Postřehy odjinud 116

Kardinál P. Parolin: Evropská unie potřebuje znovu promyslet

Vatikán. Evropskou unii je dnes potřeba znovu promyslet a vrátit se k úmyslu jejích zakladatelů, kteří spíše než další nadnárodní strukturu a byrokracii měli na mysli společenství zemí dělících se o své zdroje – zdůrazňuje vatikánský státní sekretář v souvislosti s 60. výročím Římských smluv. Skutečnost, že pro stále větší počet jejích obyvatel je Evropská unie stále více především velkou byrokracií, by měl přimět její vůdce k zamyšlení, říká kardinál Pietro Parolin v rozhovoru pro deník La Stampa. Brexit a populismus jsou podle kardinála Pietra Parolina projevem hlubokého znepokojení mnoha Evropanů. Tento stav dále prohlubují trvalé důsledky hospodářské krize spolu s migrační krizí. Jde o autentické znepokojení, která nelze brát na lehkou váhu. Odpovědí na populismus musí být dobrá politika a příkladný život politických vůdců, jehož vzorem jsou sami zakladatelé sjednocené Evropy. Kardinál P. Parolin připomíná, že v době Římským smluv byly základem Evropského společenství společné křesťanské dědictví. Svědčí o tom promluvy signatářů těchto smluv. Postupem času bylo křesťanství odsunuto do privátní sféry a jeho místo zaujaly jiné společné základy, zdánlivě konkrétnější, avšak ponechávající Evropu v duchovní a axiologické prázdnotě. Podle kardinála P. Parolina následky této prázdnoty nejcitelnějí vnímají dnešní mladí Evropané, kteří už nenacházejí odpovědi na své oprávněné otázky. 

Zdroj: Radio Vaticana, https://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=25427

Tak už to vidí i ve Vatikánu?

Schválen zázrak na přímluvu fatimských dětí

Vatikán. Papež František schválil dekrety, které potvrzují zázraky na přímluvu dvou fatimských dětí, blahoslavených Františka ( 1908 – 1919 ) a Hyacinty ( 1910 – 1920 ) Martových ( foto RV ), kteří zemřeli v dětském věku. Při dnešní audienci kardinála A. Amata podepsal papež také další dekrety. Uznání zázraku na přímluvu kapucínského kněze bl. Angela da Acri ( 1669 – 1739 ), občanským jménem Luca Antonio Falcone. Dále mučednictví Božích služebníků Josého Maria Fernándeze Sáncheze a 32 druhů, kněží a bratří z misijní kongregace založené sv. Vincentem z Pauly a šesti laiků zavražděných z nenávisti k víře v roce 1936 ve Španělsku.
Uznáno bylo také mučednictví indické řeholnice z řádu klarisek, Reginy Marie Vattalilové, zavražděné z nenávisti k víře 25. února 1995. Další tři dekrety deklarují heroické ctnosti:  kapucínského kněze Daniela da Samarate ( 1876 – 1924 ), občanským jménem Felice Rossini; zakladatelky řeholní kongregace baziliánských sester sv. Makríny, Macriny Raparelli ( 1893 – 1970 ), občanským jménem Elena;
fokolarínské laičky Daniely Zanetta ( 1962 – 1986 ), která zemřela ve 23 letech na vzácnou chorobu, kterou trpěla od narození. Svatý otec rovněž schválil hlasování členů Kongregace, které se vyslovilo pro kanonizaci mučedníků zavražděných v 17. století v Brazílii: kněží Ondřeje de Soveral a Ambrože Francesco Ferro, laik Matouše Moreira a dalších 27 druhů, zavražděných z nenávisti k víře 16. července a 3. října 1645; mladých mučedníků z Mexika zavražděných v roce 1529: Kryštofa, Antonína a Jana, kteří byli blahořečeni v roce 1990 Janem Pavlem II. a jsou považováni za patrony za Mexika, ale také celého amerického kontinentu. 

Zdroj: Radio Vaticana, https://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=25425

A nyní něco od mého oblíbence dr. Romana Jocha:

Ronald Reagan dodnes fascinuje. Už i levici

Publikováno: 24. 3. 2017

Autor: dr. Roman Joch

Čtyřicátý prezident Spojených států amerických Ronald Reagan ( 1911 – 2004 ), který v tomto postu strávil v letech 1981 až 1989 dvě funkční období, dodnes fascinuje, přičemž mladým lidem se může připadat jako z dávné minulosti – třeba jako britský premiér za druhé světové války Winston Churchill ( 1874 – 1965 ) nebo 16. prezident USA Abraham Lincoln ( 1809 – 1865 ). Reaganovu éru si nemůže pamatovat nikdo, komu je méně než 30 let. Od roku 1989, kdy Ronald Reagan odešel z prezidentského postu, nás dělí delší doba, než ho dělila v roce 1981, kdy do něj nastupoval, od smrti sovětského komunistického vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina v roce 1953 ( narodil se v roce 1878 ). A od roku 1967, kdy R. Reagan nastoupil do svého prvního voleného postu guvernéra Kalifornie, nás dělí delší doba, než tehdy jeho samotného dělila od bolševického puče v Rusku v listopadu 1917. To se odehrávala první světová válka, my byli součástí Rakouska - Uherska a Ronaldu W. Reaganovi bylo 6, 5 roku a začal chodit do školy.

Záhadná osoba

Ronald Reagan je fascinující osobou především ze tří důvodů. Za prvé, zvítězil ve studené válce, přičemž ji ukončil bez jaderné katastrofy a způsobem, který rozšířil svobodu na celou střední a východní Evropu a vedl k rozpadu Sovětského svazu. Za druhé, výrazně změnil americkou domácí politiku – stejně jako před ním jen Franklin Delano Roosevelt ( 1882 – 1945, 32. prezident USA ), Abraham Lincoln a Thomas Jefferson ( 1743 – 1826, třetí prezident USA ). A za třetí, R. Reagan byl enigmatickou, záhadnou osobou, která k sobě nepouštěla nikoho – s výjimkou manželky Nancy – a jíž nikdo zcela nerozuměl. To vše ukazuje i Weisberg. Popisuje Reaganovo dětství na středozápadě USA, hereckou kariéru v Hollywoodu, práci pro firmu General Electric, během níž se stal z levicového demokrata přesvědčeného o státní pomoci chudým pravicový republikán přesvědčený o tom, že státní regulace a daně brzdí ekonomiku, a tudíž poškozují i chudé. Poté se Weisberg věnuje Reaganově účasti ve volební kampani pravicového senátora Barryho Goldwatera ( 1909 – 1998 ) v roce 1964, jeho zvolení guvernérem Kalifornie za dva roky, neúspěšné kandidatuře na prezidenta proti tehdejšímu prezidentu Geraldu Fordovi ( 1913 – 2006, 38. prezident USA ), v roce 1976, zvolení prezidentem v roce 1980 a působení v tomto postu a nakonec odchod z veřejného života kvůli Alzheimerově nemoci v roce 1994.

Zhroucení Sovětského svazu

Pozoru hodný je především Weibergovův zápas, co si má o R. Reaganovi myslet. Tento výrazně levicový novinář zmiňuje, jak byl jako začínající reportér v roce 1987 vyslán redakcí, aby letěl s R. Reaganem ve speciálním prezidentském letadle Air Force One přes Wisconsin do Kalifornie, a jak na něho R. Reagan působil – jednoduchý, opakující vtípky a vytěsňující nepříjemnou realitu. Tehdy Weisberg, stejně jako mnozí jiní, považoval protisovětského R. Reagana za blázna, spíše za nebezpečného blázna. Nyní Weisberg uznává, že Ronald Reagan měl pravdu a téměř všichni ostatní se mýlili. R. Reagan si podle něho uvědomoval, že Sovětský svaz je zranitelný a že je možné jej přimět ke kolapsu, s čímž však nesouhlasili nejen mnozí demokrati, protože se báli, že to povede k jaderné válce, ale ani mnozí republikáni, kteří požadovali zadržování Sovětského svazu, ale neočekávali, že se zhroutí. Podle Weisberga je po rozpadu Sovětského svazu zřejmé, že Reaganova politika vůči němu byla správná; „Sovětský svaz se sám nezhroutil, byl k tomu postrčen ( Reaganem ).“ A v tomto ohledu byl Ronald Reagan opravdu velkým prezidentem.

Romantik i realista

Demokratický socialista Weisberg odmítá Reaganovu politiku snížení daní a omezení ( alespoň růstu ) federální vlády – považuje ji za chybnou, neboť je stoupencem větší vlády, vyšších daní pro bohaté a vyšších sociálních výdajů pro chudé. V tomto ohledu lze pouze konstatovat, že Weisberg je často k Reaganovi nespravedlivý. Dvě hlavní Weisbergovy výtky vůči R. Reaganovi spočívají za prvé v tom, že byl romantik a snílek žijící v bublině svých imaginárních představ o dobré Americe a vytěsňující vše negativní – snílek s omezenou, idealizovanou vizí, který není schopen pochopit realitu. A za druhé, že měl omezené schopnosti a intelekt, a to především po atentátu na jaře 1981. Otázkou pak je, jak takový snílek a omezený člověk mohl pochopit Sovětský svaz a porazit jej tak elegantně. Weisberg si s touto otázkou neví rady a neúspěšně se s ní potýká. Ronald Reagan byl politický romantik, pokud jde vizi, ale zároveň nekompromisní realista v praktické politice. V tom se podobal W. S. Churchillovi – neuvěřitelnému romantikovi s idealizovanou vizí Britského impéria zahleděnému do slavné minulosti, ale zároveň realistovi par excellence, pokud jde o současnost a budoucnost a kroky, které je nutné udělat proti nacistům a komunistům.

Levicová korekce

Weisberg by mohl vyřešit své dilema, když vychází z premisy R. Reagana jako omezeného jednoduchého herce a dospívá k závěru velkého státníka, tak, že by korigoval a opustil svou premisu jako falešnou. Navzdory tomu je Weisbergova kniha užitečná. U nás vyšlo mnoho knih o Ronaldu Reaganovi, které jsou k němu vstřícné, na příklad od jeho bývalých spolupracovníků, jako je Peggy Noonanová – Když kraloval charakter. Životní příběh Ronalda Reagana – nebo Dinesh D’Souza – Ronald Reagan. Sto let od narození ( sborník textů ) –, či od publicistů zabývajících se jeho vítězstvím ve studené válce, kupříkladu John O’Sullivan – Prezident, papež a premiérka. Trojice, která změnila svět – či Peter Schweizer – Reaganova válka. Ronald Reagan a jeho triumf nad komunismem. Weisberg je v hodnocení R. Reagana jejich levicovou korekcí. Knihy oslavující R. Reagana, i ta nejkritičtější levicová, ale stále seriózní vůči němu, tedy Weisbergova, pak utvrzují v názoru, který sdílí i Weisberg: Ronald Reagan byl velký prezident a státník, jaký po něm nebyl.

Vyšlo v České pozici 8. 3. 2017

Zdroj: Občanský institut, https://www.obcinst.cz/ronald-reagan-dodnes-fascinuje-uz-i-levici/

Rozhovor Ladislava Jakla pro VIPosobnosti.cz:  S názorem Hynka Kmoníčka o Americe nesouhlasím

Novým velvyslancem v USA se oficiálně v nejbližších dnech stane Hynek Kmoníček. Jak vnímáte jeho osobnost nejen jako poradce prezidenta Miloše Zemana, ale také velvyslance ve Washingtonu?

Já ho osobně příliš neznám. Ani neznám konkrétní náplň jeho práce na Hradě. Ale z jeho veřejných vystoupení je mi jasné, že to byl – bohužel – jediný člověk ze Zemanova okolí, kdo měl na něco názor, kdo uměl samostatně fundovaně promluvit nebo napsat o nějakém společenském problému, a ne pouze o problému svém osobním. Prezident Miloš Zeman asi takové lidi s názorem nepotřebuje.  

Nejsou tady odborníci, kteří by byli prezidentovi názorově blízcí, nebo je tedy podle vás Miloš Zeman kolem sebe nechce?

Já myslím, že funkce prezidenta je mimo jiné i funkcí politickou, ne pouze neutrálně exekutivní. Některá rozhodnutí mají politický charakter. A k tomu potřebujete tým lidí politicky samostatně uvažujících. Jistě, nemusí to o nich nikdo navenek vědět, ale to by bylo dost divné, že někdo desítky let působí ve veřejném prostoru a nikdo ho nikdy neslyšel říci jasný názor opřený o vnitřní hodnotovou soustavu. Já si prostě myslím, že prezident Zeman se bez takových obejde. A je to podle mne chyba.

V rozhovoru pro magazín VIPosobnosti.cz se velvyslanec Hynek Kmoníček zmínil o americké mentalitě. Doslova řekl: Je mi natolik blízká, že jsem schopen pochopit, že jedna specifická americká mentalita vlastně není. To, co za ni považujeme, je naše představa o Americe a ta je hodně vzdálená realitě. Při vším riziku zobecňování se dá ale říct, že Američané jsou oproti nám zvyklí být zdvořilejší a současně tím i méně otevření. Dva Češi se baví často tak, jak by se Američan bavil jen se svým psychoanalytikem. Souhlasíte s jeho názorem?

Nesouhlasím. Já jsem při svých cestách po americkém venkově mnohokrát mluvil i s těmi nejobyčejnějšími lidmi. Možná by mnozí z nich ani nevěděli, co slovo psychoanalytik znamená. Zato moc dobře vědí, jak se ohánět při těžké práci. Ano, i tato Amerika existuje. Nevěřím, že z ní diplomat má šanci něco zahlédnout. Jsou tam burani v tom nejlepším i nejhorším smyslu. V mnohém omezení, v mnohém velmi prostí a féroví. Jsou to přesně ti, na kterých Obamova snobácká politika štípala dříví a je to už přestalo bavit.

Zřejmě proto si zvolili Donalda Trumpa. Jak vnímáte jeho kroky, ať už mířící k migrantům, mexické zdi či setkání s kancléřkou A. Merkelovou?

Donald Trump plní přesně to, kvůli čemu ho jeho voliči zvolili. Kdyby se choval jinak, pak by tyto své voliče zradil. Je ale zvykem posuzovat z Evropy americké prezidenty podle jejich zahraničních aktivit. Ty ale obvykle tvoří zlomek agendy amerických vlád. To hlavní se odehrává dovnitř Ameriky a v Trumpově případě jde skoro o kontrarevoluci. Kdyby v ní byl úspěšný i jen z části – protože stojí proti velmi mocným zájmovým skupinám –, už to by byl ohromný úspěch.

Ve středu došlo před parlamentem v Londýně ke střelbě. Tyto útoky jsou nyní téměř na denním pořádku. Patří do kompetencí D. Trumpa mimo jiné usměrnit Evropu, nebo si s tím musí pomoci sama?

S tím žádný americký prezident nic nezmůže, ani kdyby chtěl. A Donald Trump nechce. Jeho prioritou je postavit na nohy Ameriku, zlepšit život Američanů. Těch Američanů, na které Obama kašlal při své bezohledné starosti o to, zda celý svět hraje podle jeho not. Jistě, Donald Trump bude hájit důležité americké zájmy, pokud budou dotčeny kdekoli. Ale nebude vnucovat každé z 220 zemí světa, jak má žít. Alespoň to plyne z jeho mnoha předvolebních vyjádření. 

Pojďme na domácí scénu. Boj všech politických stran proti A. Babišovi je nejen předzvěstí letošních voleb, ale podle jeho kritiků také špatných ekonomických rozhodnutí. Opravdu Andrej Babiš chybuje, a pokud i přes veškeré výhrady vyhraje volby, proč?

Andrej Babiš nechybuje. Jde si za svým. Jde tvrdě za svými zájmy. To nejsou chyby, co dělá. Chyby dělají ti, co mu uvěřili, že má jiné priority než vlastní zájmy. A boj proti Babišovi? Je nesmyslný. Polemika se má vést ne s ním, ale s myšlením té části veřejnosti, kterým Andrej Babiš dnes imponuje a kteří ho za pár let zatratí, aby si našli zase jiného nového koně.

Není těžké „utáhnout“ voliče na emocích, média takto pracují neustále. Říkat, co lidé potřebují slyšet, vědět a nabídnout jim to, co jim chybí. Dav byl vždy lehce manipulovatelný. Může se stát, že i další, jak říkáte kůň, bude ve svém zájmu jednat podobně?

Primárně na emocích, co by motivaci při volebním chování, není nic špatného. Ony emoce jdou často hlouběji než nabiflované věty uměle vykonstruovaného volebního programu. Lidé mívají často velmi dobrý cit a ten jim někdy poradí ve věcech důvěry hodnosti, konzistentnosti, přesvědčivosti a charakteru lépe než rozumový úsudek. Jde jen o to, aby emoce nepřebíjely hmatatelnou a ověřitelnou zkušenost. Pokud emoce zkušenost přebijí, může vyhrát i Křemílek s Vochomůrkou.

Prezident Miloš Zeman potvrdil svoji kandidaturu na druhé volební období. Pokud volby vyhraje, bude se podle vás chovat především v jeho vztahu k USA ( D. Trump ) nebo ve vztahu k EU jinak? A bude také ráznější nejen slovně, ale i činy ke svým oponentům na domácí scéně?

Ani ne. To by platilo, kdyby byl volen nepřímo a kdyby v prvním volebním období měl důvod držet se zpátky s ohledem na mír ústavních institucí. On ale takový mír nepotřeboval od prvního dne po zvolení, takže bude pokračovat ve stejných konfrontačních intencích. Kdo mu to ale vyčítá, měl by vědět, že takto by se choval každý přímo volený prezident.

Ptala se: Alena Hájková, publikováno na serveru VIPosobnosti.cz dne 24. března 2017.

Zdroj: IVK, https://institutvk.cz/clanky/846.html