Z historie Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze ( 1650 – 1918 )

Autorka: Jarmila Urbanová, 3. listopadu 1988

Historie Mariánského sloupu začala těsně po ukončení Třicetileté války, když dekretem z 22. dubna 1650 rozhodl císař Ferdinand III. o postavení sloupu se sochou Panny Marie na Staroměstském náměstí v Praze. Císař, který byl ctitelem Neposkvrněného Početí Panny Marie, dal podobný sloup postavit také ve Vídni. Nadace, jejíž znění je uloženo v Liber decretorum, arch. m. č. 753, fol. 259, zahrnovala konání pobožností u sloupu … na věčnou památku … za přímluvy Nejsvětější Rodičky Boží. Stavební práce započaly v květnu téhož roku. V září začali zpracovávat kameníci a řezbáři kusy pískovce z žehrovických lomů za dozoru císařského úředníka Diviše Miserona z Lisonu. Dne 26. září 1650 byl vztyčen 70 centů těžký sloup z jediného kusu pískovce a na něj byla 30. září 1650 „šťastně vyzdvižena“ socha Panny Marie. Nejstarší zprávy o Mariánském sloupu označují jako tvůrce sochaře Jiřího Bendla a jeho syna Jana Jiřího. Krásný, souměrný sloup s korintskou hlavicí měl v dolní části čtvercový podstavec, v jehož úhlech byly sochy andělů, přemáhajících ďábly. Tím bylo znázorněno vítězství pravdy nad bludem a neřestí. Návrh sloupu zpracoval neznámý architekt, který byl s největší pravděpodobností ve službách císaře. Dílo bylo vysvěceno až 13. 7. 1652, v den císařových narozenin, který se osobně dostavil do Prahy, aby byl slavnostnímu obřadu přítomen. Učinil opět štědrou nadaci s přáním, aby zde byla každou sobotu a každý svátek Panny Marie vykonána pobožnost s loretánskou litanií, pod vedením kanovníka z Týnského chrámu. Průvody z chrámu ke sloupu Panny Marie byly konány s veškerou okázalostí, bohatstvím a nádherou, za přítomnosti velkého množství věřících. Během pobožnosti byly řetězem uzavírány ulice, které ústily do Staroměstského náměstí, aby pobožnost nebyla rušena. Za císaře Josefa II. byly zapovězeny náboženské průvody po ulicích ( 27. 12. 1782 ) a tím také veřejné pobožnosti u sloupu na Staroměstském náměstí. Ale v podvečer se zde scházívali i nadále zbožní Pražané a modlili se zde soukromě. Církevní pobožnost, doposud konaná u sloupu Panny Marie, byla tehdy přeložena do Týna a později do Svatovítského chrámu. V předvečer svátku Zvěstování Panny Marie dne 24. 3. 1855 se u sloupu konala oslava dogmatu o Neposkvrněném Početí Panny Marie. K této události byl sloup nádherně upraven: jeho dolní část byla změněna na oltář, ozdobený červenobílými draperiemi, a nad ním zářil symbol Božího oka, ozářený plynovým světlem, stejně jako socha Panny Marie. Celý sloup byl ovinut girlandami květů. Slavnosti se zúčastnilo na tisíce lidí, kteří zde dlouho do noci zpívali mariánské písně. Byl to zážitek jistě zcela mimořádný, který inspiroval malíře Adolfa Kosárka k pérové, tuší lavírované kresbě, uložené ve sbírce kardinála B. Schwarzenberga. Návštěvnost u sloupu Panny Marie byla velká po celý rok, protože se těšil velké úctě lidu, který neodrazoval ani zimní mráz, ani letní horka. Každý večer zde bylo slýchat modlitby a právě v tuto dobu měl sloup svoje zvláštní kouzlo. Přispívalo k němu světlo umístěné ve výklenku podstavce, které rýsovalo siluetu sloupu se sochou Panny Marie uprostřed setmělého náměstí. V době předvánoční býval sloup zcela obklopen stánky i stromečky, a nelze se proto divit, že byl jedním z nejvděčnějších námětů pro malíře staré Prahy. Tak zůstal zachován v leptech Strattiho a jiných mistrů. Zejména v roce velkých Mariánských oslav ( 1905 ) bylo ke sloupu vykonáno mnoho poutí a byl navštíven nesčetnými ctiteli ze všech zemí Koruny České.

Ale přichází 3. listopad 1918 … Smutnou událost zaznamenala autorka povídky „Bylo v knize Růže z pražských trhů“ ( Odeon, 1981 ) těmito několika slovy: „Na Staroměstském náměstí stával mezi radnicí a Celetnou ulicí Mariánský sloup … Sloup strhl v listopadu 1918 Franta Sauer s několika pomocníky ‚lasem‘. Právě jsem přicházela Železnou ulicí, když byli v plné práci. Padl směrem k Celetné a rozbil se na několik kusů …“  Druhý den po vandalském zničení sloupu byl na jeho troskách nalezen krásný zelený věnec od české malířky Zdenky Braunerové s vizitkou „Plným jménem protestuje Zdenka Braunerová“. K jejímu protestu se připojila článkem v tisku spisovatelka Růžena Svobodová a další. Mariánský sloup byl vzácná stavební památka, ušlechtilá ozdoba Staroměstského náměstí a jeho stržení ve dnech právě nabyté svobody vyvolalo hořké pocity u věřících. Vedlo k celé řadě smírných činů, pobožností a sbírek na jeho znovu postavení. Výsledkem bylo posvěcení kostela Královny míru v Praze - Lhotce ( 7. 11. 1937 ). Na jeho oltáři byla umístěna kopie sochy Panny Marie ze strženého sloupu s dvanácti hvězdami kolem hlavy.

3. listopad 1918 – 3. listopad 1988. „Mne kdo najde, nalezne život a dojde požehnání od Hospodina“ ( Přísloví 8, 35 ).

Zdroj: Informační leták FSSPX č. 140, 2014, https://fsspx.cz/letaky/140_2014_rijen_listopad.pdf