Postřehy odjinud 155
Erdoganovo referendum a sudetští Němci
Jak se německý novinář ztratil v historii
Opět jeden výrok starého Bruna Kreiského: „Učte se historii, pane redaktore“! Tak by reagoval bývalý rakouský kancléř, který vládl v roce 1981, na příspěvek ve Weltu novináře Svena Felixe Kellerhoffa, který není v historii pevný v kramflecích. Člověk od Springera učinil za vlasy přitažené srovnání výsledku Erdoganova referenda mezi Turky žijící v Německu s postojem sudetských Němců při československých volbách roku 1935. Tehdy 68 procent německých voličů hlasovalo pro Sudetoněmeckou stranu ( SdP ) Konráda Henleina, která v té době byla zcela jen periferií nacistické strany. Jeho ústřední teze v názvu článku je: „sudetští Němci žili v demokracii - a zvolili Hitlera.“
Při srovnání se spoléhá na intelektuální chudobu. Turci přišli do Německa ze svého rozhodnutí, ale sudetským Němcům bylo porušeno právo na sebeurčení národů v československém státě. Co autor ale především přehlédl, nebo záměrně negoval: ČSR nebyl úžasný „demokratický stát“ nade vší pochybnost, ale spíše jen formální demokracie. President E. Beneš využíval zamlženou, demokraticky vyšperkovanou slovní zásobu. Ve skutečnosti byl ale tvrdý šovinista, který brutálně opovrhoval právy menšin. Definoval stát, podle jeho vlastních slov, jako „diktaturu většiny nad ostatními národnostními skupinami“, což se odrazilo i v zákonech a politickém jednání.
SdP je v příspěvku „Weltu“ hrubě a nediferencovaně označena jako čistý nástroj Hitlera, ačkoliv ve skutečnosti, alespoň po dobu až do voleb 19. května 1935, to tak nebylo. „Všude se tuší vliv Hitlerismu“, i když, jak nyní víme z archivních pramenů, Adolfa Hitlera až do roku 1937 sotva zajímal osud sudetských Němců. Jak píše historik Friedrich Prinz ve své knize „Proměna scény“ ( Szenenwechsel ), kterou je třeba doporučit na čtení historikům v Berlíně, náchylným k chybným závěrům. Bylo to v neposlední řadě selhání státních loajálních německých stran ve všech národních záležitostech a hospodářská krize, které vháněly do nové masové strany stále více sudetských Němců, až utvořila „sudetoněmeckou vlasteneckou frontu“. Friedrich Prince píše: „Až do roku 1935 bylo stále v těchto dosavadních stranách mezi 70 až 80 procenty sudetských Němců.“ Teprve když selhaly Henleinovy pokusy o řešení národnostního problému kvůli neústupnosti Benešova tábora, orientovali se sudetští Němci na zahraniční kontakty, a to zejména na Berlín a Londýn. Německá vláda ( a nacistická strana ) poskytla finanční podporu a politická doporučení, ale odmítla přímý zásah. Sudetští Němci si budou muset sami dočasně pomoci, bylo dáno Henleinovi v Berlíně na srozuměnou.
Teprve asi od roku 1937 přišla nová fáze vývoje - nacionálně - socialističtí představitelé Henleinovy strany, stejně jako velká část voličů, chtěli silnější pouto sudetoněmecké politiky k Německé říši. Byla tam skupina těch, kteří jen volali po pomoci v případě řešení autonomie, na rozdíl od těch, kteří požadovali připojení k Německu. „Tato různorodost, jak ve vedení, tak mezi členstvem SdP, zůstala až do konce znakem strany.“ ( Fritz Peter Habel v knize „Sudetští Němci“ ( Die Sudetendeutschen ) ). Ale takovou diferenciaci není možné , zdá se, očekávat od znalce nejnovějších dějin z „Weltu“. Kdo mu dnes řekne „Učte se historii“?
Autor: Gernot Facius, Sudetenpost, 4. 5. 2017, str. 3.
Pro České národní listy volně a zkráceně přeložil P. Rejf.
Zdroj: ČNL, https://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Erdoganovo-referendum-a-sudetsti-Nemci-170516.htm
Propuštěný Haradinaj hrozí zabráním třetiny srbského území
Zdroj: globe-32299_960_720
Příspěvky od messin: 15. 5. 2017
Bývalý velitel kosovsko - albánské UCK Ramush Haradinaj, který byl nedávno na zákulisní nátlak propuštěn z francouzského zadržení, vyhrožuje Srbsku, že připojí ke Kosovu třetinu jeho území. Podle R. Haradinaje by mělo Srbsko odstranit Kosovo ze své ústavy, jinak si Kosovo „recipročně připojí třetinu srbského území.“ Toto R. Haradinaj prohlásil v rámci své politické kampaně, kde kandiduje jako vůdce opoziční strany Aliance pro budoucnost Kosova.
Etničtí Albánci vyhlásili v roce 2008 jednostranně nezávislost. Srbsko to považuje za porušení své územní celistvosti a suverenity, přičemž preambule ústavy země tvrdí, že je Kosovo nedílnou součástí Srbska.
Haradinaj dále také prozradil, že za své propuštění je vděčný hlavně Německu a Brusel prý pro něho udělal jen málo. Srbskou agendou je podle něj prý „zesměšňování Albánců“ a dožadoval se reakce Spojených států, které by podle něj měly ukázat Srbsku jeho místo.
Reakce srbského ministra
Srbský ministr vnitra Nebojsa Stefanovic v reakci na Haradinajova slova řekl, že hrozby zabráním srbského území nepředstavují stanovisko jedné osoby, nýbrž všech Albánců v Kosovu. „Z toho důvodu by se neměla jeho slova přehlížet,“ řekl N. Stefanovic. Podle ministra je problémem nulová reakce ze strany mezinárodního společenství, zejména EU, na podobná prohlášení. Ministr také očekává, že bude uznáno velké nebezpečí destabilizace celého regionu, které se skrývá právě v těchto snahách směřujících k vytvoření Velké Albánie. Podle srbského ministra nestačí pouze prohlásit, že jde jen o předvolební rétoriku, protože zde jde o stabilitu oblasti. „Albánci vědí, že nemohou vkročit ani na milimetr území centrálního Srbska, ale neustálé vyhrožování srbským lidem v Kosovu a Metochii je znepokojující.“
„Naším úkolem je chránit naše lidi a naše národní zájmy, stejně jako naše lidi v Kosovu a Metochii,“ zdůraznil. „Nesmíme dopustit, aby tyto provokace měly pro Srbsko jakékoliv negativní důsledky.“
„Snažíme se posílit naše síly i naší zemi, nejen vojensky, ale i hospodářsky a politicky. Chceme mít naprostou stabilitu a jasně sdělit, že jako Srbsko uděláme všechno proto, abychom nedovolili nové pogromy na své obyvatelstvo všude tam, kde žije,“ řekl ministr N. Stefanovic. Podle ministra jde v kosovských předčasných volbách o „získání času.“
„Vždycky, když dospějeme do situace, kdy má být konečně vytvořeno Společenství srbských obcí – které bylo jasně dohodnuté v Bruselu – okamžitě začne kupčení s časem, aby se tomu zabránilo. Podobně jako když je spuštěno téma zvláštního soudu pro ty, co spáchali zločiny proti Srbům, okamžitě padne vláda, nebo jsou jiná odložení,“ řekl. Kromě zastrašování svědků a ničení důkazů DNA „doufají, že postupem času zabrání soudu cokoliv odhalit,“ říká ministr N. Stefanovic a dospěl k závěru: „Bohužel pro ně, existují důkazy o zločinech spáchaných Albánci proti srbským civilistům.“
Autor: Messin
Zdroje:
https://www.b92.net/eng/news/politics.php?yyyy=2017&mm=05&dd=12&nav_id=101263
https://www.b92.net/eng/news/politics.php?yyyy=2017&mm=05&dd=15&nav_id=1067
Zdroj v češtině: ČNL, https://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/propusteny-Haradinaj-hrozi-170516.htm
Znovuzrození brněnského Německého domu
Nevím, jak ostatní města naší republiky oslavují výročí podepsání Česko - německé deklarace, Brno však jistě předstihlo všechny. Jeho program těchto oslav, i Česko - německého kulturního jara, je přeplněn nejrůznějšími akcemi – diskusními fóry, výstavami, literárními čteními, setkáními – a dokonce i piknikem. Jako centrální místo tohoto „Meetingu Brno 2017“ je vybráno Moravské náměstí ve středu města, a sice u makety Německého domu. Tam během několika dnů vyrostla trubková kopie tohoto domu v měřítku 1 : 1 . Zhotovena je z ocelového lešení a půdorysně i výškově odpovídá originálu.
Před několika měsíci pracovník magistrátu pro „Brno - střed“ – p. M. Doležal ubezpečil představitele vlasteneckých organizací, že při plánované rekonstrukci Moravského náměstí nebude nikde umístěna připomínka na Německý dům. Ve vítězném projektu ztvárnění náměstí opravdu žádná připomínka není, na samotném místě Německého domu však bude postavena kavárna, kde asi častěji uslyšíme němčinu než češtinu. Pan Doležal však zřejmě nepovažoval za nutné nás seznámit se záměrem postavení makety Německého domu, která, jak svým objemem, podobou a nápisy na čelní stěně, nám zřejmě připomene minulost a sílu němectví.
O Německý dům se v posledních letech vedlo dosti sporů. Postaven byl v letech 1887 - 1891 z podnětu německých brněnských zbohatlíků, sdružených ve spolku „Deutsches Haus“. Bylo to kulturní a společenské středisko brněnských Němců, které se po nástupu A. Hitlera k moci stalo propagátorem nacismu a fašismu. Za protektorátu zde sídlila NSDAP. Co se tu dělo, si dovedeme představit. Při bombardování Brna Američany byla budova zasažena bombou a vyhořela. Její trosky byly v r. 1945 odstraněny. Absence této budovy vzhled Brna nijak nepoškodila – tento neogoticko – renesančně - barokní výtvor nikdy nepůsobil esteticky.
Nyní se nám jej naši radní pokoušejí znovu připomenout. Jak dlouho bude tato ocelová konstrukce zabírat místo pro odpočinek, na zeleném ostrůvku Moravského náměstí, nevíme. V programu „Meetingu Brno 2017“ nemůže chybět vzpomínka na „násilné a kruté vyhnání Němců z Brna“. Pod názvem „Pouť smíření“ vyjde jako každoročně z Pohořelic a skončí na Starém Brně, kde bude pochod uvítán významnými osobnostmi, primátorem P. Vokřálem a jihomoravským hejtmanem B. Šimkem.
Prohlížíme-li brožurku s podrobným programem oslav, nemohou nám uniknout dvě věci. První je absolutní převaha německých řečníků na oslavách. Není divu, vždyť tyto oslavy jsou vlastně pro ně uspořádány, a sice hlavně pro ty, kteří byli po válce z města odsunuti – pro naše „krajany“ a jejich příznivce. Hlas dostane i několik Čechů – budou tu řečnit a diskutovat např. M. Kocáb, P. Bělobrádek, M. Vašáryová, T. Havlík a několik dalších. Na další Čechy zbudou úlohy moderátorů – Ostrčilíka, Lišku, Doležela aj.
Druhou udivující věcí je velká pozornost a úcta věnovaná Židům a Romům. Na jejich místě bych účast v tomto falešném divadle nepřijala.
Realizace „Meetingu Brno 2017“ si jistě vyžaduje enormní finanční náklady. Jako patroni těchto akcí jsou uvedeni primátor Vokřál, hejtman Šimek a ministr kultury D. Herman. Lze předpokládat, že finanční podpora „krajanů“ je štědrá. Přesto však hlavní tíha dopadne na nás, daňové poplatníky. V Brně je dost chudých rodin, nemocných, opuštěných dětí, kterým by podpora jistě prospěla.
V naší historii je mnoho památných dat, na která je zapomínáno. Mně osobně tento bombastický „Meeting“ nijak netěší, zvláště když je zcela jasné, za jakým účelem a pro koho je pořádán. Poslední kapkou těchto provokací byl i dnes dopravený, na růžovo natřený, tank, který stával v Praze. Umístěn byl v blízkosti sochy prezidenta T. G. Masaryka v centru Brna. Ředitel Moravské galerie sice vysvětloval, že je pouze součástí výstavy moderního umění „Kmeny 90“, nikdo mu však jistě nevěří. Dříve, než se konala v 16 hodin vernisáž, a to ve 14 hodin, sešli se u tanku vlastenci a vyvěsili u tanku transparent „Ne fašismu“ a plakát „Vítáme tank Rudé armády, který bojoval za naše osvobození“. Vyzdobili tank květinami a šeříkem.
Milí čtenáři, o průběhu této „bohulibé“ akce „Meeting Brno 2017“ budete podrobně informováni po jejím ukončení.
Autor: Ing. arch. Nina Žečeva, Brno, 11. 5. 2017
Zdroj: ČNL, https://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/znovuzrozeni-brnenskeho-Nemeckeho-170516.htm
Poznámka k článku Trestné činy na hranicích …
Je pravda, že na československo – západoněmeckých hranicích se v 50. letech 20. století střílelo. Stříleli na hranicích vojáci Pohraniční stráže, ale také stříleli i lidé, kteří ze Západního Německa ilegálně přicházeli do republiky. Na hranicích umírali ti i ti. Pokud justice SRN si nyní údajně brousí na několik desítek našich lidí, zvláště těch, kteří byli v té době ve vysokých státních funkcích, měli bychom se zajímat i my, kolik našich lidí má na svědomí tehdejší německá zpravodajská služba. A poté hezky vše nahlas říci a doložit. Že k nám západoněmečtí zpravodajci chodili, je známo. Sám jsem některé osobně poznal, pokud byli odsouzeni a dostali se do táborů na Jáchymovsko. Ale jméno a další údaje o jednom z nich mi utkvěly v paměti. Nebylo ani divu. Byl s námi na Mariánské ( staré ), ta byla tehdy považovaná za trestní tábor, a dokonce na trestním baráku, který byl oddělen plotem od tábora. Byl to tzv. sudetský Němec, pocházel ze Šumavy. Představil se nám jako Hans Říha, říkal Ríha. Uměl velmi málo česky, ale snažil se s námi komunikovat. To vše bych dávno zapomněl, kdyby nedošlo ke konfliktu do té doby nevídanému. Na trestní barák náhodou přišel náčelník tábora. Zastavil se i na naší světnici. Mluvil s panem Říhou. Došlo mezi nimi k hádce. A v tu chvíli mu Hans vrazil pořádnou facku, až mu brigadýrka spadla s hlavy. Náčelník začal pískat na píšťalku a za malou chvilku se tam objevili další příslušníci vězeňské stráže. Pana Říhu po krátké silné potýčce vzali sebou a víc jsme ho neviděli. Na jeho facku náčelníkovi jsme hned tak nezapomněli. Shodli jsme se, že náčelník si ji zasloužil a potřeboval by jich, aby prokoukl a viděl, co dělá, ještě mnohem více. Dodnes považuji za velmi pravděpodobné, že pan H. Ríha byl jedním z těch, které k nám západoněmecká zpravodajská služba posílala.
Pokud bych se náhodou v tom mýlil, byli zatčení i jiní. Nebyli to žádní svatouškové. Ostatně byla válka, sice studená, ale na státních hranicích bylo tehdy horko. Umírali lidé. Ale myslím, že ČR by neměla zůstat jen u 50. let 20. století. Vzpomeňme si na bombardování Srbska, které uskutečňovalo NATO - letectvo, včetně západoněmeckého. Bombardování proběhlo bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN, jednalo se tedy o agresi. Tak dodnes tuto akci charakterizuje Srbsko. Kolik lidí němečtí letci v Srbsku zabili? Zřejmě o tom nejsou žádné dostupné záznamy. Nelze však přesto pochybovat o jejich spoluvině.
Myslím, že SRN by raději o těchto a podobných věcech neměla mluvit. Nebyla schopná potrestat mnohé zločince z Gestapa, SD, SS a dalších zločineckých organizací. Podle dostupných údajů údajně zahraničním esesákům platila dokonce určitý důchod.
Jestliže na hranicích tehdy padlo pět Němců, pak na československé straně byly ztráty s vekou pravděpodobností vyšší. Budeme i my stíhat tehdejší západoněmecké státní činitele?
Autor: Dr. O. Tuleškov
Zdroj: ČNL, https://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Poznamka-k-clanku-Trestne-170517.htm
Sociálni demokrati v Európe pomaly, ale isto vymierajú
Bratislava 16. máj 2017 ( HSP / DWN / Foto: TASR / AP - Markus Schreiber )
Ako ukazujú volebné výsledky, sociálni demokrati v Európe dramaticky strácajú význam – pretože už nie sú odhodlaní bojovať za robotníkov
Sociálni demokrati - predseda Sociálnodemokratickej strany Nemecka ( SPD ) Martin Schulz
Katastrofálna porážka nemeckej strany SPD v Severnom Porýní - Vestfálsku je najnovším údajom o medzinárodnom trende: socialisti a sociálni demokrati pomaličky vymierajú. Pohľad na krajiny v Európe ukazuje, že takmer v každej krajine zažívajú pády. Dôvodov je veľa, ale tým hlavným je pravdepodobne niečo zásadné: sociálni demokrati sa vyvinuli v priebehu zmien v spoločnosti z čisto robotníckych strán na strany strednej triedy. Táto stredná trieda sa však za posledných 20 rokov zmenila a je ochotná voliť iné strany. Ideologické smerovanie už nie je podstatné.
Väčšina sociálnych demokratov zavrhla záujmy robotníckej triedy. To je zlý krok najmä v čase rýchlych technologických zmien. Rovnako predstavujú problém aj dohody o voľnom obchode TTIP a CETA. Ich hlavné nebezpečenstvo spočíva v mzdovom dumpingu a strate pracovných miest. Nezávislé štúdie hovoria samy za seba. Sociálni demokrati tiež nereprezentujú záujmy nezamestnaných, najmä mladých ľudí, a dočasne zamestnaných. Preto sa do popredia dostávajú radikálne pravicové a ľavicové strany namiesto sociálnych demokratov.
Vedenie sociálnych demokratov sa vo väčšine krajín vyrovnáva so svojim osudom. Francúzsky prezident Emmanuele Macron verejne vyhlásil, že socialisti vo Francúzsku navždy zmiznú z politickej scény. Martin Schulz, kandidát strany SPD na nemeckého kancelára, nebol taký otvorený, ako E. Macron, ale v pondelok v rozhovore pre ZDF povedal niekoľko príkladov, prečo SPD nemá žiaden konkrétny profil.
Niektoré príklady dramatické zostupnej špirály, v ktorej sa socialisti a sociálni demokrati nachádzajú:
Nemecko:
Willy Brandt.
SPD
Najlepší výsledok vo voľbách: 1972 – 45, 8 percenta
Hviezda strany počas vrcholu: Willy Brandt
Najhorší výsledok vo voľbách: 2013 – 25, 7 percenta
Rakúsko
Bruno Kreisky. “Bundeskanzler“ Bruno Kreisky
SPÖ
Najlepší výsledok vo voľbách: 1979 – 51 percent
Hviezda strany počas vrcholu: Bruno Kreisky
Najhorší výsledok vo voľbách: 2008 – 29, 3 percenta
Taliansko
Walter Veltroni.
Partido Democratic ( PD )
Najlepší výsledok vo voľbách: 2008 – 33, 09 percenta
Hviezda strany počas vrcholu: Walter Veltroni
Najhorší výsledok vo voľbách: 2013 – 25, 48 percenta
Veľká Británia
Tony Blair.
Labouristická strana
Najlepší výsledok vo voľbách: 1997 – 43, 2 percenta
Hviezda strany počas vrcholu: Tony Blair
Najhorší výsledok vo voľbách: 2010 – 29 percentami
Francúzsko
François Mitterrand.
Parti Socialiste ( PS )
Najlepší výsledok vo voľbách: prezidentské voľby v roku 1988 – 54 percent
Hviezda strany počas vrcholu: François Mitterrand
Najhorší výsledok vo voľbách: 2017 – 6, 4 percenta
Portugalsko
Jose Socrates.
Partido Socialista ( PS )
Najlepší výsledok vo voľbách: 2005 – s 45 percentami
Hviezda strany počas vrcholu: Jose Socrates
Najhorší výsledok vo voľbách: 2011 – 28, 05 percenta
Španielsko
Felipe Gonzalez.
PSOE
Najlepší výsledok vo voľbách: 1982 – 48, 1 percenta
Hviezda strany počas vrcholu: Felipe Gonzalez
Najhorší výsledok vo voľbách: 2015 – 22, 0 percenta
Grécko
Andreas Papandreou.
PASOK
Najlepší výsledok vo voľbách: 1981 – 48, 07 percent
Hviezda strany počas vrcholu: Andreas Papandreu
Najhorší výsledok vo voľbách: 2015 – 4, 68 percenta
Švédsko
Olof Palme
SAP
Najlepší výsledok vo voľbách: 1968 – 50, 1 percenta
Hviezdy strany počas vrcholu: Olof Palme / Tage Erlander
Najhorší výsledok vo voľbách: 2014 – 32 percent
Dánsko
Viggo Kampmann.
Dánska sociálno - demokratická strana
Najlepší výsledok vo voľbách: 1960 – 42, 1 percenta
Hviezda strany počas vrcholu: Viggo Kampmann
Najhorší výsledok vo voľbách: 2011 – 24, 8 percenta
Turecko
Bülent Ecevit.
CHP
Najlepší výsledok vo voľbách: 1977 – 41, 38 percenta
Hviezda strany počas vrcholu: Bülent Ecevit
Najhorší výsledok vo voľbách: 1999 – 8, 71 percent
Izrael
Jigal Alon.
Izraelská strana práce ÁVOD
Najlepší výsledok vo voľbách: 1969 – 46, 2 percenta
Hviezda strany počas vrcholu: Jigal Alon
Najhorší výsledok vo voľbách: 2009 – 9, 93 percenta
Belgicko
Guy Spitaels.
Parti Socialiste ( PS )
Najlepší výsledok vo voľbách: 1987 – 15, 66 percenta
Hviezda strany počas vrcholu: Guy Spitaels
Najhorší výsledok vo voľbách: 1999 – 10, 26 percenta a 2014 – 11, 67 percenta
Převzato ze serveru: Hlavnespravy.sk
Zdroj: ČNL, https://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/socialni-demokrati-v-Europe-170517.htm