Postřehy odjinud 114
Polská konzervativní vláda Práva a spravedlnosti ( PiS ) chce po veřejnoprávních médiích převzít do svých rukou i média regionální, které z 90 procent vlastní hlavně německé a německo - švýcarské koncerny Axel Springer, Bauer či Passauer Neue Presse. PiS, která absolutně kontroluje Polskou televizi ( TVP ) i Polské rádio ( PR ), „doufá, že jí to pomůže vyhrát příští komunální volby“, upozornil v pondělí deník Gazeta Wyborcza. „Není možné, aby toto velmi delikátní podnikání bylo v rukou cizího kapitálu,“ uvedl v minulých dnech náměstek ministra kultury Jaroslaw Sellin, do jehož kompetence média spadají. Nejlepší by podle něj bylo, kdyby zahraniční koncerny dobrovolně prodaly své podíly státu, ale nevyloučil ani jiné „zrychlovací mechanismy“. „Repolonizace“ regionálních médií je podle poslankyně vládní PiS Barbary Bubulové „strategickým rozhodnutím“, protože je nutné „rozbít monopol zahraničních mediálních skupin“. Ty v Polsku vlastní dvacet deníků o celkovém nákladu převyšujícím milión výtisků. Podle sociologa Mikolaje Cześnika je to, co nyní chystá PiS, „ podobná operace, jako byla dříve převzetí veřejnoprávních médií“.
Bravo, Poláci!
Zdroj: Novinky.cz, https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/432659-po-verejnopravnich-mediich-chce-vladni-pis-prevzit-v-polsku-i-ta-regionalni.html
Lidové republiky prchají před ukrajinskou apokalypsou
Autor: Anton Orlovski
Ukrajinu již dlouhou dobu provázejí těžké časy, bude ale ještě hůř. Až se tento stát začne rozpadat a jeho občané dojdou k závěru, že jediným řešením je opustit Ukrajinu jako státní útvar, pak teprve nastane skutečná „apokalypsa“. Zatím jsou po vzoru Krymu připraveny vstoupit do Ruské federace jako její součást Doněcká a Luhanská lidová republika. V minulých dnech, během slavnostních akcí věnovaných Dni celokrymského referenda v roce 2014 a Dni znovu sjednocení Krymu s Ruskem, vystoupili představitelé DLR a LLR s ( pro kyjevskou vládu zdrcujícími ) prohlášeními.
Alexandr Zacharčenko a Igor Plotnickij prohlásili, že blokádu Donbasu ze strany Kyjeva chápou a hodnotí jako uznání nezávislosti obou republik. Z jejich vystoupení jasně vyplynulo, že poté, co ukrajinský prezident Petro Porošenko oficiálně přikázal přerušit nákladní dopravu mezi Ukrajinou a územím, které Kyjev nekontroluje, deklaroval vlastně tímto aktem svobodu – tedy nezávislost DLR a LLR. „Blokádu můžeš vyhlásit jen tomu, koho uznáváš,“ zdůraznil A. Zacharčenko. Během jeho vystoupení také zaznělo, že v nejbližší době budou oba funkcionáři na území DLR a LLR po vzoru hlasování na Krymu iniciovat uskutečnění referenda. „Nejen, že předpokládáme, my si jsme jistí, že se takové referendum opravdu uskuteční,“ uvedl Igor Plotnickij. A jak nedávno sdělil novinářům tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov, Moskva sice nemá zpracován písemný scénář týkající se možného včlenění DLR a LLR do Ruské federace, přesto však takovou budoucnost nelze vyloučit. Není však ani vyloučeno, že s řešením otázky včlenění DLR a LLR do RF se nebude spěchat. Podle výsledků referenda může vůči realizaci tohoto záměru vzniknout příliš mnoho vnějších překážek. Je třeba si uvědomit, že nezodpovědní politici v Kyjevě jen těžko přijmou odtržení obou republik od Ukrajiny jako fakt a že Západ by tím získal nový důvod pro zostření sankční a informační války s Moskvou. Na druhou stranu je faktem, že jen těžko by prohlášení o tom, že DLR a LLR usilují o referendum, nenašla žádnou odezvu. Velmi pravděpodobně se o tom v ( politických ) kuloárech mluví už dávno.
Autor: Anton Orlovskij
Zdroj: Politikus.ru
Překlad: mbi, Eurasia 24.cz
Zdroj: ČNL, https://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/lidove-republiky-prchaji-170322.htm
Kalousek vypustil bombu o Babišovi, Langerovi a Stanislavu Grossovi. První dva to popřeli, a ten třetí ...
Jsou jako kočka s myší. Doslova si nemohou přijít na jméno. Nebo naopak na sebe svádějí vše. Řeč je o ex-ministru financí Miroslavu Kalouskovi ( TOP 09 ) a současném strážci státní kasy Andreji Babišovi ( ANO ). M. Kalousek nyní poskytl rozhovor pro server Aktuálně.cz. Zde mimo jiné uvedl, že mu A. Babiš nabízel hvězdnou kariéru, když půjde na ruku Agrofertu. To však Andrej Babiš popřel. Miroslav Kalousek v rozhovoru mimo jiné uvedl, že Andrej Babiš si kupoval své státní zástupce, policisty i politiky. I on sám prý dostal nabídku, ale odmítl ji. „Je rok 2004, střecha hotelu Adria, kde mi Andrej Babiš řekl, že si vybrali tři mladé nadějné politiky, každého z jiné strany: Stanislava Grosse ( ČSSD ), Ivana Langera ( ODS ) a mě. A že stojí o spolupráci. Že bude kompenzovat politickou kariéru s tím, že politická rozhodnutí ve prospěch Agrofertu jsou samozřejmostí,“ podotkl M. Kalousek. Ten oběd prý tehdy skončil tak, že si jej M. Kalousek zaplatil sám a od té doby se s A. Babišem nemají rádi. Jak pak podle něj odpověděli S. Gross s I. Langerem, neví. Na policii se však tehdy M. Kalousek neobrátil, protože to podle něj nebyla korupce. „Mně úplně stačilo, že jsem ho poslal do háje. Neviděl jsem důvod, proč se v tu chvíli obracet na policii,“ řekl lídr TOP 09. Jak by měla spolupráce konkrétně vypadat, však také nechtěl říct. „Vzhledem k tomu, že svého času Stanislav Gross a Ivan Langer byli velmi populární politici, tak o tom svou představu zjevně měl,“ dodal a podotkl, že nepochybuje o tom, že za jejich úspěchem stál právě Andrej Babiš. „Jaké výhody on poskytl Stanislavu Grossovi nebo Ivanu Langerovi, nevím, můžu se jen domýšlet,“ tvrdí a dodává, že podle jeho názoru jej poslouchali jako hodiny. „Že k němu jezdili do Průhonic, tam je úkoloval a oni to plnili. A měli své mimořádné mediální zázemí,“ míní M. Kalousek. „Myslím si, že všechny následující obchody mezi Agrofertem a státem minimálně vzbuzují podezření. Nemusí to být pravda, nic méně je fakt, že politici ČSSD i ODS byli A. Babišovi vždy velmi nakloněni. Jsou tady velké případy. To, že dostal Unipetrol, i když na něj neměl nárok, rok ho tuneloval a pak ho zase vrátil. To bylo jen pro mimořádně dobré vztahy s ČSSD. A Čapí hnízdo, kde všichni experti psali, že je to nesmysl a neživotaschopné, mu podepsal člen ODS. Hovoří-li Andrej Babiš dnes o matrixu, tak základna jeho moci je právě v matrixu. Ten matrix jsou dobré vztahy s politiky ODS a ČSSD. V roce 2004 to chtěl trochu vykompenzovat a koupit si politika ještě z jedné strany, ten ho odmítl a od té doby se nemáme příliš rádi,“ uzavřel M. Kalousek své tvrzení o tom, jak to vše mělo být. „Zoufalství Kalouska v boji proti mně a ve lžích dosáhlo nového rozměru. Jsou to lži a nesmysly,“ popřel následně Kalouskova slova Andrej Babiš. Také Ivan Langer o žádné dohodě neví, s A. Babišem se podle svých slov setkal dvakrát – při otevření sokolovny a pak poté, co ukončil působení ve veřejných funkcích. Stanislav Gross se ke svému vztahu k Andreji Babišovi vyjádřil v roce 2013, když média spekulovala o jejich blízkých vztazích. „Naše vztahy nikdy nebyly tak blízké, jak se tradovalo,“ řekl tehdy pro Českou televizi zesnulý politik ČSSD.
Zdroj: Parlamentní Listy.cz, https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Kalousek-vypustil-bombu-o-Babisovi-Langerovi-a-Stanislavu-Grossovi-Prvni-dva-to-popreli-a-ten-treti-480553
A nyní trocha historie z ukrajinského východu:
Zrod banderovského hnutí
Po revoluci emigrovalo z Ruska v roce 1918 okolo půl druhého milionu lidí. Z Ukrajiny několik desítek tisíc. Mnozí utíkali ze země společně s vojsky vytlačovanými Rudou armádou. Během občanské války se těžce provinili, báli se trestu. Tato kalná řeka horlivých stoupenců nejrůznějších politických struktur, představitelů nejrozmanitějších nacionalistických směrů, pestrá směs přívrženců hnutí zrozených z války, zastánců podivuhodných doktrín, kteří se ne jednou navzájem na smrt nenáviděli, bojovali proti sobě, chovali k sobě živočišnou nenávist a chorobnou žárlivost, všichni ti grófové, knížata, vysoká i nízká šlechta, carští generálové, kozáčtí atamani, burziáni, spekulanti, podnikatelé, bankéři, kupci, lichváři, statkáři s tituly i bez nich, velkopodnikatelé, advokáti, majitelé realit, veřejní činitelé, prodejní novináři, prostitutky i počestné dámy z aristokratických rodin, herci, policajti, sekretáři ředitelů, deklasované elementy - celá tato kalná desetitisícová vlna se vlila do Evropy a vnikla do ní všemi skupinami a póry. Ty všechny spojovala pudová nenávist proti bolševismu a sovětům. Ti všichni bojovali za velkou, samostatnou Ukrajinu. Taková vznikla v březnu 1919. Od té doby se jejich požadavky, výzvy, hesla staly bezpředmětné. Ale jejich boj neustával. Protože pro poražené v občasných válkách je charakteristické, že si ještě celá desetiletí dělají naděje na zvrat ve vývoji. Proč by se právě oni měli považovat za definitivně poražené, když je od porážky dělily jen měsíce?
„Ukrajinci! Po staletí jsme žili pod nadvládou sousedů a snášeli s nimi také jejich osudy. U Grunwaldu jsme bojovali proti německým křižákům v polsko - litevském vojsku. Proti Turkům v uherských šicích. Proti Tatarům společně s Moldavany. Bojujme nyní za naši Ukrajinu! Nic není ztracené!" volali. Ze všech sil, jen v nových podmínkách, se snažili o to samé jako v občanské válce: věšet rudé, vymýtit bolševickou nákazu, vrátit staré poměry. Proto nebyla vůbec náhoda, že se do čela většiny emigrantských hnutí ukrajinských nacionalistů jako horliví organizátoři a funkcionáři dostali právě důstojníci. Odešli především do těch zemí, které jim pro tuto činnost poskytly příznivé podmínky. K nejžádanějším se řadilo Polsko, Německo, Rakousko, Francie, Jugoslávie, Bulharsko. Československu se dostalo v tomto ohledu téměř výsadního postavení. První příliv dosáhl našich hranic několik měsíců po vzniku republiky. Zdrojem byl nově zřízený státní útvar – Západo-ukrajinská lidová republika, oficiálně vyhlášená 13. listopadu 1918, pár dní po rozpadu Rakousko - Uherska. Rozprostírala se na území východní Haliče, bohaté, úrodné obilnice bývalé monarchie. Mnozí její vedoucí činitelé, představitelé buržoazně - nacionalistických a maloburžoazních stran, nebyli názorově daleko od stoupenců politických stran, kteří v prosinci 1912 na poradě zástupců haličských stran Rakousko - Uherska slavnostně vyhlásili: „Ve jménu štěstí a budoucnosti ukrajinského národa na obou stranách hranice se v případě války mezi Rakouskem a Ruskem postaví veškeré ukrajinské obyvatelstvo jednoznačně a rozhodně na stranu Rakouska proti ruskému impériu, největšímu nepříteli Ukrajiny.“
Tyto kruhy se zvláštním zápalem šířily teorii „ukrajinského Piemontu“. Podle ní se měla západní Ukrajina stát centrem sjednocení všech oblastí Rakousko - Uherska obývaných Ukrajinci. Vídeň se stavěla k těmto citlivým záměrům velice blahosklonně. Vůbec nebyla proti tomu, aby své mnoho národnostní impérium rozšířila také o ukrajinské území tehdejšího Ruska. V kuloárech u dvora se celkem vážně zvažovala pikantní otázka, koho postavit do čela případného státního útvaru. Volba padla na celkem neznámého kandidáta. Byl jím Wilhelm Franz Habsburg - Lotringen. Šestý, nejmladší potomek arciknížete Karla Štěpána. Narodil se v dalmatské Pule. Vychován byl v Žiwci, na hranicích Haliče a Horního Slezska. Povadlým spodním habsburským rtem, chmurnou tváří a vodnatýma očima se velice podobal svému habsburskému strýci. Legendy, promyšleně pěstované a šířené, měly jediný cíl: připravit půdu tomuto až do této doby ničím nevynikajícímu, sotva dvacetiletému absolventu Vojenské akademie Marie Terezie a poručíku 13. hulánského pluku, ve kterém sloužili haličští Ukrajinci. Zdůrazňovalo se, že utekl z domova, aby mohl žít na Poloninách s Huculy, které vřele miloval. Šířily se pověsti, jak snadno se naučil ukrajinsky. Povídalo se, že se horlivě Ukrajinců zastával před císařem, kterého jednou, k údivu všech, nazval rozpustile starým hlupákem. Vyprávělo se, s jakou oblibou nosil ukrajinskou vyšívanou košili soročku, dárek od sičských střelců, kteří mu byli v bojujícím vojsku podřízeni. Oblékal si ji prý i ke dvoru, čímž si vysloužil pojmenování Vasil Vyšívaný. Jenže Vyšívaný se nestal vládcem a západní Halič Piemontem. Všechno se zvrtlo jinam. Císař válku prohrál a zrodila se Západo-ukrajinská republika. Jejím prezidentem, později diktátorem, se stal advokát, poslanec vídeňského parlamentu Eugen Petruševič. 26. října 1918 oznámil prezidentu USA W. Wilsonovi zrod nového státu. Už za rok skončil ve Vídni; uprchl tam, když rudí v drtivých porážkách rozbili kontrarevoluční armádu tohoto reakčního státečku. Před ním, s ním i po něm, jak se komu povedlo, utíkala vojska Ukrajinské haličské armády. Bojovala společně s hejtmanem Petljurou proti Sovětům. Později je zreorganizovali na Rudou haličskou armádu, která přešla na stranu Sovětů. Během Pilsudského tažení na Kyjev přešly dvě brigády zpět na stranu bílých. A třetí odmítla po příchodu Rudé armády do Haliče plnit rozkazy Sovětů. Její zbytky, dvě stě padesát důstojníků, sedm set mužů, sedmdesát osm civilistů, vedených bývalým rakouským podplukovníkem 55. pěšího pluku, později generálem UHA a ještě později velitelem třetí brigády Rudé haličské armády, Němcem z Bukoviny Antonem Krausem, se probily do Československa. Pronikly přes čs. hranice na východní Slovensko. Přes ty samé hory, po těch samých cestách jako o třicet let později banderovci. Československé orgány je odzbrojovaly, internovaly, vytvářely z nich pracovní oddíly. Byly čtyři. V Michalovcích, Užhorodu, Beregovu a pro nejhorší živly v Bílé Cerekvi u Marmarošské Sihoti. Žádostem, aby byly zařazeny jako samostatné jednotky do řad československé armády, čs. vláda nevyhověla.
Z knihy Banderovci, autor dr. Buhuš Chňoupek, Praha 2015.
Zdroj: ČNL, https://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/zrod-banderovskeho-hnuti-170322.htm
A nyní komentář Michala Semína z Akce D. O. S. T. k úmrtí Davida Rockefellera:
100 + 1 lidumilových sezón: David Rockefeller dodýchal. Netajil se, že je spiklenec. OSN i Bilderberg. Vše pro dobro "redukovaného" lidstva. Obruče totality, jaká tu ještě nebyla. Kdo na jeho místo?
Autor článku na webu Protiproud.cz Michal Semín si všímá, že oficiální nekrology jednoho z největších boháčů světa si ku podivu jeho hlavních filantropických projektů nevšímají.
Publikováno: 21. 3. 2017
Dotlouklo srdce filantropovo. Od narození lidumila uplynulo 101 let. Požehnaných, chtělo by se tudíž dodat. V tomto případě by to však znělo poněkud nepatřičně: Zemřel David Rockefeller. Česká média hrdě zdůrazňují, že velikán navštívil také naši republiku. Dokonce dvakrát. A vždy na prahu velkých změn. Poprvé hned po druhé světové válce, podruhé nedlouho po převratu 1989. Na počátku devadesátých ho na Pražský hrad pozval prezident Václav Havel.
Hrdý spiklenec
David Rockefeller býval – a nejspíš ještě dlouho bude - pokládán za příklad úspěšného super podnikatele. Člověka s rozsáhlými majetky, který dnem i nocí myslel na to, jak svého bohatství využít především ve prospěch druhých. Poslední žijící vnuk zakladatele slavné dynastie, která po dlouhé desítky let výrazně promlouvá do osudů miliónů lidí po celém světě. Pokud se po zesnulém mecenáši najde v rodině zdatný nástupce, ušlechtilé rockefellerovské poselství lidstvu bude realitou i v dalších letech. Jen nepůjde o milióny, ale miliardy lidských osudů. Což je ovšem z hlediska lidumilných záměrů zvěčnělého Davida trochu problém. O blahodárnosti veřejného působení Davida Rockefellera totiž může být přesvědčen jen ten, kdo, byť i jen nechtěně, zaměňuje propagandu se skutečností. Nebo ten, kdo s nebožtíkem sdílel a sdílí jeho velkolepé záměry. Jaké? Poměrně jednoznačnou odpověď si lze nalistovat v jeho vlastních Memoárech, vydaných v roce 2003. Autor v nich na straně 405 uvádí: „Někteří věří, že jsme součástí spiknutí proti zájmům USA, nazývají mě a členy mojí rodiny ,internacionalisty’, kteří spolupracují s dalšími na vytvoření jedné integrované globální politické a ekonomické struktury – jednoho světa, chcete-li. Pokud by toto byla moje vina, tak jsem vinen a jsem na to hrdý.“
Symboly Nového světového řádu
V této jediné větě se skrývá klíč ke všem aktivitám Davida Rockefellera a zájmových skupin na něj navázaných. A že jich je pěkná řádka. Vzpomeňme zde jen ty nejznámější, zároveň ty, u jejichž založení stál: Rada pro mezinárodní otázky ( CFR ), Skupina Bilderberg, Trilaterální komise, Rada pro Ameriky ( Council of Americas ... O cílech těchto společností snad není sebe menších pochyb: Vznik centrální celosvětové vlády, jíž budou podřízeny všechny státy a národy světa. Nemalé soukromé zisky rockefellerovské šlechty, čpící monopolně jištěnou ropou ( Standard Oil ) a obchodem s dluhy svých bankovních domů ( Chase Manhattan Bank ), směřovaly na vybudování organizací, které se o to měly přičinit. Známe je pod oficiálními a vznešeně znějícími názvy – Společnost národů a Organizace spojených národů. Ve skutečnosti se však nejednalo o nic jiného, než o pokus globalistické oligarchie – pro zatím na štěstí ne příliš úspěšný či při nejmenším nedokončený – zajistit si politické krytí nezastřených světo-vládných ambicí. Jak ve svých Memoárech David Rockefeller poznamenává: „OSN jsou symbolem světového řádu, který se nám v budoucnosti podaří nastolit“.
Mao a jed
A nejde mu jen o vytvoření globální vlády nad lidmi, ale i nad penězi. Ostatně jedna z kapitol citovaných Memoárů je nadepsána slovy „Vznik globální banky“. Nenažraný velko-kapitalista? Jak se to vezme. Jedna z osob, k níž obdivně shlížel, byl čínský velko-soudruh Mao Ce-tung. Zájmům rodu Rockefellerových vždy věrně sloužící New York Times otiskly v roce 1973 článek Davida Rockefellera, v němž glosuje právě skončenou cestu po rudé Číně: „Velkým dojmem na vás okamžitě zapůsobí jejich smysl pro národní harmonii … Ať už byla cena za čínskou revoluci jakákoli, lze jednoznačně říci, že uspěla … posílila v lidu morálku a vědomí sounáležitosti. Všeobecný společenský a hospodářský pokrok je také nepřehlédnutelný, a to díky společně sdílené ideologii. Sociální experiment pod vedením předsedy Maa patří k těm nejdůležitějším a nejúspěšnějším v lidských dějinách“.
Že by byl komunismus v jeho rozmanitých národních či kontinentálních formách jen jednou z autentických tváří globalismu? Na to můžeme vzít jed.
Tání se ještě nekoná
Při zmínce o jedu nelze nepomyslet na to, že sociální experimenty lze úspěšně provádět jen tehdy, máme-li pod kontrolou kvantitu i kvalitu těch, s nimiž je provádíme. Jednou z nejvýraznějších „zásluh“ Davida Rockefellera a s ním spjaté rodinné nadace v rámci své svébytně pojaté filantropie byly a jsou jimi iniciované a financované programy populační kontroly, vedoucí k rapidnímu omezení populace. Před Druhou světovou válkou patřili Rockefellerové k těm neštědřejším mecenášům eugenických projektů a organizací, propagujících tzv. rasovou hygienu, a to nejen v USA, ale i v nacistickém Německu. Dnes se eugenicko - inženýrské vize, zaplacené životy miliónů potracených dětí, skrývají pod pláštíkem zdánlivě nevinného pojmu „plánované rodičovství“. Proto se zájem Davida Rockefellera a jeho peněz stočil také na programy hromadného očkování v tzv. rozvojovém světě. Činil tak s vědomím, že do očkovací látky bude vpravena vskutku humanitární přísada, vedoucí k trvalé sterilizaci obyvatel nově obsazených území pokrokovou „bílou armádou“. Nelze se podivovat nad tím, že většina z těchto informací v mediálních výstupech, ohlížejících se za životem zesnulého Davida Rockefellera, absentuje. Jejich uvedení, natož kritická analýza v korporátních médiích hlavní stoky, by totiž byly neklamným znamením, že ledy globalismu již začaly tát. K tomu však úmrtí jednoho globalistického papaláše nestačí.
Autor: Michal Semín