Poznámky ze zápisníku 32

Muslimské bratrstvo: skutečně takoví zločinci, jak se o nich nyní všude píše? Zejména v souvislosti s tureckým prezidentem Erdoganem a sesazených egyptským prezidentem Mursím má Muslimské bratrstvo velice negativní nálepku. Právem?

Muslimské bratrstvo

Asociace muslimských bratří je jedním z nejvýznamnějších pan-islámských hnutí. Klíčovou roli má nejen v Egyptě, kde bylo založeno, ale i v dalších arabských zemích. Jeho role vzrostla po pádu autoritářských režimů během Arabského jara. V některých zemích je označováno za teroristickou organizaci. Současným vedoucím je od roku 2010 Muhammad Badí. Největší a nejstarší fungující islámská organizace má více podob, má významný sociální aspekt, pomáhá chudým, věnuje se charitě, má své vzdělávací programy. Současně ale má velké mocenské ambice, jeho cílem je sjednotit muslimské arabské sunnitské národy a vytvořit další chalífát, jehož základem bude islámské právo. Neštítilo se ani sahat k teroristickým činům a stálo u vzniku mnoha radikálních fundamentalistických a teroristických skupin, jako je palestinský Hamás ( vládnoucí v Gaze a stojící v opozici proti oficiální palestinské samosprávě ) nebo Islámský džihád.

Vznik bratrstva 

Muslimské bratrstvo založil v roce 1928 v Egyptě šajch Hasan Banná, který reagoval na situaci v arabských zemích po pádu osmanské říše, ve kterých se rozšiřovaly zvyky kolonizátorů. Inspiroval se přitom islámskými hnutími, jež propojovala politický aktivismus s charitativní činností. Jeho prvotním cílem bylo větší sblížení s islámem, vychází z koránu a sunny a nastolení islámské legislativy. Původně mírumilovné pojetí se však v době boje proti britským kolonizátorům nahradily radikálnější myšlenky. Ještě před druhou světovou válkou se podílelo na sabotážích a atentátech na britské vojáky i sekulární intelektuály nebo židovské obchodníky. Přitom je mu však některými komentátory vyčítáno, že vzniklo z popudu britských tajných služeb.

Bratrstvo rychle rostlo, na konci čtyřicátých let mělo kolem dvou miliónů členů a mnoho stoupenců napříč celým arabským světem. V té době Banná založil polo-vojenské křídlo, které se zapojilo do teroristického boje proti britské nadvládě a zavraždilo několik významných politiků. Přestože byl Banná v roce 1949 zastřelen, aktivita bratrstva nepolevovalo, k čemuž přispíval jak národně osvobozenecký boj v muslimských zemích, tak také vznik státu Izrael spojený s exodem Palestinců. Bratrstvo postupně rozšiřovalo svou působnost na další země.

Po svržení egyptského krále v roce 1952 se v roce 1954 dostal k moci v Egyptě Gamál Násir, s jehož sekulární a socialisticky orientovanou politikou po roce 1961 členové bratrstva nesouhlasili a neúspěšně na něj spáchali atentát. Reakcí na tento čin byl zákaz organizace a mučení a věznění tisíců jejích členů. V roce 1966 bylo popraveno spoustu vedoucích činitelů MB.

Skupina se v ilegalitě radikalizovala. Bratrstvo sílilo, protože se opíralo o konzervativní islámské tradice, které stavělo do protikladu proti sekulárním idejím osvobozeneckých vlád. Násirův následovník Anvar Sadat v roce 1976 bratrstvo legalizoval, ale bránil mu uplatňovat náboženství v politice. Vzájemné námluvy skončily, když Sadatova vláda v roce 1976 podepsala mírovou dohodu s Izraelem a uznala existenci židovského státu, což Muslimské bratrstvo přirozeně odmítalo jako zradu.

Po atentátu na maršála Anvara Sadata, který provedli muslimští fundamentalisté napojení na Muslimské bratrstvo, je jeho nástupce Husní Mubarak opět postavil mimo zákon jako teroristickou organizaci. Jeho nepolitické aktivity však byly tiše tolerovány, protože suplovalo nefungující sociální sítě státu. Nesmělo však kandidovat ve volbách. U široké veřejnosti si bratrstvo získalo značnou oblibu charitativní, humanitární a nábožensky vzdělávací činností. Jeho členové založili mládežnické a studentské organizace po celé zemi a v mnoha ohledech svými aktivitami zastínili vládnoucí stranu.

Po roce 2000 bratrstvo v egyptském parlamentu

Jednotliví členové organizace přesto kandidovali buďto jako členové opozičních stran, nebo jako nezávislí kandidáti. V roce 2000 se jim podařilo získat 17 křesel v Lidovém shromáždění, jedním z nich byl i budoucí prezident Muhammad Mursí, a v roce 2005 dokonce 88 křesel, což představuje přesně jednu pětinu dolní komory egyptského parlamentu. Jakápak to tedy byla za Mubaraka diktatura?

V reakci na volební úspěchy prezident H. Mubarak ještě přitvrdil v opatřeních proti Bratrstvu. Došlo k zadržení stovek sympatizantů s hnutím a zavedení reforem, jež měly za cíl zabránit obnovení hnutí. Došlo k přepsání ústavy, která od nynějška zakazovala působení politických stran vzniklých na náboženském základě a nezávislým kandidátům bylo zakázáno kandidovat na prezidenta. Vládní Národní demokratická strana navíc začala dělat vše pro to, aby se opozice při parlamentních volbách v roce 2010 neprosadila.

Po prvním kole, ve kterém "bratři" nezískali jediný mandát, se snesla vlna stížností na legitimitu voleb a opozice se rozhodla bojkotovat druhé kolo. To bylo také jedním ze spouštěčů masových demonstrací na počátku roku 2011, které měly za následek odstoupení prezidenta Husního Mubaraka 11. února 2011.

Bratrstvo se z nové situace snažilo vytěžit maximum, i když hybnou silou revoluce nebylo. Ustavilo své vlastní politické křídlo, Stranu svobody a spravedlnosti, jejímž šéfem se stal Muhammad Mursí. Ta vyhrála koncem roku 2011 volby a v roce 2012 byl její předseda zvolen prezidentem, který nastoupil do funkce 30. června 2012. Moc si bratrstvo chtělo upevnit i pomocí sepsání nové ústavy, která byla na konci roku 2012 schválena v referendu, nakonec ale byl prezident M. Mursí v červenci 2013 odstaven a platnost ústavy pozastavena.

 Muslimské bratrstvo v dalších zemích

V řadě dalších zemí je muslimské bratrstvo legální a je součástí politické scény. V Jordánsku působí od roku 1942, aktivní je i v Bahrajnu a Kuvajtu nebo v Jemenu či v Ománu. V Súdánu se dokonce podílí na moci. Tolerováno je i v Saúdské Arábii a v šíitském Íránu nebo v Alžírsku. Egyptská větev MB sympatizuje se syrskou vládou prezidenta dr. B. Asáda.  V Iráku působilo MB od roku 1961, o rok později ale bylo zakázáno stejně jako v Sýrii, kde bylo postaveno mimo zákon v roce 1963. V Libyi, kde vznikla jeho pobočka už v roce 1949, bylo za režimu M. Kaddáfího až do roku 2011 zakázané. Výraznou roli sehrálo také mezi Palestinci, právě z něj vzešlo radikální palestinské hnutí Hamás, které je protiváhou sekularisticky socialistického Fatahu. I když mnozí experti považují bratrstvo za konzervativní, ale přesto umírněnou islámskou organizaci, Izrael jej považuje za teroristickou organizaci a staví je na roveň s libanonským Hizballáhem či palestinským Hamásem. I turecká Erdoganova AKP vzešla z Muslimského bratrstva.

Zdroj: https://tema.novinky.cz/muslimske-bratrstvo

A nyní k reakci Českého svazu bojovníků za svobodu na plánovanou debatu historika Tomáše Krystlíka s jedním z funkcionářů ČSBS:

Stanovisko ČSBS k prezentaci v bulvárních a internetových médiích, na základě žádosti takového média, s tématem tzv. Sudet:
 

Dne 10. 10. 2016 

Stanovisko ČSBS k prezentaci v bulvárních a internetových médiích, na základě žádosti takového média, s tématem Sudet:

Vedení ČSBS se s citlivými tématy, k nimž bezesporu téma Sudet patří, nebude prezentovat v bulvárních médiích, v dalších soukromých médiích či na soukromých internetových stránkách, prostě nikde tam, kde je možnost nekontrolovaného střihu a manipulace s výkladem, záznamem, v neprospěch ČSBS ( myšlen Debatní klub – poznámka SK ). Jsou v tomto směru nedobré zkušenosti. Na médiích veřejné služby s prezentací názorů představitelů ČSBS větší problém není. Stejně tak jako s některými tištěnými periodiky. Prosím tedy, abyste vzal na vědomí, že nikdo z vedoucích představitelů ČSBS Vaše pozvání na natáčení Vašeho pořadu nepřijme. Pokud by ale pan Krystlík si chtěl o tématu Sudet popovídat s našimi členy a dalšími zájemci, nejenom se samotným vedením ČSBS, samozřejmě toto setkání, ovšem výhradně na půdě ČSBS, lze zorganizovat. Nicméně vyjasněme si základní vztah. Snaha o diskusi představitele ČSBS s podporovatelem Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách na Moravě a ve Slezsku, z.s. vychází z vaší strany, potažmo ze strany pana Krystlíka. Pokud jste si k rozhovoru na téma vztahů mezi Čechy a Němci vybrali jako představitele ČSBS pana Emila Kulfánka, lze předpokládat, že jste, resp. pan Krystlík, obeznámeni s jeho názory na tuto problematiku, prezentovanou v řadě médií. Totéž se dá říci i o panu Krystlíkovi, přičemž o názorech obou dvou lze prohlásit, že jsou diametrálně rozdílné a protichůdné. Nejednalo by se tedy o dialog, ale o dva monology. Proto se nám jeví spíše jako cenná diskuse, spolu s členy ČSBS, a dalšími zájemci, novináři, na půdě ČSBS, jak jsem uvedl. 

MgA. Vladislav Kučík, tiskový mluvčí ČSBS 

Nelze bojovat staré války, pánové! Je rok 2016 …