Pět mýtů o liturgii

Michael Foley, profesor patristiky na Baylor univerzitě v Texasu poukázal na pět mýtů o liturgii v prvotní církvi.

1. Orientace celebranta

V 30. letech se mnoho liturgických odborníků domnívalo, že kněží v prvotní církvi slavili mešní liturgii čelem k lidu. To bylo zdůvodňováno tím, že v původních chámech bylo mnoho volně stojících oltářů. Nové výzkumy však prokázaly, že jak kněz tak lid slavili mše svatou obráceni směrem k východu. Potvrzuje i i Uwe Michael Lang v knize Conversi ad Dominum.

2. Přijímání na ruku

Podobně je tomu s přijímáním na ruku. Před padesáti lety se odborníci domnívali, že v prvotní církvi se svaté přijímání podávalo věřícím na ruku. Dnes si tím již nejsou jisti. V některých obcích prvotní církve existoval obyčej podávat eucharistii na ruku, ale dnes víme, že přijímání do úst je stejně staré jako přijímání na ruku. Svaté přijímání nikdy nerozdávali laici, nýbrž jen kněží.

3. Liturgická řeč

Další mýtus tvrdil, že církev slavila liturgii v lidové řeči. Ve skutečnosti se liturgie v prvních třech stoletích slavila v řeckém jazyku, kterému rozumělo jen málo věřících. Pozdější překlad do latiny se výrazně lišil od běžné řeči. Obsahoval navíc hebrejské a řecké výrazy a oplýval archaickými výrazy.

4. Laici

Ani laici nebyli tak angažováni v liturgii jak tvrdil mýtus. Místo toto bylo pro různé služby uplatňováno více stupňů svěcení. Stupně „nižších svěcení“ se dodnes udělují v obřadech mimořádného ritu.

5. Mýtus o konstantinovském obratu

Tento „meta-mýtus“ tvrdil, že křesťanství prodělalo velký zlom, který na počátku 4. století legalizoval císař Konstantin. Z údajné „církve lidu“ prý vznikla církev klerikální a hierarchická. Ve skutečnosti převažuje původní kontinuita.

I kdyby tyto mýty byly pravdivé, neospravedlňovalo by to návrat do prvotní křesťanské éry. Pius XII. již v roce 1947 varoval před tím idealizovat minulost a odmítat to, co se se souhlasem církve organicky vyvinulo v průběhu staletí (Mediator Dei 64).