Postřehy odjinud 41, tentokrát americké prezidentské, ale i evropské a visegrádské
Politický analytik Roman Joch z pražského Občanského institutu nedávno napsal o duelu prezidentských kandidátů v USA:
Duel s těsným výsledkem
Zdroj: Občanský institut, https://www.obcinst.cz/duel-s-tesnym-vysledkem/
První televizní prezidentská debata mezi kandidátkou demokratů Hillary Clintonovou a kandidátem republikánů Donaldem Trumpem, jako by odrážela momentální stav kampaně: těsně ji vyhrála Clintonová, která v průzkumech taky těsně vede. Po první debatě si Američané mohou říct, že jsou tam, kde byli před ní.
Zatímco v srpnu se mělo za to, že Hillary Clintonová směřuje k pohodlnému vítězství, září přineslo změnu. Zdravotní potíže Hillary během pietního aktu 11. září a její vytáčky až nepravdy ohledně jejího soukromého e-mailu, na který si nechala posílat i utajované informace a do kterého se nabourali zřejmě ruští hackeři, vyvolávaly pochybnosti o její způsobilosti vykonávat prezidentský úřad. Její preference klesaly a Donaldu Trumpovi stoupaly, ten se tak opět ocitl realisticky ve hře. Hillary sice v preferencích za jednotlivé státy nikdy ve Sboru volitelů nezaostávala za Trumpem, ale v době svých nejnižších preferencí nad ním vyhrávala jen tím nejtěsnějším způsobem 272 : 266 ( ve Sboru je 538 volitelů a prezidentem se stává ten, kdo jich získá 270 ). Jinými slovy, stačilo by, aby Trump měl lepší preference než Clintonová v ještě jednom státě, a ve Sboru volitelů by vyhrával. To se zatím nestalo a od té doby Hillary své preference, a tudíž i náskok ve Sboru volitelů mírně posílila.
Žádná změna
V této situaci se odehrávala první televizní debata. Ti, kdo tipovali, že Hillary Clintonová se bude chovat jako Hillary Clintonová a Donald Trump jako Donald Trump – tj. žádná změna – měli pravdu. Clintonová byla solidní, s dobrou znalostí faktů o zahraniční politice i vládnutí, lépe připravená než Trump, ale neinspirativní, necharismatická. Pro své stoupence je jistotou, nikoli láskou, zamilovaností.
Trump taky vystupoval jako Trump, jako slovní buldozer. Tato taktika mu dobře pomohla proti spoustě republikánských rivalů v debatách v primárkách, ale není už tak efektivní v debatě jeden na jednoho. V devadesátiminutové debatě byl celkem dobrý její první třetinu, ale postupně začal působit impulzivně a chaoticky; vyrovnaná a klidná Hillary vedle něho působila solidněji a byla schopna ho iritovat narážkami na to, že v tom svém podnikání zase až tak úspěšný nebyl. Svým způsobem měl i smůlu, že v této první debatě nebyly na programu otázky, v nichž je nejsilnější – imigrace ( proti nelegálním imigrantům ) a kontrola hranic. Ty přijdou v debatách dalších.
Takže první debatu těsně, hlavně v třetí třetině, vyhrála Hillary Clintonová. Pokud nyní její preference neposkočí nahoru, má veliký problém, neboť tento výkon je ten nejlepší, který je schopna podat. Ona se už zlepšit nemůže, zatímco Trump ano.
Tato a podobné debaty nemají dopad na tři skupiny voličů: na ty, kdo jsou už rozhodnuti volit Clintonovou, na ty, kdo jsou už rozhodnuti volit Trumpa, a na ty, kdo jsou už rozhodnuti v prezidentských volbách nevolit, neboť z takto mizerného výběru si nevyberou. Naopak, debaty mohou ovlivnit ty, kdo jsou rozhodnuti jít volit, ale zatím se ještě nerozhodli koho. Což jsou v dnešních USA zřejmě především bíle ženy bez vysokoškolského titulu. Bílí muži jsou většinově rozhodnuti volit Trumpa, příslušníci ne-bílých, tmavších etnik, muži i ženy, jsou většinově rozhodnuti volit Clintonovou, stejně jako bílé ženy vysokoškolačky. Ty, kdo americké volby 2016 zřejmě rozhodnou, budou bílé ženy bez vysokoškolského vzdělání. Budou - li hlasovat jako jejich manželé, mohou poslat Trumpa do Bílého domu. Pokud budou hlasovat „žensky“, prezidentkou bude Hillary.
Nepřesvědčivý výkon
Donald Trump co by ten, kdo je kandidátem změny proti současnému stavu, měl především tyto váhavé voličky přesvědčit, že jeho temperament je prezidentský, že není nebezpečné mu svěřit prezidentský úřad. Přesvědčí-li je, může být prezident, nepřesvědčí-li, prezidentem nebude. Dle jeho výkonu v první debatě soudím, že v otázce svého temperamentu se mu váhavce příliš přesvědčit nepovedlo. Pokud jde o státy, třetí nejlidnatější Florida je rozpolcena ( jeden den vede Hillary, druhý den Trump, a střídá se to téměř ob den ); podobně těsné je i Colorado. V Pensylvánii, v níž demokratičtí prezidentští kandidáti vyhráli v každých volbách od roku 1992 včetně a v níž žije hodně chudších bělochů, kupodivu Clintonová vede před Trumpem jen těsně. Bude-li dosavadní trajektorie kampaně pokračovat, Hillary vyhraje; má-li mít Trump šanci, musí kromě tradičně republikánských států vyhrát i v jednom až dvou tradičně demokratických, například těch, kde žije hodně chudších bělochů. Zatím ale tímto směrem nevyrazil.
Vyšlo v LN 29. 9. 2016
Svoje si k prezidentským volbám v USA řekla i Čecho – Američanka Eliška Hašková – Coolidge:
Pracovala pro pět amerických prezidentů - proč bude teď volit Trumpa?
Zdroj: https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/pracovala-pro-pet-americkych-prezidentu-proc-bude-ted-volit-trumpa-3121
„Amerika potřebuje změnu a tou není Hillary Clintonová," říká Eliška Hašková Coolidge. Bývalá asistentka pěti amerických prezidentů a královna etikety má americké občanství a chystá se na volby. Její hlas má jistý Donald Trump. Eliška Hašková Coolidge se narodila ve významné české bankovní rodině. V roce 1949 emigrovala spolu se svou maminkou a mladším bratrem do Německa a poté do Francie. V roce 1950 odletěla za svým otcem do Ameriky.
Její kariéra započala v Bílém domě, kde pracovala jako zvláštní asistentka pěti amerických prezidentů. Zde také založila a současně řídila Kancelář prezidentských zpráv. Od roku 1991 začala Česko opět navštěvovat a od roku 1998 se do České republiky vrátila natrvalo. V současnosti v České republice provozuje kurzy společenského chování a poradenskou činnost. V roce 2006 kandidovala do Senátu za ODS na Domažlicku a Klatovsku. Po vítězství v prvním kole se ve druhém kole neprosadila. V exkluzivním rozhovoru pro Seznam Zprávy prozradila, že bude na počátku listopadu volit v amerických volbách Donalda Trumpa, protože Amerika potřebuje změnu.
A republikánský tandem překvapil i jedním nečekaným názorem:
Trumpův kandidát na viceprezidenta chce protiraketový deštník v Česku
Ostré výměny názorů dominovaly v úterní ( 5. 10. – poznámka ČBK ) debatě viceprezidentských kandidátů Tima Kainea a Mikea Pence. Zatímco demokrat T. Kaine kritizoval Donalda Trumpa za neochotu zveřejnit daňové přiznání, republikán M. Pence kontroval nařčením Hillary Clintonové z toho, že zavinila slabou pozici USA doma i ve světě. Řeč však přišla i na politické postoje viceprezidentské dvojice, přičemž Mike Pence zmínil, že by USA měly umístit protiraketový štít v Česku a Polsku.
Mike Pence, který ve srovnání s Trumpovým agresivním mediálním vystupováním působil velmi uhlazeně, prohlásil, že realitní magnát vytvořil pracovní místa pro tisíce lidí a nijak nezneužívá daňové zákony. Požadavek na zveřejnění Trumpova daňového přiznání však nijak nezpochybnil. Rozdíly v přístupu mezi oběma republikány byly vidět i v několika dalších chvílích. Guvernér Indiany se do ožehavých situací při obraně Trumpových výroků dostal ještě několikrát, například při vysvětlování jeho nejasného postoje k ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi. "Miluje diktátory. Má něco jako osobní panteon: Vladimir Putin, Kim Čong-un, Muammar Kaddáfí a Saddám Husajn," poznamenal demokrat T. Kaine na adresu Trumpova obdivu k silným vůdcům. M. Pence v otázce zahraniční politiky obrátil kritiku směrem ke Clintonové, která podle něho v pozici ministryně zahraničí ve vládě Baracka Obamy spolu s prezidentem zavinila růst ruské agresivity na současnou úroveň. "Slabá a bezradná politika Hillary Clintonové a Baracka Obamy probudila ruskou agresi ... A my mezitím jen stojíme se založenýma rukama a říkáme, že se s nimi ( Rusy ) nebudeme bavit," prohlásil Mike Pence. Trumpův potenciální viceprezident se v diskusi o zahraniční politice vyjádřil i k tématu protiraketového systému, který by podle něho měly USA umístit v Česku a Polsku. Obamovo rozhodnutí ustoupit od plánu předchozího prezidenta George Bushe mladšího na zřízení protiraketového štítu v těchto dvou zemích byla podle republikána Mikea Pence chyba.
Komentátor Teodor Marjanovič z Hospodářských novin k tomu říká: „Pence, jenž zastává funkci guvernéra státu Indiana, patří řekněme ke klasickým republikánským politikům. Je zkušený, vyzná se v daních i v mezinárodních věcech. A taky je uhlazený, prostě pravý protiklad svého momentálního šéfa. Ve včerejší viceprezidentské televizní debatě v USA se choval klidně, nenechal se rozhodit, když ho jeho protějšek Tim Kaine provokoval častým přerušováním, a podle většiny recenzentů vyhrál. Těžko říct, jestli to bude nakonec mít nějaký vliv na listopadové volby. Jenže Pence řekl jednu pozoruhodnou větu, když pranýřoval "slabou a bezradnou politiku" Hillary Clintonové a Baracka Obamy vůči Rusku. "Na území České republiky a Polska bychom měli umístit protiraketový štít, který Hillary Clintonová a Barack Obama stáhli kvůli tomu, že v roce 2009 nechtěli urazit Rusko," podotkl. Což, kdyby se to opravdu mělo stát, by byla naprosto zásadní věc. Česku dnes vládnou politici servilní vůči Rusku nebo Číně, případně vůči oběma těmto zemím sledujícím jednoznačné proti-americké zájmy. Vlajkonošem odporu proti radaru by tak už nebyla adolescentní ideologická bojůvka známá pod názvem Ne základnám, nýbrž podstatná část zdejší scény. Na druhou stranu, obě dohody o instalaci radaru a pobytu amerických jednotek byly vyjednány, stačilo by je asi jen vytáhnout ze šuplíku. A nynější četné projevy úcty k Václavu Havlovi, silnému stoupenci radaru, svým způsobem také ukazují, že si podstatná část společnosti nechce nechat líbit ztrátu prozápadní orientace země, a ideu radaru v Brdech by tedy uvítala. Bůh ví, co všechno by se tu zkrátka uvedlo do chodu. Ale vtip je v tom, jestli je takový krok vůbec reálný vzhledem k tomu, že Donald Trump spíše jeví tendenci Vladimira Putina obdivovat než kritizovat. Navíc se Trump několikrát dost pohrdlivě vyjádřil třeba o Severoatlantické alianci ve smyslu, že by mu vůbec nevadilo, kdyby zanikla. Což všechno musí Pence samozřejmě dobře vědět. Buď tedy včera blufoval, aby navenek uklidnil republikány vyděšené ignorantským Trumpem, anebo si myslí, že svého šéfa, pokud by se tedy spolu dostali do Bílého domu, dokáže zkrotit a třeba vůči Rusku a Evropě správně nasměrovat. Na což se ale asi dá říct jen jediné: Good luck, čili hodně štěstí, pane Penci.“
Zdroj: https://archiv.ihned.cz/c1-65465780-cesky-radar-slovo-do-americke-pranice
A nyní si spravme chuť názory vnuka posledního habsburského císaře, jak je vyjevil v periodiku Echo 24 v rozhovoru s novinářem Danielem Kaiserem:
Jako Habsburk jsem na Visegrád pyšný, říká vnuk posledního císaře
Zdroj: https://echo24.cz/a/wyzJa/jako-habsburk-jsem-na-visegrad-pysny-rika-vnuk-posledniho-cisare
V pondělí dorazil do Budapešti směrem od Prahy silný vítr, který trhal billboardy v národních barvách. Bylo den po referendu, v němž premiér Viktor Orbán nechal Maďary hlasovat o loňském plánu na přerozdělování běženců po EU. Osmadevadesát procent ve shodě s Orbánem hlasovalo proti kvótám, ale přišlo jen 43 procent oprávněných voličů, takže referendum je právně nezávazné. Má se Orbán cítit jako vítěz, nebo by na místě byly spíš rozpaky? A je druhý dech, který Visegrádská skupina chytila při odporu ke kvótám, znovuzrození mytické střední Evropy?
Hlavně liberálům ve visegrádských zemích ta představa nahání husí kůži, obávají se ve střední Evropě jakéhosi reakčního kordonu. Jsou ale i lidé, jimž se ta myšlenka zamlouvá – například Jiří ( maďarsky György ) Habsbursko - Lotrinský, vnuk posledního rakouského císaře Karla. Dnes mediální podnikatel v Maďarsku, mimořádný velvyslanec maďarské vlády a dobrý známý Viktora Orbána.
Byl to pro Orbána úspěch, nebo ne?
Podívejte, vláda říká úspěch, opozice neúspěch. Podle mě bylo správné referendum uspořádat, protože tak voličům aspoň dáte najevo, že do toho mohou mluvit. Ale jestli byla správně položená otázka? Já bych se takhle neptal. Dnes vůbec nevidím možnost, jak by se přerozdělovací mechanismus dal v EU prosadit.
Tak proč, když už jsou kvóty nehajitelné, o nich Orbán nechal hlasovat? Nemělo to hlasování rok zpoždění?
To byste se musel zeptat jeho. Nicméně chápu, že ve chvíli, kdy bylo referendum vypsáno, se ještě mohlo zdát, že spor o kvóty nabere v EU jiný směr.
Na druhou stranu, spor o kvóty ukázal, že v bývalých sovětských satelitech Orbán rezonuje.
Víte, já mám takovou radost, když vidím, co se dnes s Visegrádem děje. Právě přes diskuse o kvótách k sobě země střední Evropy zase našly víc cestu. To nejsou jen schůzky premiérů nebo prezidentů, ale i resortních ministrů. Visegrád si domlouvá společné pozice v Unii. Já jsem velký fanda sjednocené Evropy, myslím, že kritika EU dnes už přestala být úměrná jejím potížím, že ta kritika je takříkajíc předimenzovaná. Samozřejmě že Unie potřebuje reformy, potřebuje znovu sebe sama definovat. A právě státům Visegrádu se naskýtá velká možnost budoucí podobu EU ovlivnit. Když budou vystupovat jako blok, mohou vyvinout až neuvěřitelnou sílu. Visegrád už je tu dlouho, zažil hvězdnější i slabší chvilky, ale v posledním roce jde jeho váha prudce nahoru.
Těší vás to oživení Visegrádu i proto, že jste Habsburk?
Ale samozřejmě. No jistě. Cosi tu za těch několik stovek let, po které ty země – nebo jejich většina – patřily do jednoho státního útvaru a taky spolu do určité míry srostly, vzniklo. Rozhodně mi jako zástupci rodiny Habsburků nepřijde zatěžko zdůrazňovat, že je nač být pyšný. A to jsem prosím poslední, kdo by tvrdil, že všechno, čeho se kdy moji předkové dotkli, bylo zlato.
Turecko jednoznačně musí zůstat členem NATO
Parlamentním Listům.cz to i v reakci na nedávný pokus o puč proti prezidentu Erdoganovi řekl bývalý český premiér a pedagog Centra transatlantických studií vysoké školy CEVRO Institut Petr Nečas. Debata směřovala také k pozici Německa v rámci budoucí podoby EU nebo ke kontroverzním aktivitám anti – islamisty Martina Konvičky.
Pane doktore, nedávno navštívila Prahu německá kancléřka Angela Merkelová. Jakým způsobem tu událost hodnotíte? Zazněla různá stanoviska ohledně migračních kvót, prezident jí jasně sdělil, že něco takového odmítáme.
Jsem odpůrce kvót. Ostatně za mého působení ve vládách – a migrační problémy existovaly už tehdy – si někdo něco podobného nedovolil ani nastolit. Za chybné rovněž považuji jakékoli úvahy o tom, že by se mělo sjednocovat azylové řízení v rámci EU. Na druhé straně mám pocit, že se z návštěvy Angely Merkelové dělal zbytečně humbuk a všichni si spíše přehrávali svoji vnitropolitickou agendu a návštěva kancléřky byla pouze scénou nebo pozadím této domácí hry. Jakkoli nesouhlasím s tím, co Angela Merkelová před rokem udělala, hysterický útok na ni považuji za neférový, protože se nevychází z konkrétního kontextu tehdejší situace. Připomenu, že po řešení řecké krize se i v seriózních anglosaských médiích běžně objevovaly články o nelítostném, krutém Německu. Běžně se vyskytovaly novinové fotografie kancléřky v nacistické uniformě a podobně.
Pokud se ona před tím rokem domnívala, že koná politicky pragmatické gesto s tím, že chce demonstrovat humánnost Německa, a nyní se takové gesto ukázalo jako nesmírně chybné, je to jedna rovina problému. Tou druhou rovinou je, že v ní máme nejvnímavějšího spolkového kancléře z hlediska českých zájmů a považoval bych za velkou chybu, kdyby se to pozitivní, co se za posledních pětadvacet let podařilo díky tak dobrým česko - německým vztahům vybudovat, vrátilo o několik pater zpět. Přestože s ní ve věci migrace nesouhlasím a nesouhlasí s ní ani většina české politické scény, tak útoky na ni jsou zbytečné a politicky kontraproduktivní. Rozhořčená může být veřejnost, rozhořčená mohou být média, ale rozhořčení není politický program, jak řekl už někdo moudřejší přede mnou. Nezbytné je hledat pragmatické řešení k hájení českých národních zájmů v kontextu stávající migrační krize. A zdůrazňuji termín migrační krize, nikoli uprchlické krize.
Pokud jde o mediální obraz návštěvy Angely Merkelové v Praze, i německá média hovořila o tom, že kancléřka v Praze narazila na kámen apod. Jak to vnímáte vy?
Tuto situaci bych nedramatizoval. Celou návštěvu je třeba vnímat v kontextu toho, že Angela Merkelová měla jakési zahraničně-politické turné a během jednoho týdne se potkala s patnácti premiéry. Z tohoto pohledu byl český premiér jedním z patnácti. Takže to nebyla speciální cesta do Česka a zpátky. Za další to, že premiér České republiky se snaží s kancléřkou akcentovat spíše to pozitivní než negativní, považuji za logický a politicky odůvodněný postoj. Konečně za třetí, jedna věc je mít těsné vztahy s Berlínem, což bych nikomu nevyčítal, a troufám si říct, že i moje vláda měla těsné vztahy s Berlínem, z druhé strany je vždy nezbytné hájit české národní zájmy a mít odvahu veřejně říci jistým krokům ne. Kultivovaným způsobem jasně vytyčit meze, za které nejdeme. Proti úzkým vztahům s Německem nic nemám a já co by premiér jsem se snažil o něco podobného. Zároveň jsem ale dokázal v celé řadě záležitostí typu fiskálního kompaktu naprosto jasně a zřetelně říci ne. I Berlínu.
Rozumíte postoji naší vlády ohledně ( ne ) přijímání migrantů? Mnozí kabinet a konkrétně premiéra Sobotku kritizují, že dosud nesdělil jasné stanovisko. Nebo ministr Chovanec oznámil, že do konce roku nepřijmeme ani jediného běžence z Turecka, ale hned druhý den sem přijelo prvních osm migrantů z Řecka.
Musím říci, že přijetí osmi migrantů nebo uprchlíků považuji za věc, která není hodná hlubší politické diskuse; a stejně tak my v našem rozhovoru bychom tomu neměli věnovat více než těchto dvacet sekund.
Jde ale přece o začátek naplňování kvót. V součtu se hovoří o necelých třech tisících lidech …
Vláda České republiky by měla jasně sdělit svou pozici, a to nejenom partnerům v zahraničí, ale i české veřejnosti, a za touto pozicí si stát. V této situaci je nejhorší hrát pozici princezny, která je současně oblečena a současně neoblečena, současně pěšky a současně na voze, to opravdu nejde a škodí to vládě i České republice.
Nemáte tedy pocit, že by vláda v tomto směru byla vůči české veřejnosti otevřená a přímá?
O mé pocity vůbec nejde. I ve vládě jsou na toto téma rozdílná stanoviska, to není nic překvapivého. Teď je potřeba naleznout nějaké stanovisko, za kterým si drtivá většina vlády bude stát.
Co soudíte o vývoji v Turecku? Od neúspěšného pokusu o puč prezident Erdogan upevňuje moc, vyhazuje tisíce lidí z práce, do toho roste strach, že padne dohoda EU s Tureckem ohledně zadržování migrantů.
Chci jednoznačně říci, že v Turecku proběhl pokus o vojenský puč proti legitimní a legální vládě Turecké republiky. To, že z různých stupňů antipatie vůči prezidentu Erdoganovi ten či onen není schopen tuto elementární větu říci následovanou druhou elementární větou, že je v pořádku, že demokraticky zvolená, legitimní a legální vláda v čele s legitimním a legálním prezidentem Turecké republiky tento puč odvrátila, je velká chyba. Skutečnost, že Západ obecně není schopen tuto jednoznačnou myšlenku říci, a to i při všech výhradách, které vůči prezidentu Erdoganovi může ten či onen mít, považuji za velkou politickou chybu ze strany Západu. Při pokusu o tento převrat zahynuly stovky lidí, většinou nevinných civilistů. Co by následovalo po jeho případném úspěchu, těžko odhadovat. Zda by vyhozených z práce nebyly stovky tisíc, zda by nebyly tisíce nebo desetitisíce mrtvých. Vždyť prezident Erdogan jenom těsně unikl pokusu o zatčení a možná o zabití. Lze se mu divit, že postupuje tímto způsobem? Lze automaticky odsuzovat to, že lidé, které turecké orgány považují za ohrožení pro ústavní a zákonný pořádek, jsou propuštěni z práce? Ještě před několika měsíci, když prezident Erdogan mluvil o tom, že mu hrozí ohrožení ze strany vnitřních nepřátel, všichni tvrdili, že má mocenskou paranoiu. Nakonec tady byl opravdový, skutečný a zřetelný pokus o vojenský převrat. Měli bychom velmi vážit slova a jednoznačně vyjádřit podporu legitimní a legální vládě při potlačení vojenského puče.
A pokud jde o příliv migrantů?
V současné situaci se jednoznačně ukazuje, že státy Visegrádské čtyřky v čele s maďarským premiérem Viktorem Orbánem měly naprostou pravdu, když za klíčové považovaly uzavření tzv. balkánské cesty. Ta je především díky pozici Maďarska a dalších zemí uzavřena a z tohoto pohledu, pokud někdo neotevře další cesty nebo námořní koridory, nárůstu migrační vlny na území EU bych se nebál.
Přesto všechno se ku příkladu z rakouské vlády ozvaly jasné názory, že by mělo dojít k definitivnímu zastavení vyjednávání o přistoupení Turecka k EU …
Pokud by nešlo o vážnou věc, tak by situace byla úsměvná. Z jedné strany všichni vždy považovali tureckou armádu a ozbrojené složky za strážce sekulárního charakteru Turecka. Z druhé strany po desítky let tlačí všichni na všechny turecké vlády, aby dostaly ozbrojené síly pod tzv. civilní řízení a civilní kontrolu a omezily moc armády. Nejde přece chtít obojí, nelze mít kulatý čtverec nebo hranatou kouli.
Tento vývoj není překvapivý a tyhle předvolebně motivované výroky před prezidentskými volbami v Rakousku bych považoval za pouhou součást volební kampaně. Je třeba říci, že s Tureckem se nehrála férová hra, vyjednávání se s ním vedou desítky let a jedním z důsledků vyjednávání je omezení moci armády jako tzv. strážce sekulárního charakteru Turecka. Mělo by být hledáno konstruktivní východisko. Jestliže není z politických důvodů možné rychle uzavřít jednání o plnohodnotném členství Turecka v EU, měla by být nalezena pozice privilegovaného, asociovaného strategického partnera EU, která by se v mnoha ohledech členství v EU blížila.
Patříte k těm, kteří se obávají nebo varují před tím, že Turecko je na cestě k islámské diktatuře? Anebo, i kdyby to byla pravda, je to věc Turecka a nám do toho nic není, a to včetně zavedení trestu smrti?
Já jsem zásadní odpůrce trestu smrti, takže v tomto mám jasné stanovisko, ať jde o Turecko, nebo Spojené státy americké. Dějiny turecké politiky jsou i dějinami různých převratů a je to realita. Turecko také leží v naprosto jiné geopolitické pozici, než si my ve své pohodlnosti středo-evropského a evropského teritoria jsme ochotni připustit. Turecko má ve svém okolí dvě občanské války, v Sýrii a Iráku. Má problémy s částí kurdské minority, která evidentně neváhá sáhnout k terorismu v podobě Kurdské strany pracujících. Má na svých hranicích nestabilní oblasti Zakavkazska. Má ve svém podbřišku problém Kypru a celou problematiku Středního a Blízkého východu. Turecko má velmi nelehkou pozici, a přesto za takové situace zaznamenalo v posledních patnácti letech dramaticky pozitivní ekonomický růst, miliony lidí se dostaly z pásma chudoby, té zemi se daří. Hledat za každou cenu něco negativního a špatného, to není správná cesta. Nechci tím říct, že v Turecku je vše v pořádku a všemu bychom měli tleskat, ale paušální kritika je chybná.
A členství Turecka v NATO? To není třeba přehodnocovat?
V žádném případě! Turecko bylo, je a bude velice nezbytným pilířem Severoatlantické aliance a považoval bych jakékoli úvahy tohoto typu za geopoliticky a strategicky za naprosto fatálně chybné smýšlení.
Po sblížení Turecka s Ruskem se objevily varovné komentáře, že bychom si měli dávat pozor, protože se Turecko jako náš spojenec z NATO začíná bratříčkovat se zlým ruským diktátorem. Jak na to nahlížíte?
Musím zdůraznit dvě věci. První věc je, že jsem zhoršení turecko - ruských vztahů v souvislosti se sestřelením ruského letadla a zabitím jednoho pilota považoval za anomálii, za dočasný jev, protože turecko - ruská spolupráce má v kontextu vývoje na jih od ruských a tureckých hranic velký smysl a dává velkou strategickou logiku. Za druhé je evidentní, že v řešení blízkovýchodní krize, především v Sýrii, obě dvě země patří mezi klíčové hráče – a z tohoto pohledu čím méně neshod mezi klíčovými hráči, ať jsou to USA, EU, Rusko, Turecko a monarchie Arabského poloostrova, tím lépe pro řešení krize v Sýrii a Iráku.
Jak vůbec nahlížíte na odchod Británie z EU, což si koncem června britští občané k překvapení mnohých odhlasovali? Povede brexit k hlubší reformě Evropské unie?
Obávám se, že nikoliv. Schopnost sebereflexe bruselských elit se nepohybuje na úrovni nuly, ale v záporných hodnotách. Chci znovu zopakovat, co jsem říkal už dávno před referendem. Odchod Británie z EU považuji za největší geopolitickou katastrofu pro Evropu od konce studené války. Jakkoli se teď všichni tváří, že se nic neděje, účinky budou dlouhodobé a nemyslím zrovna ekonomické hledisko. V této věci se možná pragmatismem obou stran dosáhne vzájemně výhodných dohod. Mám spíše na mysli geopolitické a strategické problémy, které se objeví až v dlouhodobém časovém horizontu. Třeba v tom, že Německo jako ekonomicky nejsilnější a největší evropský stát tíhne k pozici být těžištěm evropské politiky. Není ale na druhé straně zase tak silné a tak velké, aby bylo hegemonem této politiky. Jeho přirozenou protiváhou se nikdy nestanou dva nemocní muži nebo dvě nemocné ženy Evropy, tedy Itálie a Francie. Klíčovou protiváhou bylo Spojené království, o které teď přicházíme. Nyní jde o to, zda se německá politika dokáže přizpůsobit této nové geopolitické situaci, kdy buď přijme pozici, která je do značné míry logická, že Německo je lídrem evropské politiky, tedy primus inter pares, první mezi rovnými. Anebo začne mít ambice být šéfem evropské politiky a je velký rozdíl být lídrem nebo šéfem. Otázka je, zda se na této tenké hranici Německo zastaví, nebo sklouzne k pokusu být šéfem, což se projevuje teď při řešení migrační krize. Pokud se Německo zastaví na pozici, že je primus inter pares, že je nejdůležitější a nejvýznamnější evropský stát a v mnoha ohledech lídrem evropské politiky, a zastaví se před hranicí, že je morální autoritou pro zbytek Evropy, která bude ostatní poučovat a moralizovat, bude to dobré. Pokud ale tuto hranici Německo překročí, jako že ji v současné době mírně překračuje, tak se Evropa může blížit k velkým problémům. Jsem pevně přesvědčený, že není možné dojít k situaci, kterou dneska zastává významná část politicko - mediálních elit v Německu, že buďto máte stejný názor jako Německo, anebo jste proti-evropští. A říkám to při všem tom, že považuji pozici Německa jako lídra evropské politiky za přirozenou a dokonce správnou, ale je obrovskou chybou, že v systému brzd a protivah bude chybět Velká Británie.
Ještě poznámka k tomu, když jsme mluvili o ekonomických podmínkách brexitu. Rozhovor jsme začínali kritickými slovy na adresu Angely Merkelové, ale teď je třeba říci, že právě ona je lídrem toho, aby se vyjednaly co nejpříznivější vzájemné ekonomické podmínky fungování poté, co Británie Evropskou unii opustí.
V případě, že by Německo překročilo vámi definovanou hranici, v čem by spočívaly problémy, o kterých jste mluvil?
V mnoha ohledech. Evidentně se ukazuje, že tam, kde se Německo považuje za morálního šéfa nebo morálního vůdce Evropy, chová se jako slon v porcelánu. Například jeho energetická politika udělaná bezohledně na zájmy jiných. Jeho přístup k migrační krizi, který významně přispěl k brexitu a budí napětí se středoevropskými sousedy a spojenci Německa, jakého jsme nebyli svědky pětadvacet let. Znovu opakuji, pokud ze sebe Německo místo lídra Evropy bude dělat šéfa Evropy, všichni se řítíme do pěkného průšvihu. Nicméně při tom všem považuji Německo za spolehlivého partnera a pevně doufám, že naše politické partnerství s ním vytrvá a Německo všem těmto výzvám bude schopno čelit a obstojí v nich.
Jak hledíte na názory, které na jedné straně budily obavy a na straně druhé nadšení, že by po brexitu mohly i další země chtít opustit EU a spustil by se pomyslný dominový efekt?
Nedokážu pochopitelně předjímat, zda nedojde k odchodu nějaké další země z Evropské unie. Na druhou stranu při všem svém známém kritickém pohledu na vývoj evropské integrace i na současnou podobu Evropské unie musím říct, že žádné nadšení ve mně představa hluboké krize a rozpadu EU nebudí. Považoval bych to za věc, která by poškodila Českou republiku, naše národní zájmy. Nic to nemění na tom, že současnou podobu EU považuji za dlouhodobě těžko udržitelnou. Budoucností je více rychlostní a flexibilní Evropa. To je jediná šance, jak čelit výzvám budoucnosti.
Iniciativa musí přejít k šéfům národních vlád a ti musí dominovat nad Evropskou komisí a Evropským parlamentem, protože důsledkem toho, že jsme byli vedeni těmito dvěma institucemi je krize euro-zóny, brexit, migrační krize, hluboké problémy spojené s neschopností řešit konkurenceschopnost Evropy atd. Iniciativa by se měla navrátit do rukou národních států a jejich dohod v rámci stávající EU.
Pane doktore Nečasi, souhlasíme s vámi!