meč, luk a sekeru za nás?