Postřehy odjinud 129

Karty ve hře o Hrad rozdává Miloš Zeman. Jaké trumfy drží v ruce Jiří Drahoš?

Autor: Bohumil Pečinka, Reflex

Publikováno: 2. dubna 2017

Minulý týden skončil v čele Akademie věd, včera vykročil za prezidentskou kandidaturou. Jiří Drahoš se tím stal jedním z vyzývatelů Miloše Zemana.

V českém politickém světě platí jeden konsenzus. V prvním kole prezidentské volby zvítězí s přehledem prezident M. Zeman a důležité bude, kdo se s ním dostane do kola druhého. Pražský hrad uvažuje opačně: musíme v prvním kole získat víc než padesát procent odevzdaných hlasů, aby žádné druhé kolo nebylo. Tak kdo bude Zemanovým soupeřem? Kromě čerstvého J. Drahoše zatím z relevantních postav svou kandidaturu ohlásil jen Michal Horáček. Svým odmítáním marketingu a klasických politických postupů dostal svou kampaň do mrtvého bodu a je zralý na restart, pokud jeho projekt není už teď passé. Na M. Horáčkovi je vidět jedno: má všechno, co by měl správný prezident mít, od finanční nezávislosti přes zdravý rozum po inteligenci. Ale nedává to dohromady obraz prezidenta. Příliš je z toho cítit, že Michal Horáček zahlédl svou životní výzvu. Veřejnosti však chybí odpověď na základní otázku: Proč?

Relativně slušnou šanci uspět by mohl mít ministr obrany Martin Stropnický. I tady chybí odpověď na otázku proč, ale M. Stropnický to nahrazuje šarmem a schopností se pohybovat v prostředí politiky a showbyznysu. Jeho hlavním hendikepem je, že je zaměstnancem firmy ANO, jejímž jediným vlastníkem je Andrej Babiš. A jak víme z doby sestavování krajských koalic, A. Babiš je vždycky schopen obětovat pěšáka, aby dosáhl strategického cíle. Martin Stropnický proto nemusí být vůbec „připuštěn“, pokud strategií nakonec bude neohrozit Miloše Zemana. Nejspíš za to dostane nějaké bolestné třeba v podobě funkce ministra zahraničí.

A pak je tu od minulého týdne profesor Jiří Drahoš. Širší veřejnosti vcelku neznámý člověk bez chytlavého životního a politického příběhu. Což je ovšem, jak víme, často jen věcí marketingu. Jeho velkou předností však je, že je politický centrista schopný získávat hlasy zprava i zleva. Aniž by to musel halasně deklarovat, je prototypem Antizemana. Stručně řečeno, nekonfliktní kandidát, který chce dodržovat ústavu a respektovat, že hlavním hráčem v českém ústavním systému je premiér. Jiří Drahoš také není klasický homo politicus, takže je schopen komunikovat s většinou politických stran a získávat jejich neformální podporu, aniž by si zadal. Kdyby byly volby příští měsíc, zřejmě by skončil na hlavu poražený. Nic méně karty dnes rozdává Miloš Zeman, jeho postoje, názory a v neposlední řadě i zdravotní stav. Ještě několik ztracených bot a fotek bodyguardů, jak vlečou bezvládné tělo, a situace se může obrátit. Profesor J. Drahoš má výhodu – může si počkat. I kdyby neuspěl v těchto prezidentských volbách, vytvoří si dobrou bázi pro další léta, ať už Miloš Zeman dokončí, nebo nedokončí své druhé volební období. Jiří Drahoš je rozhodně tady a musíme s ním počítat.

Zdroj: Reflex.cz, https://www.reflex.cz/clanek/komentare/78526/karty-ve-hre-o-hrad-rozdava-milos-zeman-jake-trumfy-drzi-v-ruce-jiri-drahos.html

A nyní další historický exkurs novináře a diplomata dr. Bohuše Chňoupka k banderovcům:

Vojenské aktivity OUN

Vojenské ústředí sjednocené Organizace ukrajinských nacionalistů ( OUN ) organizuje kursy terorismu pro „bazoviky“. Bazoviky cvičí používat moderní zbraně, výbušniny, plyny, vyhodnocují praktické případy již realizovaných akcí UVO, nebo podobné akce Pilsudského proti carskému režimu, školí je v šifrování, kódování, utajování a v používání neviditelného inkoustu. Účastníci kursů mají svůj zvláštní pozdrav. Fašistické zdvižení ruky se slovy Sláva Ukrajině, na což zdravený odpovídá Sláva vůdci. Před spaním se společně modlí desatero ukrajinské revoluce, nabádající k teroristickým činům. Součástí výchovy je studium článků v Surmě a Rozbudove naciji. Bazovici přísahají po ukončení kursu věrnost vůdci PUN-u ( Providu ukrajinských nacionalistů ) a všichni dostávají krycí jména a čísla, podle kterých se znají. Nejednou neznají pravá jména ani svých spolupracovníků. Jména často mění, což téměř znemožňuje zjistit stopy jejich předešlé činnosti. Z takto vycvičených bazoviků se vytvářejí čety s devíti členy s vedoucím. V roce 1932 bylo ve Lvově deset takových čet. Kursy vedou instruktoři s krycími jmény.

OUN využívá k propagačním účelům také rozhlas. Má vlastní rozhlasové vysílače. Pro cizinu i pro Halič. Zvláštní kursy existují pro sedláky, řemeslníky, dělníky a vysokoškolskou mládež. Ženy tvoří čety určené pro samaritánskou a výzvědnou službu. Také ony se učí zacházet se zbraněmi. Pod Konovalcovým vlivem jsou i skautské organizace. Tak se dá vysvětlit Tatincův atentát na arcidiákona Szabóa v Užhorodu. OUN dosáhl velkého úspěchu především mezi mládeží, obzvláště mezi studentstvem. Mnoho členů Prosvity, osvětového spolku, je také v UVO.

Podkarpatskou pobočku UVO nezřídilo pražské ústředí. Založili ji Konovalcovi důvěrníci vyslaní speciálně za tímto účelem. Věnují jí velkou pozornost. Naopak, v historických zemích a na Slovensku OUN nevykazuje v poslední době téměř žádnou činnost. Konovalec vsadil všechno na A. Hitlera. V roce 1931 se s ním setkal podruhé. „Netřeba nijak zvlášť skrývat,“ psaly otevřeně jeho noviny, „že nás hitlerismus mimořádně zajímá a že se o něho zcela opíráme.“ Nacisté zvali nového vůdce na řadu schůzek. Z jara 1933 se zúčastnil v Locarnu německo - italského setkání, na němž A. Rosenberg rozvíjel plán, jak rozdělit Sovětský svaz a vyjmout z něho část pro samostatnou Ukrajinu. Zakrátko se jeho organizace setkala s Němci, pravda, na nižší úrovni a po linii abwehru, gestapa a wehrmachtu. Výsledkem bylo, že byli další členové OUN přijati do řad wehrmachtu a na školení do SA. V té době se Konovalec seznámil také s novým šéfem hitlerovské rozvědky admirálem W. Canarisem. Rychle se sblížili. Admirál považoval ukrajinský nacionalismus za nezastupitelný nástroj svých záměrů: vyvolat široké proti-polské povstání a založit ukrajinský stát pod německým protektorátem. W. Canaris své sympatie ke Konovalcovi demonstroval až nezvyklým způsobem. Prý ho měl dokonce rád. Setkání s německou rozvědkou se konala stále častěji. Jednoho z nich, ve Varšavě, se zúčastnil dokonce mimořádně vyslaný zástupce plukovníka Henneye, šéfa maďarské rozvědky. Další se konalo v rakouském sídle generála Kurmanowicze. Další v italském Beladinu.

Ano, celý dialog sblížení se konal po linii nepolitických struktur, chodilo se zadními vchody. Tato hintertreppenpolitik konec konců odpovídala německému hodnocení OUN jako nástroje vhodného ke špionáži, diverzím, teroru a rozvracení. Vždyť značná část nacistického vedení hleděla na ukrajinskou emigraci výlučně jako na agenturní materiál. Kontakty OUN s oficiálními představiteli Třetí říše se datovaly až od uchopení moci A. Hitlerem. Kromě toho jeho daleko sáhlé plány na novou Evropu, tisíciletou říši a podrobení poražených národů byly v příkrém rozporu s představami ukrajinských nacionalistů o velké, samostatné, svobodné Ukrajině, rozprostírající se od Tater po Kavkaz. Proto A. Hitler ani OUN, ani jiné skupině v tomto ohledu nic konkrétního nesliboval. Tím se stávala pro Ukrajince německá politika nejen politikou velkých nadějí, ale také velkou neznámou. Hitlerova dvojznačnost, rostoucí nároky abwehru na operativní zpravodajství, představy Rohma, Strassera, Goringa, Kocha využít Ukrajinců jako strašáka proti Polákům a Sovětům, názory A. Rosenberga - ne vždy zasvěceného do Hitlerových plánů - vytvořit na východě federaci pseudo-samostatných států Litvy, Běloruska, Ukrajiny, snaha kancléře ( myšleno zřejmě prezidenta, pozn. SK ) Paula von Hindenburga, který bez výhrad podporoval hejtmana Skoropadského a nepřipouštěl kandidaturu kde jakých parvenu přišívajících si hvězdičky na nárameníky, to vše vytvářelo půdu pro nejrůznější spekulace, naděje, nejistoty a plány spíš ve stranických kuloárech než na ministerstvu zahraničních věcí. Nedorozumění, nejasnosti, komplikace ve vztazích vedly v některých obdobích až ke krizím. Během jedné z nich přenesl Konovalec své sídlo, byť jen dočasně, z Berlína do Ženevy. Důvodem byla Hitlerova zahraniční politika. Především německo - polské sbližování. Celou složitou atmosféru věrně ilustroval záznam z 3. dubna 1933, který vypracoval Rosenbergův asistent Schickedanz o Konovalcově návštěvě v nově vytvořeném oddělení mezinárodní politiky NSDAP:

„Pokud jde o Konovalce, nezapůsobil na mě dojmem vůdce národa, či vynikající osobnosti. Podle mého názoru je možné zařadit ho do kategorie lidí s průměrnými schopnostmi. Dojem z jeho asistenta setníka von Jaraje, nebo Jaryho, jak si někdy sám říká, který ho doprovázel s panem von Zangenem a kterého jsem již znal, byl ještě nepříjemnější." Přesto že se Konovalec navlékl do nacistického chomoutu, zapřáhl se do jeho povozu a založením celo-ukrajinské organizace sloužil nacismu jako málo kdo, straničtí pohlaváři si nedělali o svém spojenci žádné iluze. Nepovažovali ho za nikoho jiného, než za obyčejný agenturní přívěšek abwehru se všemi z toho vyplývajícími důsledky. O rok později, když opět Konovalec v doprovodu Jaryho přijel do Berlína na další důvěrnou poradu, jednali s ním už ne vůbec jako s rovnoprávným partnerem, ale pouze jako s vykonavatelem rozkazů, kterému přikázali ukončit činnost proti Varšavě a zesílit ji proti Československu. Od této schůzky vlastně změnil Konovalec svoji organizaci na pomocný orgán německé tajné policie a agenturu abwehru. Německý požadavek však narazil na nečekaně silný odpor. Kraj, jeho vedení, jeho nový vedoucí z křídla mladých revolucionářů, odhodlaných ke všemu, se vzepřeli „starým konzervativcům“ a „kavárenským politikům" z emigrace.

Odmítali útlum, požadovali bojovat. Trvali na zesílení sabotáží, teroru, anarchie, vyvolávání nepokojů. „Na slovní argumenty žádný Polák nezareaguje, na teror všichni,“ zdůvodňovali. Podle nich měly být na denním pořádku vraždy, žhářství, sabotáže, vyhrožování, „aby psychicky působily v krajně nepřátelském duchu proti polskému státu a lidu“. A opravdu. Jako odpověď na rozkaz zastavit činnost proti Varšavě krátce po locamské schůzce, na niž Němci s Italy Konovalce pozvali, provokativně zorganizovali ve východním Polsku přes dva tisíce teroristických útoků.

Teprve přísnou výstrahou novému vedoucímu a přímou hrozbou, že Němci v případě neposlušnosti přestanou podporovat OUN, se Konovalcovi podařilo zažehnat nebezpečí a zabránit rozkolu. Nový vedoucí zemské exekutivy se jmenoval Stěpan Bandera. Bylo jisté, že s ním a se skupinou jeho vrstevníků vstupují na scénu ukrajinského nacionalismu noví, důležití aktéři.

Autor: Buhuš Chňoupek, kniha Banderovci.

Třetí část, z kapitoly 9, ze stran 75 – 78.

Vydalo nakladatelství Futura.

Zdroj: ČNL, https://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Vojenske%20aktivity%20OUN.htm

Jiří Drahoš chce v ČR školu George Sorose. Tu, co V. Orbán vykázal z Maďarska. A Andrej Babiš se přidal

Publikováno: 4. 4. 2017 na Parlamentních Listech.cz

Prezidentský kandidát Jiří Drahoš doporučuje přesunout soukromou Středoevropskou univerzitu miliardáře George Sorose. Maďarský premiér Viktor Orbán připravil zákon, jehož cílem je v podstatě vyhnat Sorosovu univerzitu ze země. Předseda vlády Maďarska se netají tím, že G. Sorose považuje za jednoho z viníků uprchlické krize. Maďarský předseda vlády Viktor Orbán nechal připravit zákon, v němž se praví, že v Maďarsku nesmí působit univerzita, která má kampus v podstatě jen v Maďarsku, ale sídlo univerzity leží mimo Maďarsko. Tato charakteristika se přesně hodí na soukromou univerzitu amerického miliardáře George Sorose. Sídlo univerzity najdeme v New Yorku, zatímco kampus této vzdělávací instituce leží v Maďarsku. Miliardář, jenž se netajil např. podporou Hillary Clintonové v amerických prezidentských volbách, si v 90. letech vybral tuto středoevropskou zemi za sídlo své univerzity, jelikož se zde sám narodil, ale ze své vlasti prchl před nacistickou a posléze komunistickou totalitou.

Diskriminace, která nemá v demokratických zemích obdoby, říká J. Drahoš

George Soros chtěl v postkomunistické zemi založit jakousi baštu liberálního myšlení a jedna z poboček měla sídlit i v Praze. Server Info.cz však připomíná, že v Česku univerzita relativně rychle skončila kvůli sporům s tehdejším předsedou vlády Václavem Klausem. Teď se zdá, že bude soukromé Sorosově univerzitě odzvoněno i v Maďarsku. Premiér Viktor Orbán se nijak netají tím, že G. Sorose opravdu nemá rád a vnímá ho jako jednoho z viníků uprchlické krize. Nejen proto si V. Orbán přeje, aby univerzita skončila. Nestojí o to, aby produkovala absolventy smýšlející podobně jako sám G. Soros. Vedení soukromé univerzity hovoří o nepřijatelném nátlaku. Snaží se přežít, ale vůbec není jisté, zda se jí to nakonec podaří. A tady vstupuje na scénu prezidentský kandidát profesor Jiří Drahoš, který doporučuje sídlo Středoevropské univerzity přesunout z Maďarska do Česka. „Maďarský parlament schválil zákon omezující působení zahraničních vzdělávacích institucí. Taková diskriminace nemá v demokratických zemích obdoby.“ Jiří Drahoš pokračuje: „Navrhuji, aby se Středoevropská univerzita přestěhovala do Prahy. Našla by zde důstojné podmínky včetně zájmu Akademie věd o spolupráci,“ podotýká bývalý předseda Akademie věd ČR na sociální síti Twitter. A stejně jako J. Drahoš se vyjádřil i muž, který aspiruje na druhou nejvýznamnější ústavní funkci. Ministr financí a předseda favorita příštích sněmovních voleb ANO Andrej Babiš. Ten rovnou slíbil, že bude o její přesun do Prahy usilovat.

Zdroj: Parlamentní Listy.cz, https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Drahos-chce-v-CR-skolu-George-Sorose-Tu-co-Orban-vykazal-z-Madarska-A-Andrej-Babis-se-pridal-482399

Erik Best odkrývá mocenské pozadí Jiřího Drahoše. A co vůbec nepochopili v ČT

Publikováno: 3. 4. 2017 na Parlamentních Listech.cz

Média by se měla zabývat podporou, kterou má Jiří Drahoš od části ČSSD kolem premiéra B. Sobotky a jeho přítele a advokáta Radka Pokorného. Parlamentním Listům.cz to řekl politický analytik Erik Best. Podle něho se zdá, že Jiří Drahoš není nezávislý kandidát. A možný plán anti-zemanovské části ČSSD protlačit právě J. Drahoše může mít významnou trhlinu – stejně jako u jednoho kandidáta v USA.

„Kdykoli otevřel pusu, ztrácel body.“

Jak velké má Jiří Drahoš šance porazit Miloše Zemana? Do jaké míry lze nyní říci, jaké budou jeho rétorické schopnosti, aby zaujal maximum voličů? A jde o nezávislého kandidáta? Politický komentátor a novinář Erik Best je skeptický. Jiří Drahoš je prý spíše kandidát politických stran, a čím více bude mluvit, tím víc si uškodí. Podle některých pozorovatelů nepůsobí příliš důvěry hodně, že se ex-šéf Akademie věd Jiří Drahoš rozhodoval o kandidatuře do poslední chvíle, těsně poté to oznámil a nyní začíná od nuly kampaň. Upozorňují na to, že těsně po Drahošově vyhlášení mu byly spuštěny profesionálně vypadající webové stránky, twitterový účet i propagační videoklipy. „Působí to tak, že se na Drahošově kandidatuře pracuje dlouho. Je to asi tak, jak to popisuje Michal Horáček, tedy, že Jiří Drahoš je kandidát politických stran, ale snaha je prezentovat to jako kampaň nezávislého kandidáta. Zajímavé je, že už nastal mediální boj mezi Drahošem a Horáčkem, a to spíše ze strany Michala Horáčka. Jiří Drahoš na to příliš nereaguje,“ rozebírá Erik Best pro Parlamentní Listy.cz. Michal Horáček si dle jeho slov vybudoval pozici nezávislého kandidáta. „Je vidět jeho rozladění z toho, že si Drahoš onu nezávislost snaží uzurpovat. Přitom ve skutečnosti je Jiří Drahoš anti-zemanovský kandidát pocházející ze stejného tábora jako anti-babišovská opozice či skupina,“ míní. Nejzajímavější otázka prý je, jak a do jaké míry bude J. Drahoše podporovat skupina politiků a poradců kolem Bohuslava Sobotky v ČSSD. Kupříkladu mluvčí prezidenta M. Zemana Jiří Ovčáček opakovaně naznačil, že J. Drahoš je „pokorný kandidát“, čímž narážel na podporu ze strany Sobotkova přítele a vlivného advokáta Radka Pokorného.

Kdo je „pokorný“ kandidát?

„Upozornil jsem na sociálních sítích na to, že v neděli pořad ČT 168 hodin citoval tweety Jiřího Ovčáčka a mezi nimi i ten, že už je jasné, kdo bude ten pokorný kandidát. Je to už asi potřetí nebo počtvrté, kdy Jiří Ovčáček používá slovo pokorný. To je dost jasný odkaz nebo náznak, že Jiřího Drahoše považuje za kandidáta Radka Pokorného, tedy skupiny kolem Bohuslava Sobotky. Pakliže tomu tak skutečně je, měla by se tím média zabývat, protože by to znamenalo, že Drahoš skutečně není nezávislý kandidát. Znamenalo by to, že je koněm ČSSD a dalších stran s tím, že chtějí tohoto člověka podporovat dost na to, aby v očích části ČSSD mohl nahradit Miloše Zemana,“ je přesvědčen politický analytik. Redaktoři pořadu ČT 168 podle jeho slov nejspíš vůbec nepochopili, že hradní mluvčí měl slovem „pokorný“ na mysli advokáta R. Pokorného a nešlo tedy o popis vlastností daného kandidáta. „Spíš to opravdu nepochopili. A abych byl férový, zrovna tento pořad v minulosti, minimálně dvakrát, vysílal o Radku Pokorném. Nemyslím si proto, že zrovna pořad 168 hodin patří k těm jednostranným,“ podotýká Erik Best.

Na papíře dobrý, ale nesmí mluvit do médií ...

Možný plán nabídnout občanům Jiřího Drahoše jako nejlepšího kandidáta prý může mít vážný problém. „Jiří Drahoš objektivně není tak přirozeně přitažlivý kandidát. V Americe občas říkáme, že nejlepší kampaň je, když někdo nemluví do médií, protože tím může kandidát snižovat svůj potenciál. Byl to případ Jeba Bushe. Jméno bylo silné, měl obrovskou podporu z byznysu, měl nejvíc peněz, ale pokaždé, když otevřel pusu, ztrácel body. S Jiřím Drahošem je to podobná situace. Na papíře sice vypadá velice slibně, ale není příliš výrazný, když vystupuje,“ má jasno Erik Best.  „Sobotka už rok mluví o tom, že se má v ČSSD konat referendum. To bude největší výzva, a sice do července maximálně vydvihnout J. Drahoše, do té míry, že by mohl vnitrostranické referendum vyhrát. Tedy vyhrát nad Milošem Zemanem, pokud by současný prezident souhlasil s tím, že bude zařazen do referenda,“ pokračuje. Skutečnost, že Jiřímu Drahošovi podle Erika Besta bude škodit jeho vlastní časté veřejné vystupování, prý nemůže ani příliš zlepšit fakt, že nebude mít v předvolebních debatách největšího konkurenta, Miloše Zemana. „Nebude mít proti sobě v tomhle smyslu svého největšího soupeře, ale Michal Horáček, a teď jen odhaduji, podle mě bude lepší debatér než Jiří Drahoš,“ myslí si E. Best.

Podpoří Zemana Babišovo ANO?

Pozoru hodnou tezi nadnesl Erik Best ve vztahu vicepremiéra Andreje Babiše nebo přesněji hnutí ANO k prezidentu M. Zemanovi. „Moje domněnka je, že hnutí ANO má k dispozici průzkumy ukazující, jaké voliče má Miloš Zeman, jaké voliče má ANO, a zkoumají, zda či na kolik se vzájemně překrývají. Vidí v tom, že značná část voličů hnutí ANO nepodporuje M. Zemana. Jsou opatrní a podle mě si spočítali, že mají lepší pozici, když nebudou proti M. Zemanovi, ale také ho nebudou úplně objímat. Je to sice jen moje domněnka a analýza, ale myslím si, že odstup, který Andrej Babiš od Miloše Zemana drží, pramení z toho, co jsem říkal, a ne z toho, že stále uvažuje o vlastním kandidátovi,“ uvažuje. „Jestli Miloš Zeman nedůvěřuje Andreji Babišovi na sto procent, může proti tomu bojovat tím, že bude protahovat po sněmovních volbách sestavování koalice a vlády. Zajistí si tak, že ho ČSSD i ANO do poslední chvíle budou potřebovat. Nic méně ze strany Andreje Babiše jde o taktický postup, ne o potenciální útok vůči prezidentu Miloši Zemanovi,“ uzavírá pro Parlamentní Listy.cz analytik Erik Best.

Zdroj: Parlamentní Listy.cz, https://www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/Erik-Best-odkryva-mocenske-pozadi-Jiriho-Drahose-A-co-vubec-nepochopili-v-CT-482187