Panna Maria Klatovská
Obraz Matky Boží, která chová na klíně malého Ježíše, má původ v severní Itálii nedaleko jezera Lago di Maggiore v údolí Vegezzo. Tam leží vesnice jménem Re, náležející k diecézi Navarské, kde stál kostel zasvěcený sv. Mauriciovi. Na přední straně kostela je namalovaný výše uvedený obraz s latinským nápisem, který přeložen do češtiny znamená: „V lůně Matky sedí Moudrost Otcova." 29. dubna 1494 se stala tato událost:
Nevěřící muž jménem Jan Zukkone po urážkách Panny Marie hodil kámen na obraz a zasáhl čelo Matky Boži. Po úderu začalo čelo krvácet a tento jev trval 18 dnů. Značné množství lidí, včetně místního duchovního, který nechal krev téci do sklenky, podává svědectví o pravdivosti. Sklenka s krvi je dosud uložena na důkaz této události a je uctívána v nově postaveném kostele na místě původního, ze kterého je zachováno průčelí v hlavním oltáři se zázračným obrazem. Tento kostel v Re se stal poutním místem, v němž věřící dodnes ctí a prosí Pannu Marii za vyslyšeni jako Prostřednici milostí.
Současně s postupně se šířící úctou k obrazu bylo zhotoveno mnoho kopií, jedna z nich se dostala do Klatov kolem r. 1650 s kominíkem Ritcoltem z Re, který šel za prací a usadil se zde. Dostal obraz jako dědictví po rodičích. V Klatovech se oženil. Manželé adoptovali dceru, která se jmenovala Anna Rýmerová. Ta se provdala za krejčího Ondřeje Hiršbergera. Koupili si domek, který stál v místě dnešní kaple „Chaloupky". Tento obraz zdědili a zachovávali k němu velikou úctu jako rodiče. Pro neúrodu a války začalo tehdy ubývat i krejčovské práce, a tedy tím i obživy rodiny Hiršbergerových. Manželé prodávali, co mohli, obrazu se však zbavit nechtěli. Panna Maria jim byla útočištěm v bídě a nesnázích. Nakonec však došlo i na obraz, který nabídli známému faráři. Cesta k jeho prodeji byla jakoby mařena nemocí dětí, u kterých oba rodiče museli setrvávat. Při modlitbách u obrazu spatřil Ondřej Hiršberger 8. července 1685 krůpěje krve, prýštící z rány na čele. Obraz byl odnesen do děkanského kostela na rozkaz tehdejšího duchovního P. Vojtěcha Stodlara.
Bylo vyslechnuto mnoho svědků, kteří viděli tento úkaz. Obraz byl po důkladných šetřeních a po vyslechnutí velkého množství svědků instalován na hlavni oltář. Umístění předcházel dle záznamů "Hystorie Klattowské" z r. 1699 velký průvod ulicemi a náměstím klatovským. Od r. 1685 je slavena až do dnešních dnů každoročně památka jako pouť k zázračnému obrazu Panny Marie. Mnoho poutníků, a nejen jich, bylo vyslyšeno Matkou Boží a na její přímluvu se udála uzdravení fyzická i duchovní. Tento obraz je skutečným projevem Boží lásky k nám skrze Pannu Marii.
Úcta k Panně Marii v Klatovech během staletí
Klatovy, založené r. 1260, postihla za dobu trvání města řada ničivých požárů, při nichž většina listinných dokladů byla s ostatními památkami zničena. Pokud jde tedy o starší doby, jsme odkázáni jen na dohady, úvahy, srovnání s jinými městy.
O úctě k Panně Marii v prvních letech trvání města však svědčí ta okolnost, že kostel založený v městě krátce po jeho vzniku byl zasvěcený svátku Narození Panny Marie. Také po příchodu dominikánů do Klatov, kteří zbudovali klášter na severním okraji města a tzv. klášterec u jižních hradeb, lze předpokládat další šíření mariánské úcty, protože pro tento řád byla mimo jiné charakteristická úcta k Panně Marii, kterou bratří denně uctívají modlitbou Sv. růžence a antifonou Salve Regina ( Zdrávas Královno ), jak se uvádí v brožuře „Dominikáni“ vydané v roce 1996 nakladatelstvím Krystal.
Od husitských bouří až do doby pobělohorské, kdy byla klatovská fara spravována duchovními vyznání pod obojí, nelze předpokládat nějaké projevy mariánské úcty. Teprve po příchodu členů řádu Tovaryšstva Ježíšova v roce 1636 do Klatov nastala příležitost k obnovení mariánského kultu.
Největšího rozkvětu se dočkala v našem městě mariánská úcta po 8. 7. 1685, kdy poprvé krvácel obraz Bohorodičky. Když pražský arcibiskup Jan Bedřich Valdštejna povolil veřejnou úctu milostného obrazu, byl tento obraz 23. 9. 1685 nesen ve slavnostním průvodu okolo celého ohraženého města a slavnostně uložen na oltáři ve farním kostele. Aby bylo možno zvládnout velký počet poutníků ( v roce 1686 přijalo sv. přijímání v děkanském kostele 44 000 poutníků a v jezuitském kostele 32 000 poutníků ), zbudoval pražský arcibiskup v domě hned vedle děkanství tzv. arcibiskupský dům ( nynější stará budova ZUŠ ), v němž byli ubytováni kněží pověření pomocí farní správě. Superior a nejméně jeden kaplan pak působili v Klatovech a bydleli v tomto domě až do 50. let 20. století.
K rozšíření mariánské úcty hodně přispěl Jan Florian Hammerschmied, od r. 1695 klatovský superior, který napsal historii Klatov a mariánského obrazu.
Rovněž několik nevysvětlitelných uzdravení přispělo k rozšíření úcty k Panně Marii Klatovské. Např. historiograf města Klatov dr. Jindřich Vančura, o němž nelze říci, že by byl vlídně nakloněn katolické víře, přiznává, že např. uzdravení hrbatého tříletého dítěte Jakuba Stránského, za jehož uzdravení se jeho otec vroucně modlil k Panně Marii Klatovské, nelze vysvětlit jinak, než zázrakem. V době osvícenství počala mariánská úcta ochabovat, ale nezanikla zcela ani po vzniku ČSR, kdy se razilo heslo „Pryč od Říma!“
Věříme, že Matka Boží bude i nadále ochraňovat naše město Klatovy a všechny jeho obyvatele, a to i ty, kteří ještě bloudí, a přivede je všechny ke svému Synu.
Autor: JUDr. Jiří Bílek
Zdroj: web Římskokatolické farnosti Klatovy, https://www.farnost-klatovy.info/?page_id=27