Poznámky ze zápisníku 67

František K. Ladislav: Su Ťij – lidskoprávní ikona z Myanmaru

Tento článek jsem psal na svůj nový blog na ostrava - online.cz a byl přejat na ePortál. V momentě, kdy jsem byl vyhozen z blogů iDnes, pro údajnou podporu extrémismu, a většina mých děl byla nenávratně ztracena, mi šéfredaktor ePortálu nabídl možnost dále publikovati.

Dlouho jsem uvažoval, že napíši zamyšlení o Su Ťij, kterou snad všichni, díky mainstreamovým médiím, berou jako velkou bojovnici za svobodu. A to hlavně proto, že jsem nikde nenašel její programové myšlenky, její názory. Su Ťij dostala před pár dny, při návštěvě Evropy, čestný doktorát v Oxfordu. Je zajímavé, že tam studovala, za státní peníze / zatím co příšerné věznice byly plné politických věznů  /, v době, kdy byl v Barmě nejtužší vojenský režim. Její jedinou politikou byla snaha o skončení diktatury, na níž si zrovna ona nemohla stěžovat. To je tak, když máte za otce zakladatele Komunistické strany Barmy a barmského hlavního vyjednavače o odchodu Britů. Bývalá britská kolonie Barma, dnes Svazová republika Myanmar, od roku 1947 nezávislá, si svobody dlouho neužila. Ihned po jejím vzniku byla napadena Čínou, v buddhistické populaci se objevili aktivní socialisté a komunisté.
V zemi propukla dlouhá a vleklá občanská válka, ve které proti vládě bojovali komunisté ( byli poraženi až roku 1970 ) a ozbrojené složky některých etnických menšin / do r. 1997 /. Roku 1962 přichází první vojenský převrat, vedený socialistickým generálem Nei Winem, který byl v čele úřednické vlády v letech 1958 - 1960. Začalo období znárodňování, mimo vládnoucích socialistů zákaz všech politických stran, kruté pronásledování opozice. Stejně jako u nás v ČSSR i v Barmě si byli někteří tzv. odpůrci režimu rovnější než ostatní.
Bývalý premiér U Nu legálně odcestoval do Thajska a disidentka Su Ťij byla odsouzena k více než fešáckému domácí vězení ( když jí předtím byla nabízena zahraniční emigrace ). Je zde zcela patrna paralela mezi českými disidenty, po většinou bývalými komunisty, kteří si za americké peníze vozili zadky v mercedesech, ve věznicích měli protekci a zajímal se o ně celý svět, zatím co bezvýznamní ( antikomunističtí ) odpůrci režimu dál v kriminálech umírali ( např. Pavel Wonka r. ´88 ).
Druhý vojenský převrat proběhl roku 1988 a znamenal odklon od dosavadní socialistické cesty. V roce 1990 Sein Win a někteří další delegáti NLD ( Národní liga pro demokracii, strana Aun Schan Su Ťij ) zvolení ve volbách, založili na území pod kontrolou karenských povstalců Národní koaliční vládu Barmského svazu. V roce 2010 je Su Ťij propuštěna z domácího vězení, v květnu 2012 skládá poslaneckou přísahu ( slíbila hájit ústavu vojenského režimu, nepřipomíná vám to jiný slib někoho, kdo r. ´89 přísahal na socialistickou ústavu? ), v červnu cestuje po Evropě a opožděně přijímá Nobelovu cenu míru. Ať jsem pátral jak jsem pátral, nikde jsem nenašel ucelený program, ani hluboké myšlenky, které by disidentka chtěla prosazovat. Krom nic neříkajích a prázdných floskulí typu láska a pravda musí zvítězit ... Za co konkrétně je všude oceňována a velebena? Opravdu je, a když, tak kým? Je propagována mainstreamovými médii jako neochvějná bojovnice za svobodu a demokracii. O jakou svobodu se jí asi jedná se lze domyslet z toho, že je dcerou zakladatele Komunistické strany Barmy generála Aun Schana. To jako by u nás za svobodu bojovala dcera Klementa Gottwalda. Vystudovala univerzitu v Oxfordu a obdivovala se nenásilnému Gándhímu ( jehož nenásilný vznik Indie stál život jednoho milionu lidí ). Podporují ji lidsko-právní organizace, členové Bilderbergu, humanističtí bombardovači, multikulturní pomatenci. Ne náhodou dostala Nobelovu cenu míru na popud jiného blouznivce, bývalého prezidenta V. Havla. Ne náhodou se jí zastával kníže rakouský Karl von S., ministr zahraničí ani nevím jakého státu. Z toho, kým je obletována, lze usuzovat, jaké by měly být fundamenty její politiky, byly-li by vůbec nějaké. Její údajný boj za demokracii a domácí vězení nic nevypovídají o jejích programových cílech.
Přesto jsem našel, z úst disidentky, pár perel, jež jsem vybral na závěr.

·         Je velice skromná: "V dobách mého domácího věznění mi připadalo, že už nejsem součástí skutečného světa. Udělení Nobelovy ceny za mír ze mě zase udělalo skutečnou osobu."

·         V ekonomické oblasti je jí vzorem ČR, která se ráda podělila o své bohatství s jinými: Ocenila, že mezinárodní společenství se velmi snaží otevřít Barmu světu a je prý na Barmě, aby "odpověděla správným způsobem". Zdůraznila především potenciál mladých lidí a vyzvala svět k investicím do Barmy, která je bohatá například na nerostné suroviny.

·         Ví, co je demokracie: "Demokracie je, když lidé kontrolují vládu. Uznávám lidi, kteří budou kontrolovat mě," citovala Su Ťij agentura ČTK.

Taková odbornice a bojovnice za lidská práva by klidně mohla vykonávat úřad generálního tajemníka OSN. Nebo by mohla kandidovat na českého prezidenta. Byla by dobrou pokračovatelkou odkazu Václava Havla, spasitele světa, při jehož úmrtí tolik plakala. Viz zpráva:
Nositelka Nobelovy ceny za mír Do Aun Schan Su Ťij vyjádřila hluboký zármutek nad smrtí Václava Havla a poděkovala mu za letitou podporu, kterou jí poskytoval v boji proti barmskému vojenskému režimu. Její vyjádření tlumočilo Barmské centrum Praha. Su Ťij poslala Havlovi kytici růží a při příležitosti pátečního pohřbu vzdává čest jeho památce.

Zdroj: MONOS, https://monarchista.cz/clanky/clanky-clenu/125-frantisek-k-ladislav-su-tij-lidskopravni-ikona-z-myanmaru

MASTER & COMMANDER: ODVRÁCENÁ STRANA SVĚTA

Autor: jvu

O tomto americkém filmu lze s nadsázkou říci, že zde ožívá staré britské impérium, neboť předlohou pro scénář byly knihy anglického spisovatele Patricka O´Briana ( vlastním jménem Richard Patrick Russ ) a režie se ujal jeden z nejtalentovanějších australských režisérů současnosti Peter Weir. Film však na O´Brianovu ságu o příhodách kapitána Jacka Aubreyho a jeho nejvěrnějšího přítele irského přírodovědce Stephena Maturina navazuje jen velmi volně. Dokonce i nepřátelská loď Acheron, která se v originále plaví pod americkou vlajkou, změnila národnost a stala se z ní francouzská fregata. I když se příběh odehrává v dobách napoleonských válek, tato změna byla učiněna spíše s ohledem na americké publikum, snad jako důsledek „11. září“. Vlastní zápletka filmu není ničím originální a v dobrodružné literatuře i filmech je poměrně častá: jedna loď pronásleduje druhou. Čím však je toto dílo výjimečné, je zpracování. Prakticky celý děj se odehrává na lodi Jejího Veličenstva Surprise ( Překvapení ). Popisuje nejen běžný život námořníků a důstojníků, ale také morální zkoušky a těžké chvíle, kterým museli čelit. Morální dilemata jsou naštěstí zpracována realisticky a nenuceně, nenabourávají linii příběhu, naopak, dodávají mu hlubší smysl a dokonce i spád. Jedna z nejdramatičtějších scén, kdy se kapitán rozhoduje, zda obětuje jednoho ze svých lidí, nebo ohrozí život celé posádky, patří mezi to nejlepší ze světové kinematografie. Ovšem takových dramatických momentů je ve filmu více. Honba kapitána Aubreyho za nepřátelskou lodí Acheron v lecčems připomíná posedlost kapitána Achaba Moby Dickem v Bílé velrybě Hermana Melvilla. Je zde však několik rozdílů. Kapitán Aubrey neslouží sám sobě, ale své vlasti, nehledí pouze na svůj zájem, nýbrž na dobro celé posádky. I když občas podléhá svým vášním, či přesněji vášni jediné – dostihnout Acheron, je ochoten vyslechnout i mínění druhých, případně změnit svůj názor. Pokud odhlédneme od dobrodružného náboje filmu, nalezneme zde také nádherný vzor autority a jejího vztahu k podřízeným, který stojí na řádu, uvážlivosti a zodpovědnosti. Vlastně na celou posádku Surprise lze nahlížet jako na společnost, kde každý plní svůj svěřený úkol k společnému dobru, v těžkých dobách přinejmenším k tomu základnímu – přežití. Film také sleduje osudy mladých námořních kadetů ( nejmladšímu není více než dvanáct let ) a jejich dospívání v muže během boje a těžkých zkoušek, kterým jsou na moři vystaveni. Ne všichni obstojí. Filmu kraluje svým excelentním ztvárněním kapitána Aubreyho herec Rusell Crowe, zdárně ho doplňuje Paul Bettany v roli doktora Maturina, který je nejen kapitánovým nejlepším přítelem, ale také častým oponentem v diskusích. Svými výkony nezaostávají ani další herci, zejména Max Pirkis jako nejmladší poddůstojník Blakeney. Pokud tedy budete chtít zhlédnout skvělý, ne-demokratický, anti-pacifistický dobrodružný film, ve kterém jsou statečnost, vlastenectví a přátelství stále ještě hodnotami pravých mužů, pak Master & Commander je tou nejlepší volbou.

Zdroj: Te Deum 2006, https://www.tedeum.cz/1_2006/masterandcommander_12006.htm

SV.  KLEMENT MARIA HOFBAUER A KATOLICKÁ REAKCE PŘED ROKEM 1848

Autor: Dr. Albert Pethö

Přenesme se do roku 1808, do doby napoleonských válek a velkých francouzských vítězství ( např. roku 1805 bitva u Slavkova ). Vídeňská policie zadržela v září podezřelé individuum, chudě oblečeného muže, u kterého našla drahocenné kostelní předměty, o nichž zadržený tvrdil, že je zachránil před rabováním francouzských vojáků ve Varšavě. Četníci byli samozřejmě přesvědčeni, že zatkli vykradače kostelů. Pozdější patron města Vídně tak své první chvíle po návratu do hlavního města mocnářství strávil ve vězení.

...

Ale i nyní a zdaleka ne naposled zasáhla do života Klementa světská moc. Následkem přibývajícího osvíceneckého nepřátelství vůči Církvi zakázaly úřady poustevnictví. R. 1779 se tedy K. M. Hofbauer musel vzdát poustevnického života a odešel do Vídně. R. 1780 pracoval jako pekař v hostinci U železné hrušky v Johannesgasse a tady se události dávají do pohybu. Jeho staré plány stát se knězem se nyní mohou uskutečnit. Seznámil se totiž se třemi šlechtičnami ( sestrami von Maul ), které ho vídávaly ministrovat ve svatoštěpánském chrámu a které byly dojaty jeho touhou stát se knězem. Nabídly mu finanční pomoc na studia, což s vděčností přijal. Začíná tedy ve Vídni studovat filosofii a teologii. Zakrátko však císař Josef II. ( na rozdíl od své matky není tak zbožný; je moderní a rád přijímá změny ) vydává dekret, kterým reorganizuje vzdělávání kléru podle zásad osvícenského státu. Cílem císaře a jeho osvícenské církevní politiky není myšleno Církev nějakým způsobem eliminovat ( v době osvícenství je přeci jen Rakousko ještě příliš katolické ), cílem je totálně ji podřídit státu. Církev se má stát úslužným, světonázorově přizpůsobivým nástrojem moderního státu. ( Zde můžeme vidět paralelu s dnešní globalizací či EU. )

...

Na univerzitách, stejně jako dnes, se tradiční církevní nauka téměř nevyučovala. Jednoho dne K. M. Hofbauer vytkl při přednášce jistému profesorovi, že to, co zde vyučuje, již není katolické. Na to ostentativně opustil přednáškový sál. Klement ve Vídni nezůstal, odešel před josefínským novotářstvím do Říma, kde mimo dosah státního dozoru pokračuje ve studiu a studium zde i zakončí. V Římě vstupuje do nově založeného řádu redemptoristů a stává se jeho prvním členem neitalského původu.

...

Ve Varšavě se stane jejich opěrným bodem kostel a klášter sv. Benna. Mají podporu papežského legáta v Polsku, který je přítelem svatého Alfonse. A díky nunciovi se těší přízni i polského krále Stanislava II. Augusta. V kostele sv. Benna rozvíjí Klement veškeré své nadání, které je zapotřebí k šíření pravdy a boji proti modernistickému zploštění víry ( to platí i pro dnešní církevní krizi ), a to pomocí liturgie, kázání, vzdělání, charitativní činnosti a zpovědi. Také se dle možností snaží řešit ohromný nedostatek kněží, který vládne všude tam, kam zavanul duch osvícenství.

...

Klement Maria Hofbauer  byl častým návštěvníkem v domě Friedricha von Schlegela, kde se stal středem vídeňského katolicismu. Následující roky se toto jeho postavení utvrzuje rozšířením kruhu významných osobností, na které působí. Jsou to literáti, umělci a vysocí úředníci. Za svého pobytu ve Vídni k nim patřil např. Clemens Brentano ( 1778 – 1842, německý romantický spisovatel a básník, mimo jiné zapisoval vidění Anny Kateřiny Emmerichové – pozn. překl. ) a Joseph von Eichendorff ( 1788 – 1857, německý romantický spisovatel – pozn. překl. ), malíř Klinkowström a bratři Veitové, zastánci nazarénské školy ( skupina německých a rakouských malířů nábožensko - romantického zaměření, která se po formování ve Vídní ustanovila v Římě asi r. 1810 – pozn. překl. ). K nim patřil konvertita, významný filosof, diplomat a odborník na státní právo Adam Heinrich Müller. Ten významně ovlivnil rakouskou státotvornou ideu kancléře C. W. L. von Metternicha, který se po porážce Napoleona stal jednou z nejvýznamnějších osobností Evropy, a byl často nazýván „kočím Evropy“. Patří sem i Joseph Anton von Pilat, soukromý sekretář rakouského státního kancléře, bývalý svobodný zednář a nynější obdivovatel K. M. Hofbauera.

...

Autor článku Dr. Albert Pethö je rakouský historik a vydavatel katolicko - monarchistického časopisu Die weiße Rose.

( Celý článek najdete v časopise Te Deum č. 2 / 2007 )

Zdroj: Te Deum 2 / 2007, https://www.tedeum.cz/2_2007/sv_klement_a_katolicka_reakce_22007.htm