Poznámky ze zápisníku 50, o Panně Marii a Prusku
Matka Boží a Prusové
Autor: Grzegorz Kucharczyk
Otištěno: Polonia Christiana 2012 / 29
Přeložil: Libor Rösner
Anti-katolické politické systémy – jeden jako druhý – trnou nejvíce strachy před blahoslavenou Pannou Marií, která přichází zachránit své děti před „Kulturkampfy“ vedenými nepřáteli Církve. Ta, která drtí hlavu hada, vzbuzuje paniku v řadách barbarů neustále.
Velká, Církví uznaná mariánská zjevení 19. století, se udála v zemích, které dosti citelně zakusily na vlastní kůži, co to znamená liberální „Kulturní boj“, jenž se tehdy rozhořel prakticky napříč celým Starým kontinentem. Vezměme jen zjevení ve Francii ( 1830 – Paříž, 1846 – La Saletta, 1858 – Lurdy ). Můžeme je chápat jako Mariin boj o duši Francie – situace v ní přímo symbolizovala dlouhotrvající brutální snahu o laicizaci země. Ne jinak tomu bylo v Portugalsku na počátku století dvacátého. Nejsvětější Panna se r. 1917 zjevila ve Fátimě v Portugalsku, tedy v zemi, která již sedm let krvácela v nelítostné válce o de-christianizaci všeho, vedené přesně v duchu III. francouzské republiky.
Čtyřicet let předtím se Matka Boží zjevila v pruském Gietrzwaldu ležícím ve varmijském regionu ( dnes na území Polska ), kde byla podobně jako v ostatních pruských regionech zaváděna celá řada proti-katolických zákonů nadirigovaných kancléřem Bismarckem a poslušně schválených německými liberály v pruském parlamentu. Na tomto místě je třeba poznamenat, že to nebylo poprvé, kdy měli Prusové s Pannou Marií „trable“. Nebylo to totiž první mariánské zjevení, jež upoutalo pozornost pruských úřadů. Při mnohaletém procházení materiálů pruských archívů týkající se cenzury, a to jak té na území Pruskem zabraných, tak také v Prusku samotném, jsem narazil na „causu Zázračné medailky“, jež je nedílně spjata se zjevením Panny Marie v Paříži r. 1830 sv. Kateřině Labouré. V r. 1838 vydal Nejvyšší cenzorský úřad se sídlem v Berlíně zákaz rozšiřování v Krakově vytisknuté Wiadomości historycznej o cudownym medalu na cześć Niepokalanego Poczęcia NMP čili Historické zprávy o Zázračné medailce ke cti Neposkvrněného početí Panny Marie. Dlužno podotknout, že Ministerstvo vnitra tento zákaz zrušilo, jelikož se obávalo, že by rozpoutal mezi pruskými ( a nejen mezi nimi ) katolíky „negativní vášně a pobouření“, nicméně „problém“ byl stále aktuální. O tři roky později berlínský Nevyšší cenzorský úřad zmíněný zákaz obnovil. Tentokráte se proti tomuto rozhodnutí Ministerstvo vnitra už nepostavilo. Jakékoli zmínky o Zázračné medailce se úřady pokoušely umlčovat i jinými způsoby. Tak např. v květnu r. 1838 vydal pruský místodržící ve Velkopolsku Eduard Flottwell ( liberál a iniciátor germanizační politiky ) nařízení, aby policie zabavila jednomu poznaňskému řemeslníkovi razidla pro ražbu Zázračné medailky. Zároveň mu byly zkonfiskovány všechny již hotové medailky. „Causa Zázračné medailky“ E. Flottwella trápila na tolik, že se o této záležitosti radil i se svým kolegou z jiné katolické provincie vládnoucího Pruska, místodržícím ve Vestfálsku Ludwigem von Vinckem. Žádal jej o radu, jaké další kroky má učinit, poněvadž měl za to, že nebezpečí Zázračné medailky nespočívá z pruského hlediska jen ve víře katolíků v její uzdravující moc, ale hlavně v jejich víře, že její nošení přispěje k návratu stoupenců jiných křesťanských vyznání ( tj. protestantů ) do lůna katolické církve. E. Flottwell ke svému velkému znepokojení pozoroval, že „tato pověra ( tj. kult Neposkvrněného početí ) nabývá v těchto časech obzvlášť na významu“. Místodržící Ludwig von Vincke ( taktéž odkojený pruským liberalismem ) však celou problematiku restaurace víry spojené s rozšiřováním povědomí o Zázračné medailce mezi vestfálskými katolíky bral víceméně na lehkou váhu a svým způsobem tím vším i pohrdal. Oznámil E. Flottwellovi, že v jeho provincii horuje pro šíření medailky jen trojice „mystice oddaných kněží“ a že pruské úřady působící ve Vestfálsku nepovažují za nutné se touto „stále sporadičtěji se vyskytující pověrou“ zabývat. Existuje jen jedna výjimka, dodal – Zázračná medailka může být nebezpečná co do zdraví obyvatel. Katolíci totiž prý zanedbávají lékařskou péči, poněvadž věří v uzdravující moc Zázračné medailky. Bagatelizování a strach – kombinace těchto dvou reakcí je výstižným vyjádřením vztahu pruských úřadů k Matce Boží a jejímu kultu. Významnou roli zde sehrál i fenomén polské identity. Již od 30. let 19. století totiž pruští cenzoři dbali na to, aby v publikacích vycházejících v Poznaňském velkovévodství nebyla Panna Maria titulována jako Královna Polska. Podle pruských cenzorských úřadů byla tato titulatura projevem „polského fanatismu a falešného patriotismu“, jakož i „tíhnutí k polským politickým zájmům“. Řada komentářů byla i dosti opovržlivých. Např. při recenzování díla Aniely Koszutské Poezja religijna Marii z Gniezna vydaného r. 1857 napsal jeden z cenzorů, že Mariin kult co by Královny Polska „není mezi začínajícími polskými spisovateli výjimkou, jmenovitě pak mezi starými pannami ve středním věku“.
O několik let později, na přelomu 50. a 60. let devatenáctého století, mohli pruští policejní úředníci ve Velkopolsku pozorovat obrozené vlastenecké cítění polské společnosti, projevující se mohutnými účastmi na vlastenecko - náboženských slavnostech. To už ale přestali brát mariánský kult na lehkou váhu. Ba právě naopak – v pobožnostech ke cti Panny Marie už spatřovali povážlivé nebezpečí. Policejní prezidium se sídlem v Poznani hodnotilo májové pobožnosti následovně: „Obyvatelé Poznaně je využívají jako ideální příležitost pro zpěv vlastenecko - náboženských písní, jež jsou poplatné polským národním cílům.“
Bedlivé pozornosti pruské policie se „těšila“ i Černá Madona, a to navzdory tomu, že se nacházela v části bývalého Polska ležící pod ruskou nadvládou – v tzv. Kongresovém Polsku. A tak mohl jeden z pruských agentů vyslaných v r. 1854 do Kongresového Polska podat hlášení svým nadřízením přímo z „místa činu“, kde se měl seznámit se stavem policejních opatření namířených proti pro polské agitaci. „Klášter na Jasné Hoře,“ psal, „je nejlepším důkazem toho, jak je obyčejný Polák poslušným nástrojem v rukou duchovenstva. V praxi se to pak projevuje tím, že kdykoli je v Polsku plánováno nějaké povstání, rozšíří se zemí zaručená zpráva, že v Čenstochové, kde se nachází kaple Panny Marie – Královny Polska, se udál nějaký zázrak.“ Z pohledu pruského policajta šlo těmto jevům čelit poměrně snadno, přičemž mu neuniklo, že ruské úřady tato jednoduchá proti-opatření použily. V témže hlášení tak dále čteme: „V současnosti však podobnému zázraku brání regiment pěchoty, jenž tam ( tj. v Čenstochové ) zřídil svou posádku.“
Jak vidno, komunisti, kteří během oslav milénia křtu Poláků Zázračný obraz zabavili, pouze „tvůrčím způsobem rozvíjeli“ politiku jednoho z polských agresorů a zároveň potvrzovali obavy druhého.
Zdroj: Immaculata, https://immaculata.minorite.cz/?m=10&idc=t-783