Postřehy odjinud 93, o FSSPX, trumpovské Americe a o Slovanstvu
Bratrstvo sv. Pia X. na „cestě domů“ ( 2017 )
Bude hlavní sídlo prelatury na pahorku Esquilin?
Zveřejněno 24. února 2017
Autor: Giuseppe Nardi
( Řím ) Dohoda mezi Svatým stolcem a Kněžským bratrstvem sv. Pia X. je finální. Role papeže Františka je rozhodující. V dnešním vydání Il Foglio o tom podává zprávu vatikanista Matteo Matzuzzi. „Roztržka mezi Kněžským bratrstvem sv. Pia X. ( lefebvristy ) a Svatým stolcem bude bezprostředně dána do pořádku,“ řekl M. Matzuzzi. Důkazem, že „komplikovaná jednání“ se blíží k „pozitivnímu řešení“, jsou záměry Bratrstva koupit komplex budov Santa Maria Immacolata na Esquilinu, jednom ze sedmi římských pahorků. Komplex je situován blízko Lateránu. Rozlehlý novogotický kostel byl vystavěn pro jeden řád na konci 19. století. Zahrnoval i další budovy, jež byly v posledních letech využívány jako škola. Dle Il Foglio zde bude studijní centrum Bratrstva a vedle toho i generální dům osobní prelatury, jakmile bude Bratrstvo jako takové uznáno Svatým stolcem. Sblížení ze strany samotného papeže Františka se urychlilo. 17. - 20. ledna byl Bernard Fellay, generální představený Bratrstva, ubytován v Santa Marta ve Vatikánu [ místo, kde žije papež František – pozn. překl. ]. S ním museli do Říma přijet biskup Msgr. Alfonso de Galarreta a generální asistent, otec Alain Nély. Představená sester FSSPX se účastnila také. Otec A. Nély byl zmocněn završit tento nákup na Esquilinu. Bratrstvo mělo, jak potvrzuje Msgr. B. Fellay, v Argentině kontakty s tehdejším primasem, Jorge Mario Bergogliem. „Znal nás dlouhou dobu.“ Když byly problémy s místním biskupem, člověk se obrátil na primase. Ten řekl: „Samozřejmě jste katolíci a ne schizmatici. Pomohu vám.“ A pomohl. To má co dělat s argentinskými zákony. Tato latinsko- americká země poskytuje katolickým kněžím povolení pobytu pouze, když existuje oficiální potvrzení od představitelů místní církve, že jsou tito kněží oficiálně uznáni. V tomto ohledu zde byly v jednotlivých případech intervence ze strany arcibiskupa J. M. Bergoglia, který toto potvrzení pro argentinský stát vydal. Skutečnost, že věci nedospěly k dohodě s Římem už v roce 2012, vedla M. Matzuzziho k odporu vůči francouzské části Bratrstva. Kdyby to bylo na Německém distriktu, Bratrstvo by se už „vrátilo do společenství s Římem“. „Zdá se, že B. Fellay je nyní připraven ukončit tuto patovou situaci, dokonce i za cenu bolestné ztráty mezi svými věřícími a kněžími,“ říká M. Matzuzzi.
Zdroj: The Eponymous Flower
Překlad: D. Grof
Český zdroj: REX!, https://rexcz.blogspot.cz/2017/02/bratrstvo-sv-pia-x-na-ceste-domu-2017.html
Konzervatismus není rasismus
Napsala: Star Parkerová
Schvalovací slyšení alabamského senátora Jeffa Sessionse, kterého nastupující prezident Donald Trump nominoval do funkce ministra spravedlnosti, se ukázalo jako značně dramatické, když přispělo k chápání problému rasového pnutí, které v Americe zřejmě nikdy nevymizí. Zvláště zřejmé to bylo při závěrečném projednávání, kdy byl panel složen ze šesti černochů, z nichž tři byli proti jeho nominaci a tři ji podpořili. Ti tři opozičníci, to byli členové CBC ( Congressional Black Caucus ), reprezentující černošské kongresmany. Tři příznivci byli všichni černošští profesionálové v oblasti práva, s letitou praxí práce se J. Sessionsem. Svou podporu vyslovili: někdejší asistent amerického federálního žalobce, který pracoval se Jeffem Sessionsem v době, kdy ten byl federálním žalobcem ve státě Alabama; jeden bývalý americký šerif, svého času pracující se J. Sessionsem v úřadě ministra spravedlnosti Alabamy, jakož i první černošský generální rada v senátním právním výboru, kde J. Sessions působí. Zvláštní na svědectví těchto tří černých profesionálů byla skutečnost, že všichni Jeffa Sessionse znali a pracovali s ním více než dvacet let. Každý z nich měl osobní příběh o jeho profesionální i osobní integritě. Všichni tři zjevně svědčili ve prospěch tohoto muže z důvodů vděčnosti a sympatie. William Smith, hlavní poradce právního výboru, vyjádřil názory těch tří následovně: „Po dvaceti letech spolupráce s Jeffem Sessionsem nevidím sebemenší náznak rasismu, protože neexistuje ... “. Naproti tomu tři členové CBC, tedy senátor Cory Booker, John Lewis a Cedric Richmond, oba za Sněmovnu reprezentantů, nadále oponují Jeffu Sessionsovi kvůli jeho údajným slabinám ve věcech lidských práv – to je zdvořilá forma, jak ho označit za rasistu – ačkoli vlastně nepřišli s žádnými důkazy pro tyto své výhrady. Jak W. Smith poznamenal ve svém svědectví, „Setkali jsme se s lidmi, kteří senátora J. Sessionse nikdy neviděli, přesto tvrdí, že ho znají a že znají i jeho srdce.“ Politika se bohužel začala splétat s rasismem. Jinak řečeno, ti černí na levici, kteří už tolik let ovládají černošskou politiku, dnes cejchují jako rasistu každého, kdo nesdílí jejich politické názory. Nemohlo by to být zřejmější než v povýšeném a zaujatém soudu poslance C. Richmonda, předsedy CBC: „ ... kdyby byl ( Jeff Sessions ) přeborníkem občanských práv, nepodpořila by občansko - právní komunita jeho nominaci, spíše než že jako jeden muž promlouvá v opozici téměř jednomyslné?" Více než 30 let se beru za občanská práva. Pro černého levičáka jako C. Richmond však to množství černých konzervativců sdílejících moje názory neexistuje. Podle černé levice, černoch věřící, že potrat nemá být legální, že černí rodiče mají mít právo zvolit školu, do níž zapíší svoje děti, že sňatek je posvátný svazek mezi mužem a ženou, nepatří do „občansko - právní komunity”. Obdobně, na základě takového přesvědčení musí být senátor Jeff Sessions rasista, neboť je to konzervativec. Přemýšlejme chvíli, proč je rasismus tak strašný. Rasismus popírá jedinečnou lidskost individua a myslí, že ho pozná podle několika charakteristik zevnějšku. Je smutnou ironií, že právě toto dělá černá levice, která mává vlajkou občanských práv. Ti tři černoši, kteří vystoupili ve prospěch nominace senátora Jeffa Sessionse, dokládají různost černošských názorů v národě. Dokud všichni nebudeme vnímat a respektovat každého jako jednotlivce, nedostaneme se z vyježděných rasistických kolejí. Eric Hoffer, filosof a zároveň přístavní dělník, kdysi napsal, že „každá velká věc začíná jako hnutí, pak se stává byznysem a nakonec degeneruje v čachry”. Problém, který mají v CBC se senátorem J. Sessionsem, nespočívá v tom, že by to byl rasista, ale v tom, že je to konzervativec, a to se pro jejich čachry nehodí.
Autorka je zakladatelkou a presidentkou Center for Urban Renewal and Education. Se souhlasem převzato ze Speroforum.com. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer.
Zdroj: Konzervativní listy, https://konzervativnilisty.cz/index.php/140-cisla/leden-2017/1553-konzervatismus-neni-rasismus
Idea slovanstva na troskách bruselského centralizmu …
Autor: Ľubomír Huďo
Publikováno: 25. února 2017
Hovoriť o idei slovanstva ako o vzájomnej kultúrnej prepojenosti, hospodárskej spolupráci a koordinácii zahraničnej politiky slovanských národov a ich samostatných štátnych útvarov v záujme spoločných cieľov, si vyžaduje aj kritický pohľad do vlastných radov. Slovanské národy si samé totiž sťažovali svoju pozíciu a vybíjali vlastný potenciál a energiu vo vzájomných krvavých konfliktoch, a tak ochotne poslúžili záujmom vonkajších síl zameraných na ich oslabenie, rozvrat a manipulovanie. Žiaľ, ešte stále nie je minulosťou konštatovanie Ľudovíta Velislava Štúra v jeho diele Slovanstvo a svet budúcnosti: „Vskutku, srdcelomné divadlo je to vidieť, ako národ, v Európe počtom najväčší, je rozbitý, porozdeľovaný … všade len víťaznú káru cudzincov ťahá, iba ako materiál na pohodlné stavby pre iných slúži, a za odmenu za to všetko je potupou zasypaný, hanobením obhádzaný.“ Napísal to síce v 19. storočí, no ešte aj v 20. i v 21.storočí Slovan oboril sa na Slovana a vzťahy Poliakov – Ukrajincov – Rusov, či Srbov – Chorvátov – Slovincov sú stále otvorenými ranami, do ktorých sypú soľ oni samotní i takzvaní priatelia a spojenci zvonku, pretože takíto rozhašterení Slovania najviac vyhovujú nikým nevoleným silám, ktoré majú svoju predstavu ako deliť Európu, ako ju spravovať a potom ju v jednom poslušnom košiari usmerňovať v rámci Nového svetového poriadku. A k tomu ešte vo vlastných radoch slovanských národov je ochotná piata kolóna slúžiť pre tučnú odmenu, kariéru a osobný prospech komukoľvek na úkor všetkého a všetkých, či už ide o politické elity, médiá alebo takzvaných občianskych aktivistov neschopných inej predstavy, než akú im predostreli inštruktori z tzv. západného demokratického slobodného sveta. Všetko ostatné je pre nich populizmus, extrémizmus, naivný romantizmus alebo služba Moskve.
Keď som už pri sypaní soli do otvorených rán, piatej kolóne a médiách, tak naše informačné prostriedky hlavného prúdu, čiže v súčasnej terminológii mainstream, ideu slovanstva nepovažujú za hodnú pozornosti. Skôr naopak, čo správa, komentár alebo diskusia, to ďalší príspevok k vzájomnej nevraživosti a polarizácii slovanského sveta z pozície washingtonsko - bruselských mentorov. Úplne jedno, či išlo o verejnoprávne médiá alebo súkromné – v bulvárnom alebo spravodajskom duchu, počas balkánskych vojen v poslednom desaťročí minulého storočia sme počúvali vždy a zásadne len o krvilačných Srboch, trpiacich Bosniakoch, prípadne hrdinských Chorvátoch, ktorí si etnicky vyčistili územie od srbskej menšiny bez akýchkoľvek pripomienok západných ochrancov ľudských práv. V ďalšej etape sme sa dozvedali o vojny chtivých Srboch a nevinných Albáncoch, pretože tak to predostreli svetu tlačové oddelenia a hovorcovia USA, NATO a Európskej únie. Žurnalistická úderka oceňovaných a renomovaných propagandistov a presstitútov vytrvalo vykresľuje do dnešných dní obraz srbských hrdlorezov a vojnových zločincov a len na okraj spomenie aj obdobné prípady zo strany Chorvátov, Bosniakov – vlastne islamizovaných Slovanov, prípadne Kosovskej oslobodzovacej armády. Rovnaký postup uplatňujú médiá hlavného prúdu aj pokiaľ ide o informovanie o súčasnej Ukrajine, z bojov na Donbase, kde sú ukrajinskí vojaci a dobrovoľné prápory s Banderovým odkazom vnímaní ako hrdinovia a ruské obyvateľstvo ako putinovskí separatisti, ktorí podporujú ruské vojenské komandá na ich ceste od Donecka a Luhanska až do Karlových Varov. Ruské obyvateľstvo na Kryme je pomýlené, no Tatári sú statoční bojovníci za jednotu Ukrajiny. Našim mediálnym hlásnym trúbam je všetko úplne jasné – Rusi a Srbi sú jednoznační vinníci napätia, konfliktov a vojnových zločinov, Slováci a Česi, ktorí odmietajú s otvorenou náručou vítať budúcich staviteľov mešít a organizátorov „no go zón“, kam nevstúpi noha neverca, sú xenofóbovia a rasisti, a dobrý Slovan je ten, kto v hlbokom predklone čaká na inštrukcie z transatlantických centrál. Ide o akúsi zvrátenú snahu deliť národy v strede a na východe Európy na tzv. dôstojných Európanov, oddaných pokynom euro-komisárov a amerických diplomatických inštrukturov a nehodných Európanov balkánskeho typu a spoza Uralu, pretože sa nepodriaďujú falošným prorokom akejsi otvorenej spoločnosti, financovanej z pochybných finančných zdrojov ešte pochybnejších filantropov. V našich printových a elektronických médiách nečítame, nepočujeme a nevidíme ani zmienku o tom, že všetky tieto konflikty nahrávajú tretej strane, nie ich účastníkom, že následky to má rovnako pre všetkých, či už sú Srbi, Ukrajinci, Rusi, Chorváti alebo Poliaci, žiadny apel na spoločné záujmy, blízku identitu, nápravu historických krívd a skoncovanie s nekonečnou odplatou, ktorá nič pozitívne neprinesie. Nie, nemusí ísť o nekritické hlásanie slovanskej vzájomnosti, ale aspoň o pokus snažiť sa objektívne a nestranne informovať, bez vytvárania pozitívneho obrazu o jednej strane a neustáleho hanobenia a kritizovania tej druhej.
Celý článek najdete na stránkách Združenie slovanskej vzájomnosti.
Námět: Peter
Vyšlo na Outsidermedia.
Zdroj: ČNL, https://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/idea-slovanstva-na-troskach-bruselskeho-170226.htm