Postřehy zprava 12. 4. 2017
Ladislav Jakl pro Parlamentní listy: Půdu, na které vyrostl Babiš, zkypřil, osel a zalil Havel
Andrej Babiš dle dosavadních průzkumů směřuje k jasnému vítězství v parlamentních volbách. Je toto konstatování pravdivé? A co je důležitější, je to tak dobře?
Pravdivé je. A jestli dobře? Já ho volit v žádném případě nebudu a kohokoli ve svém okolí od jeho volení budu odrazovat. Z mého pohledu to tedy dobře nebude. Ale obecně žádné volby nemohou dopadnout dobře nebo špatně, pokud jsou demokratické. Prostě dopadnou tak, jak si voliči budou přát, a výsledek bude třeba vzít na vědomí a žít s ním.
Směřuje podle vás Andrej Babiš k tomu, aby byl srovnatelným politickým fenoménem, jako byl Václav Havel či Václav Klaus nebo jakým je Miloš Zeman?
Nesměřuje. Nepřišel do politiky hájit nějakou soustavu idejí, nějaký politický směr, nějakou politickou koncepci. Přišel do politiky hájit své vlastní zájmy, protože ucítil, že k tomu má příležitost.
Jak si vysvětlit to, že veřejnosti nevadí jeho někdejší členství v KSČ, ani podezření ze spolupráce s StB, ani Babišova kariéra v 80. letech? Znamená to, že většina Čechů už nereaguje na symboly roku 1989 a na prezentovaný „étos“ Václava Havla, když jí nevadí tohle ,,babišovské" přemostění 80. let do současnosti? Ukázal nám A. Babiš, že Václav Havel je mrtev už i jako symbol? Nebo je naopak vyústěním nepolitické politiky?
Veřejnosti tyhle věci možná vadí, ale důležitější pro ně je víra, že Babiš hájí jejich zájmy. Podle mne se v tom pletou, ale v demokracii mají lidé právo na omyl, i když si ho pak budou muset odskákat. Vaše otázka, zda Babiš je vyústěním Havlovy politiky, je zajímavá a před lety by mě o ní možná ani nenapadlo přemýšlet. Od jeho fungování ve vládě o tom ale přemýšlím stále častěji a nejvíce teď po jeho pozvání Sorosovy líhně havlistických svazáků do Prahy. Ano, podle mne půdu, na které vyrostl Babiš, zkypřil, osel a zalil právě Havel svým soustavným bojem proti normální politice, svou soustavnou snahou zdiskreditovat demokratickou politiku v očích lidí.
Máte vy na Andreje Babiše nějakou osobní vzpomínku? Jak se on ve své době stavěl k Václavu Klausovi, když byl premiér či prezident?
Z doby premiérování Václava Klause ne, ale z doby na Hradě ano. Dvakrát jsem se s Babišem sešel na jeho žádost. V obou případech naříkal, že mu všichni házejí klacky pod nohy, že si pana prezidenta moc váží, a chtěl se domoci nějakého zastání. Nedomohl.
Považujete Andreje Babiše co by podnikatele za někoho, kdo si zaslouží obdiv? On sám neustále cituje Tomáše Baťu a zdůrazňuje, kolik firem zachránil, kolik lidí zaměstnává, kolik peněz dává na charitu. Je byznysmen Babiš příklad pracovitého a úspěšného člověka, nebo, jak o něm řekl Miroslav Kalousek, šizuňk?
Buď Babiš zázračně zbohatl díky štěstí a svým schopnostem, pak ale v korektních poměrech, nebo ty poměry, jak sám dokola říká, byly nekorektní, a pak ani on nezbohatl čestně. Měl by si vybrat. Buď byla doba, která mu přinesla úspěch, dobou dobrou pro poctivé podnikání, a pak je i on úspěšný díky svým schopnostem, nebo to byla doba lumpáren, ale pak by měl své peníze odevzdat a nechat se dobrovolně zavřít. Nemůže říkat, že to byla doba zlodějů, ale on sám jediný je andělem v pekle. Osobně si myslím, že uměl využít svůj náskok z doby komunismu a osvědčil i další podnikatelské schopnosti. Pokud ale, zvláště po roce 2000, podniká hlavně díky dotacím a státním zakázkám, je úspěšným nikoli podnikatelem, ale lobbistou, podnikajícím na úkor daňových poplatníků.
Kolem Andreje Babiše existuje řada temných podezření. Ať už se týkají jeho podnikatelských začátků, díky kterým se stal majitelem Agrofertu, či aktuálních kauz typu ,,dluhopisy" nebo Čapí hnízdo. Spekuluje se, že ještě do voleb by A. Babiš mohl být obviněn, nicméně ve všech průzkumech je on i hnutí ANO na špičce. Proč to jeho voličům nevadí?
To už jsem říkal. Vadí. Vadí, ale jsou ochotni dělat, že to nevidí, protože uvěřili, že bojuje proti ještě větším lumpům a že před těmi své voliče ochrání.
Řídit stát jako firmu. Motto, které Andrej Babiš razí. Jak na to nahlížíte? Je dobře, že Babiš razí zcela pragmatické pojetí politiky, bez jakéhokoliv idealismu? Je to právě to, co teď Česko potřebuje?
Stát není a nesmí být firmou. Stát používá moc. Moc je schopnost vynucovat si jisté věci od občanů pod hrozbou násilí. Líbí se nám firma na násilí? Kdo ji bude kontrolovat? A navíc: obraz státu jako firmy podsouvá lidem lež, že lze dělat politiku bez obsahu, bez zájmů a bez idejí, jaksi neutrálně a objektivně dobře. Ale nic jako „objektivně dobře“ ve veřejném životě neexistuje. To bychom mohli zrušit demokracii a rozhodování opět svěřit jedné straně, která bude mít na všechno nestranné experty. Jenže na veřejné věci může mít každý jiný názor podle svých vlastních zájmů, proto se o těch věcech hlasuje a ne že o nich rozhoduje expert s patentem na objektivitu.
Okolí líčí Andreje Babiše jako nekompromisního, autoritativního, přirozeně vulgárního, hektického workoholika, který se nezdržuje s tím, co chtějí druzí. Nadřazenost údajně dává najevo i vlastním poslancům a členům, kteří, dle jejich slov, mívají problém k A. Babišovi najít nějaký komunikační kanál. Bojíte se Andreje Babiše jako osoby? Je vám sympatický? Co o něm říká jeho styl projevu, zejména když nad sebou ztratí kontrolu?
No, já se s ním nechystám jet na dovolenou, takže mě jeho osobní vlastnosti nezajímají. Zajímá mě jeho politika, lépe řečeno anti-politika. Já ho nijak nesoudím, on jen využívá možností, kterou mu dávají občané a voliči. To oni jsou svého štěstí i neštěstí strůjcem.
Co soudíte o Babišových zahraničně politických názorech? Tvrdě se verbálně staví proti imigraci, kritizuje EU a několikrát, když mluvil sám za sebe ,,z voleje", zpochybnil smysl sankcí proti Rusku … Na druhou stranu zde chce školu Georga Sorose či spolupracuje s lidmi, kteří imigraci hájí ...
Ale on přece žádné politické a tudíž ani zahraničně - politické názory nemá. Dělá v každé chvíli zrovna to, co mu vyhovuje. Jednou si potřebuje naklonit jednu sílu, tak vyhoví jí, pak zas jinou sílu, tak podkuřuje zas té jiné. Běžně tak dělá věci úplně protichůdné a vychází mu to. Jednotlivé názorové a zájmové skupiny ho poslouchají jen tehdy, když mluví zrovna k nim. Když mluví k těm druhým, vypnou příjem. V tomhle smyslu je to zajímavý úkaz. Cosi podobného zkoušeli už jiní. Hájili jednu voličskou skupinu, bylo jim to málo, začali nadbíhat druhé, a ta původní se urazila a odešla. Jako když si chcete přihrát ramena a začne vám foukat na nohy. Andrej Babiš má tu deku asi natahovací. Volí ho bývalí komunisti i voliči ODS, někdejší sládkovci i bývalí voliči ČSSD. A všichni se pod tu deku vejdou. No, když si to tak představuju, není to moc hezký obrázek, co se pod tou dekou asi děje. Aby na to jednou nedoplatil …
Co by z hlediska geopolitiky premiér Andrej Babiš asi provedl s naší zemí? Zejména v kombinaci s případně znovu zvoleným prezidentem Milošem Zemanem? A není determinován svým byznysem v Německu a dotacemi z EU?
Co provede? Přidá se k té síle, která bude mít v evropském kontextu zrovna větší sílu. Podpoří ji a ta skupina mu na oplátku svěří Českou republiku na hraní.
Umí Andrej Babiš dělat politiku? Koho si bude podle vás po volbách chtít ,,ochočit" jako koaličního partnera? Lidovce se Starosty, KSČM, Okamuru, nebo ODS? Nebo sklapne Kalouskova past ,,všichni proti Babišovi"?
Nemám moc rád obrat „dělat politiku“. Politika není odbornost, je to zastupování zájmů voličů. Ale pokud tím obratem rozumíte taktiku, pak neumí, ale možná se ji naučí. Proč si myslím, že neumí? Především špatně vyhodnotil zásadní okamžik, kdy mohl převzít moc, a propásl ho. Někdy v listopadu předloňského roku si náš ministr vnitra nechal v Bruselu vnutit většinové hlasování o rozdělování kvót pro přidělování Arabů a dalších ilegálních přistěhovalců. Kdyby to tehdy Andrej Babiš na vládě vyhrotil, nemohl prohrát. Buď by si vládu ochočil a ze Sobotky by zbyla figurka bez reálné moci, nebo by vládu shodil a předčasné volby by byl drtivě vyhrál, protože by lidé dobře věděli, proč ty předčasné volby jsou. Podobných chyb, kdy promarnil svou šanci, udělal víc, ale to bych mu moc radil. Ale jak říkám, třeba se to naučí rychleji, než si myslíme.
Pokud jde o alianci s Milošem Zemanem, bude dle Vás dotažena do konce tak, že Babiš pomůže Zemanovi znovu na Hrad, nebo ho A. Babiš může kdykoli podrazit? Co soudíte o jejich vztahu?
Taková aliance nevznikne nikdy. Oba jsou hráči, kteří uzavírají vždy jen momentálně výhodná spojenectví pro jednu konkrétní chvíli a pro jednu konkrétní věc. Miloš Zeman teď Andreje Babiše potřebuje. Tak mu postrojuje. Pokud Miloš Zeman vyhodnotí, že se bez Babišovy podpory obejde, hodí ho ihned přes palubu. Nejpozději tak učiní poté, až bude opět zvolen prezidentem. To se pro něj naopak v parlamentních volbách vítězný Andrej Babiš stane úhlavním konkurentem.
Je Andrej Babiš budoucím prezidentem České republiky? A co se o něm podle vás budou za 20 let učit studenti moderních českých dějin?
Myslím, že Andrej Babiš netouží po vnějších atributech moci. Jeho zajímá konzumace plodů moci. Proto ho víc zajímá Strakova akademie než Hrad. A studenti za 20 let? To bude záležet, kterému vítězi tou dobou bude patřit pravda, zda A. Babišovi, nebo jeho konkurentům. Podle toho dostanou studenti noty. Jistý odstup a objektivitu za 20 let totiž neočekávám, to spíš tak za 50. Počkejte si těch padesát, a pak tenhle rozhovor dokončíme.
Ptal se: Lukáš Petřík, publikováno na serveru Parlamentni listy.cz dne 9. dubna 2017.
Zdroj: IVK, https://institutvk.cz/clanky/860.html
Petr Hampl: Proč slušní lidé nechtějí multikulturní výchovu na školách
Zveřejnil Institut Václava Klause
O případu Hynek Charous versus neziskovka AIESEC už toho bylo napsáno dost. Pan Charous protestoval proti multikulturnímu programu Edison ve škole, kam chodí jeho dcera. Svůj protest nestáhl ani po nátlaku školy a začal se dokonce domlouvat s dalšími rodiči. Místní zastupitelka KDU - ČSL mu začala vyhrožovat sociálkou a neziskovka rozběhla public relations akci v celostátním tisku s cílem vykreslit pana Hynka Charouse jako fašistu a zlého člověka a zastrašit tak všechny další rodiče, kteří by chtěli proti podobným programům protestovat. V první řadě jde o selhání státu, který není schopen plnit svou základní úlohu a chránit občany před mafiemi tohoto typu. To ale není tématem článku. Pokusím se v něm otevřít otázku pro někoho možná kacířskou. Proč by měly multikulturní programy vadit? První odpověď může říkat, že rodiče mají právo rozhodnout a nemusí se nikomu zodpovídat. Ale co když je to tak, že v rámci výchovných multikulturních programů děti dostávají nějakou informace velmi důležitou pro život nebo podstatnou pro hladké občanské soužití? V rámci detailnějšího pohledu musíme podotknout, že jediným tématem kontroverze je islám. Nejsou žádné známky toho, že by někteří rodiče protestovali proti seznamování svých ratolestí s kulturou buddhistickou, konfuciánskou nebo třeba kulturou afrických kmenů. Je to pouze islám, co budí kontroverze a vášně. Pokud dojde k tomu, že některé téma vzbudí tolik emocí a že se vytvoří protikladná stanoviska spojená s obrovskou mírou manipulace, mají racionální lidé k dispozici následující postup:
1) Vyslechnout názory různých stran
2) Formulovat jednoznačné teze. „Házíte všechny do jednoho pytle,“ je iracionální výkřik, zatímco tvrzení „Různé proudy islámu mají různá stanoviska ke vztahu mezi islámským a evropským právem, přičemž tato stanoviska nemají žádný společný základ a žádné z nich nepřevažuje,“ může být racionálně diskutováno.
3) Odlišit hodnotová stanoviska od faktických tvrzení. „Život každého člověka na světě má stejnou cenu,“ je hodnotové stanovisko, se kterým můžeme jen souhlasit nebo ne. „Všichni lidé na světě reagují stejně,“ je oproti tomu teze, která může být potvrzena nebo vyvrácena. Mimochodem, je zarážející, že absolventi politologie na českých vysokých školách vesměs nejsou schopni takové rozlišování zvládnout.
4) Určit, jaká fakta potřebujeme znát k tomu, abychom odlišili pravdivé teze od nepravdivých.
5) Sebrat fakta, korektně je zpracovat, posoudit teze, dobrat se výsledku.
Nebudu zabíhat do detailů jednotlivých metodologických škol, ale tento základní postup je společný všem. To není názor jednoho sociologa. To je něco, k čemu se Evropané dopracovávali 3 000 let a na čem je založena racionalita, pokrok, humanismus i možnost občanského soužití lidí protichůdných názorů. Pokud má něco učit škola, pak je to přesně tohle. Přenést debatu z emotivního vyjadřování stanovisek a osobních útoků k racionální diskuzi. Jenže podle toho, co o multikulturních programech víme ( konkrétně mám na mysli zmíněný program EDISON organizace AIESEC a programy Člověka v tísni ), dostává se dětem a mladým lidem přesně opačného.
- Protistrana je předem vyřazena z diskuze a je předpokládáno pouze jedno „správné“ stanovisko.
- Racionální argumentace je nahrazena „zážitkem.“
- To je doprovázeno vyhrůžkami a osobními útoky v tom smyslu, že kdo tato stanoviska zpochybňuje, je špatný člověk.
- Šťouravé dotazy se řeší kázeňsky.
Výsledkem takového programu tedy nejsou jen případné mylné názory na islám, ale především narušení schopnosti logicky myslet. Můžeme očekávat, že děti, které jimi procházejí, budou mít větší problémy ve vzájemné komunikaci a budou horší v řešení problémů. Pokud je ovšem cílem vychovat masu bez analytických schopností, jaká bude poslušně následovat pokyny vydávané public relations agenturou, pak je to nejspíš program velmi účinný. A to je hlavní problém multikulturních programů. Nikoliv jen nesprávný názor na tu či onu záležitost, ale destrukce myšlení, které snižuje šanci na vybudování férové společnosti svobodných občanů a která vychovává fašizující dav schopný lynčovat každého, na koho vládnoucí moc ukáže. Proto by se měl proti takovým programům postavit každý slušný člověk. A proto bychom měli poskytnout maximální podporu těm, kdo tu odvahu mají.
Autor: Petr Hampl, 11. dubna 2017.
Zdroj: IVK, https://institutvk.cz/clanky/859.html
Terorismus v Egyptě: Odvezme křesťany z Arábie k nám do Evropy!
Autor: Jiří X. Doležal, týdeník Reflex
Publikováno: 10. dubna 2017
Nejsem křesťan, přesto mne zformovala judeo-křesťanská kultura a chápu křesťanství jako spojující znak naší západní, euroatlantické civilizace. Proto si myslím, že bychom měli v Evropě přijmout křesťany z muslimských zemí, kde je nečeká nic dobrého podobně, jako každý žid má právo usídlit se v Izraeli. Jsem si naprosto jist, že pod tímto textem najdu hromady nadávek, spílání do multikulturalistů, pomatenců a sluníčkářů. Je mi to vcelku jedno, protože jsem nade vší pochybnost přesvědčen o tom, že můj postoj k diskutovanému problému je zcela legitimní. A ten postoj zní: Všem křesťanským komunitám, které sídlí v muslimských zemích, bychom měli v Evropě - včetně České republiky - nabídnout okamžitý azyl s možností trvalého pobytu. A to čistě na základě skutečnosti, že to jsou křesťané, že patří ke stejnému myšlenkovému a civilizačnímu paradigmatu jako my. Paradigmatu, který má ve své současné podobě především silný důraz na nenásilí. Na společenství lidí - dokonce bez ohledu na jejich ne-víru. Na bratrství a lásku.
Islám je přesně opačný - šíření víry je tam zcela zásadní věcí, existují boje za víru - džihád - od džihádu slov až po džihád samopalu. Nevěřící má jen poloviční hodnotu než muslim, a to jen tehdy, pokud se hlásí k judaismu či křesťanství. Ateista nebo buddhista mají dle islámu šest procent hodnoty pravověrného muslima. Přesně podle těchto pravidel se stanoví náhrada škody, a nesmíme zapomínat, že když je poškozená ženská, tak se ještě částka snižuje na polovinu. Odškodné za vypíchnuté oko indické ženě představuje tři procenta odškodného za oko vypíchnuté muslimskému muži. Toto paradigma je ze své podstaty samozřejmě nesnášenlivé ke všem ostatním, jinověrcům i bezvěrcům. A míra násilí proti ne-muslimům či muslimům jiné větve víry, která je dnes běžná v muslimských zemích, ukazuje, že křesťanské menšiny tam do budoucna nemají nejmenší šanci udržet se při životě. A my - kontinent vzešlý z judeo-křesťanského backgroundu - bychom se měli k odpovědnosti za takto ohrožené křesťany sami a iniciativně přihlásit a nabídnout jim útočiště, než je náboženství míru za jejich víru vyvraždí. Nejlépe o křesťanských svátcích, jako na Květnou neděli učinili pravověrní stoupenci Islámského státu v Egyptě. Na židovském národě a víře bylo vždy fascinující, jak dokázala komunita držet spolu a vzájemně se v případě nouze podpořit. Myslím, že je na čase, aby se křesťané a post-křesťané té solidaritě s lidmi stejných základních hodnot, stejného nastavení, od židů naučili. Křesťané z Maghrebu a Blízkého Východu - vítejte!
Zdroj: Reflex.cz, https://www.reflex.cz/clanek/komentare/78707/terorismus-v-egypte-odvezme-krestany-z-arabie-k-nam-do-evropy.html
Tomuto článku pana J. X. Doležala tleskáme!