Afghánistán ve 20. století
Nádir šáh – vládl v letech 1929 až 1933, byl zavražděn. Snažil se o modernizaci země. Byl ministrem obrany před rokem 1919, tedy za posledního emíra před vládou samozvaného konzervativce. Orientoval se na Velkou Británii, ale i na protibritské kruhy – na Německo, na Itálii. Předchozí dynastie se orientovala úzce na Sovětský svaz. Afghánistán dlouhodobě byl zájmová oblast Britů a Rusů.
Záhir šáh – jeho syn, vládl mez roky 1933 až 1973. Dlouholeté spory mezi pokrokovými a nacionalistickými mlado-afghánci a konzervativními statkářskými rodinami.
1953 – 1963 premiérem jeho bratranec Muhammad Daud ( prosovětský ) - modernizace země
1963 – 1965 Daúd nahrazen konzervativci, M. Júsuf ( exministr paliv a energetiky )
1965 – 1967 v čele vlády M. Majvándáz ( exministr informací a tisku )
V zemi budovali v 50. a 60. letech Rusové řadu firem, škol atd – sovětští agenti ovlivňovali také intelektuály k marxismu.
Poté r. 1967 odklon od reforem a konstituce k dominanci úzkých vládnoucích klanů. Zmírnění reforem.
1967 – 1971 premiérem N. A. Etinádí , 1971 – 1972 v čele kabinetu A. Záhir a předsedou vlády 1972 – 1973 M. Šáfik
nutnost dalších reforem, včetně pozemkové reformy, potřeba celkové demokratizace země – konstituční monarchie se již vyčerpala.
1973 vojenský puč, premiérem a poté prezidentem republiky expremiér M. Daud, ale většinu ve vládě drželi konzervativci. Vztahy nejen s SSSR a jeho blokem, ale nově i s muslimskými pravicovými režimy – Irán, Saudská Arábie atd. Angažovanost v Hnutí nezúčastněných, přísná neutralita.
1978 Daudův stále více autokratický režim svržen. Nástup marxistické LDSA.
1978 – 1979 šéfem strany a státu N. M. Tarakí, jeho zástupcem B. Karmal
1979 Hafizulláh Amín svrhnul a popravil Tarakího, levicová radikalizace režimu, popravy a politika přímého přechodu od feudalismu k socialismu
1979 – 1986 úchylkář Amín svržen Babrakem Karmalem, prosovětský režim s jeho vojenskou podporou, občanská válka s mudžahedíny.
1986 – 1992 vůdcem země dr. M. Nadžibulláh ( exšéf tajné policie )
1987 Nadžíbulláh zvolen prezidentem, započal reformy, dialog s opozicí, snaha o ukončení občanské války.
1988 distanc režimu od sovětských vojsk, LDSA přejmenována na Vlast
1989 - odchod armády SSSR
1992 – 1996 po pádu prezidenta dr. Nadžibulláha nejasná situace, parcelace země mezi kmenové vůdce, pokračuje občanská válka.
1996 nástup extremistického Talibanu ( podpora Pakistánu ) , do r. 2001 v čele Nejvyšší rady Talibanu a Islámského emirátu Afghanistán mulla Muhammad Umar.
V čem spočíval úspěch prvních let vlády Talibů? Získali si podporu urovnáním anarchie, tažením proti korupci a drogám, nechtěli kompromisy s viníky komunistického režimu a následné občanské války ( popraven i dr. Nadžibulláh ).
Taliban neměl územní ambice, snažil se vehementně o mezinárodní uznání ( uznali ho pouze Pakistán, Saudská Arábie a Spojené arabské emiráty, tyto 2 poslední to však postupně odvolali )
Ženy povinně bez zaměstnání, chodily zahalené, pouze doma, bez lékařské péče. Muži museli chodit na veřejnosti s předepsaně upraveným vousem, občané měli zákaz telefonovat, fotografovat, tancovat a zpívat, televize ničeny a kina zavírány.
Základním zákonem země se stal Korán, vznikly náboženské soudy, realitou země veřejné popravy a exekuční tresty např. sekání rukou, bičování atd., ničení soch a obrazů. Jinověrci označováni potupnými žlutými znameními.
2001 - invaze spojeneckých vojsk v důsledku Svaté války proti terorismu po 11. září 2001