Připomeňme si více než dva roky starým článkem Adama B. Bartoše olomoucký kongres ODS a nástup Petra Fialy do čela občanské demokratické pravice. Co se splnilo? Co nikoli? Měl A. B. Bartoš pravdu?

Nechť si Fiala se Zahradilem sní své panevropské sny. My jdeme EU rozbít!

Adam B. Bartoš, 2014,  https://abbartos.wordpress.com

Novinář Lukáš Petřík ve svém hodnocení kongresu ODS vyslovil opatrnou naději, že by se ODS mohla zvednout ode dna, stanul-li v jejím čele Petr Fiala, který předvedl dobrý řečnický výkon, zaujal svým projevem a přesvědčil delegáty kongresu, že je tím správným krizovým manažerem, kterému se zatím vše dařilo, a cokoli řídil, předával svým nástupcům v lepším stavu, než v jakém to od svých předchůdců přebíral.

Hodnotíme-li vnější stránku věci, pak P. Fiala skutečně ODS i média zaujal. Na kongres si jel s hned 12 nominacemi, jeho vítězství bylo očekávané, jeho projev dobrý. Ale nebuďme povrchní – bude to stačit? Ukáže Fiala pravdoláskařům v ODS, kde jsou dveře? Myslím, že ne. Nenechme se oklamat úprkem Jiřího Pospíšila. Do vedení ODS nastoupila v Olomouci pravdoláska hlavním vchodem a za tleskání delegátů kongresu – sice ne ta kovaná, jak jsme ji znali v Pospíšilově případě, ale možná o to nebezpečnější, protože méně patrná a poněkud zastřená.

Vždyť do jakých pozic se během posledních několika let posunul Jan Zahradil, dnešní první místopředseda, než do pravdoláskařských? Jak ostrý bude moci být proti pravdolásce homosexuál z Líbeznice Martin Kupka? Není přece pravdoláskař i nevýrazný Miloš Vystrčil? Evžen Tošenovský je sice chlap jak hora, ale ve skutečnosti měkký politik, o jehož neužitečnosti svědčí i to, že o něm z Bruselu není (podobně jako o Zahradilovi) ani slyšet.

A.  B. Bartoš: ODS by potřebovala Kotlebu. Ale dostala Fialu.

A Petr Fiala sám? Mám obavy, že zde máme co do činění s pravdoláskařem nové kategorie. Člověkem nominálně se sice hlásícím k pravici, ale sloužícím v posledku zase těm stejným starým zájmům. Zase pro-německý, zase pro-sudetský, zase pro-evropský, což jsou vše poznávací znaky havlistů. Jen má poněkud konzervativnější kabát. Copak nebyli i dříve v ODS zakuklení pravdoláskaři, kteří se až časem vybarvili a jejichž nebezpečí jsme poznali v kritických situacích, ač se do té doby vydávali za jediné skutečné pravičáky? Neříkal o sobě Josef Zieleniec, že od něj napravo už není nic, aby pak přešel přes mýtický střed až k havlistické levici? Neskončil v havlistickém objetí i „korunní princ“ ODS Ivan Pilip a řada další politiků?

Jak můžeme vědět, že Petr Fiala není jen figurou dosazenou do ODS s úkolem, aby tuto stranu držel v pravdoláskařském kursu a znemožnil skutečný návrat této strany ke konzervativním idejím? Jedna věc je v projevu citovat Thatcherovou a Reagana, ale není přece mnohem výmluvnější fakt, že P. Fiala byl roky předsedou moravského zemského výboru Panevropské unie? A jaké jsou jeho vztahy s Berndem Posseltem, se kterým se schází už od ranných 90. let?

Myslím, že zde leží klíč k porozumění tomu, co se na kongresu ODS stalo. Fiala sice i ve svém projevu sliboval, že udělá vše, co je v jeho silách, aby to, co v Olomouci vzniklo (rozuměj ODS), v Olomouci také neskončilo, ale obávám se, že přesně to se stalo. Zvolila-li si kdysi euroskeptická strana (nebo později alespoň strana s ne nevýznamným euroskeptickým křídlem) do svého čela nadšeného proevropana, který předsedá zednářské Panevropské unii a schází se s Posseltem (který je předsedou její německé větve), není to snad znamení toho, že přerod ODS v havlisticko-zednářskou stranu byl úspěšně završen a zpečetěn?

Je tedy vysoce bláhové od tandemu Fiala-Zahradil očekávat obhajobu národních zájmů. Někteří levicové publicisté, kteří věcem nerozumí, přitom shledávají zdánlivý rozpor mezi vztahem k EU u Fialy a u Zahradila a obávají se, že taková dvojice nemůže fungovat, protože Zahradila mají za euro-realistu. Hluboce se mýlí. Oba politici jsou proevropští stejně, takže proevropská levice ve skutečnosti může být klidná – nic skřípat nebude, ODS se bude před Bruselem hluboce uklánět.

ODS je z hlediska obrany národních zájmů mrtvá strana. Konzervativní a euroskeptičtí voliči si však nemusejí zoufat. Jejich zájmy až dosud nikdo nehájil. Dva týdny před kongresem ODS však vznikla konečně nacionalistická strana, která se před Bruselem hrbit nehodlá, která má jako svůj první a hlavní bod programu vystoupení České republiky z EU a která jde ještě dál – má ambici pomoci silou svých zástupců vyslaných do Bruselu Evropskou unii společně s podobně orientovanými stranami ostatních zemí bez milosti — rozbít. Všeobecně se totiž v letošních volbách očekává výrazné posílení protievropských stran, které posilují snad ve všech členských zemích EU. V České republice takový hlas dosud chyběl. Čeští národovci si ale nechtějí nechat ujít příležitost podílet se na historickém okamžiku demontáže EU, ke kterému se schyluje a jdou tudíž do voleb se značkou „NE Bruselu – Národní demokracie“.

Na rozdíl od ODS, která do voleb vysílá politiky, kteří našli v bruselském světě zalíbení a nemají zájem na EU cokoli měnit, my stavíme tým těch nejtvrdších euroskeptiků, vlastenců a národovců, kteří už před deseti lety stáli v čele odporu proti vstupu České republiky do EU, před touto institucí nemají nejmenší úcty a chovají k ní jen hluboké opovržení. Říkáme Bruselu tvrdé, jasné a nekompromisní „NE“. A spolu s vlastenci z ostatních zemí jdeme tomuto žido-zednářskému konceptu sloužícímu k zotročení národů zasadit smrtelnou ránu. 

Názory na dr. Jozefa Tisa, prezidenta SR a mučedníka slovenské Církve

https://rodobrana.org/nesudime-kym-nepozname-pravdu/

Dr. Jozef Tiso nesie priamu zodpovednosť za utrpenie a smrť desaťtisícov ľudí. Politický režim, ktorý reprezentoval, sa stal v našich dejinách celkom výnimočným hlásateľom národnostnej a rasovej neznášanlivosti. Osobná vina Jozefa Tisu za zločiny proti slovenskému ľudu a ľudu ďalších národností je nepochybná. Oslava tohto politika znamená prihlásenie sa k neľudskej politike diskriminácie, prenasledovania, väznenia, vrážd a genocídy. (Zo stanoviska vlády ČSFR k Tisovi, Verejnosť 23. 6. 1990).

Teda prezident Tiso je opravdivým mučeníkom, lebo zomrel na obranu kresťanských a mravných zákonov a za obranu kresťanstva proti ateistickému komunizmu, lebo nechcel dobrovoľne odovzdať kresťanské a veriace Slovensko do rúk ateistického a marxistického Stalina, ktorý vyvraždil tisíce kňazov, sestier a veriacich laikov… (Rev. Jozef Kováč, SJ. Paríž, Slobodné Slovensko júl-august).

Na Slovensku až do príchodu Nemcov na začiatku slovenského povstania r. 1944 netrpeli Židia toľko ako u nás. (roz. V Českých krajinách). Slováci vo svojej väčšine, na základe kresťanského učenia o láska k blížnemu Židov chránili a skrývali… (A. Vítek, Slováci a Česi, v časopise Obzory, Praha, 25. 10. 1947).

V auguste, alebo začiatkom septembra roku 1942 bol na Slovensku tento postup zarazený. Príčinou toho bolo, že veľkému počtu Židov, ktorí sa nachádzali na Slovensku, osobitným potvrdením prezidenta dr. Jozefa Tisa, alebo rozličných ministerstiev bolo dovolené ostať v krajine… (D. Wisliceny, pred Medzinárodným súdnym dvorom.)

Dr. Jozef Tiso musel zomrieť, aby v ňom stelesnený politický program slovenský v budúcnosti nekrížil české a sovietske plány. To, čo sa konalo pred Národným súdom v Bratislave, bola len sprievodná hra, aby sledovaný cieľ, mohol byť bezpečnejšie dosiahnutý. Súdnym výrokom mal byť z vlastenca urobený zločinec. (Prof. Dr. Ferdinand Ďurčanský, Biela kniha, Argentína 1954)

Zatiaľ, drahí rodáci, pozorujte, prirovnávajte a podľa toho konajte. Ako to bolo za samostatnosti na poli náboženskom, hospodárskom, mravnom, kultúrnom, sociálnom. A ako je to dnes? Ako sa konal prevrat 6. októbra a 14. marca, kedy nepadol ľudský život a ako sa dialo teraz, keď nespočítateľné tisícky ľudí sa vraždia a zabíjajú. Kto sa to dostáva na čelo politického vedenia, ako sa berie ohľad na rozvrstvenie národa teraz, keď má údajne vládnuť demokracia a ako to bolo za samostatnosti. (Dr. Jozef Tiso, posledný slobodný prejav, rakúsky rozhlas 1945)

Spracoval: Ivan Kríž
Zdroj: týždenník Zmena, ročník II., číslo 45