Medžugorje - ano, či ne?

Než jsem se dostal k literatuře o Medžugorje, věřil jsem různým zkazkám a předsudkům o "posedlosti" vizionářů či o podvodu charismasmatického hnutí na tomto poutním mariánském místě. Dnes mám názor jiný ... 

K otázce Medžugorje

Byl jsem jedním katolíkem požádán, abych se vyjádřil k otázce Medžugorje, a to v souvislosti s článkem M. R. Čejky, který je přepisem jeho přednášky „Jak Církev zkoumá zjevení?“. K první části článku nemám podstatné výhrady. S kritikou Medžugorje, prezentovanou v další části článku, však nemohu souhlasit. Má první a zásadní výhrada je, že pan Čejka je neobjektivní, především proto, že vychází z nevěrohodných zdrojů informací. Jestliže se již jako laik odvažuje vyjadřovat k tak teologicky závažným skutečnostem, které sleduje Církev na nejvyšší úrovni, musí na prvním místě usilovat o přesné poznání skutečností na základě kvalitních a objektivních pramenů. Nestačí si na internetu vyhledat nějaké nepodstatné komentáře a drby, nebo sáhnout po první dostupné knize bez rozlišení, jakou to má vypovídací schopnost.  Pan Čejka především několikrát uvádí citáty z publikací pana Dr. Mráčka nebo jiných neověřených zdrojů. Pan Mráček se svým sklonem k pseudo-mysticismu a okultismu není věrohodný zdrojem informací a svými postoji a činností Medžugorje jen kompromituje. Je to ostatně pochopitelné. Podobná místa a fenomény přitahují různé lidi, často velmi „podivné“, proto je třeba oddělit zrno od plev. Ptát se na podstatu poselství, ptát se vizionářů, odpovědných osob, od nich čerpat informace. Oficiálním zdrojem informací o poselstvích a o jejich správném textu může být jen farní úřad v Medžugorje a jím pověřené osoby. O historii zjevení je třeba čerpat informace z téhož zdroje, případně z autorizovaných rozhovorů s vizionáři.

Medžugorje je soukromým zjevením, zatím neuznaným Církví, také proto, že ještě neskončilo. Církev se zatím nemůže definitivně vyjádřit, ale  vše zkoumá a sleduje. Nevydala však nikdy celkově negativní odsudek fenoménu Medžugorje jako takového. Jsou známy především osobní negativní postoje místního biskupa ( biskupů ). Vatikán se však jasně vyjádřil, že věc nyní zkoumá komise Svatého stolce a biskup se k otázkám zjevení nemůže oficiálně vyjadřovat. Mnohé problémy mezi františkány a biskupem mají pozadí historické či osobní a nemohou se směšovat s hodnocením pravosti Medžugorje. Do času, kdy bude Církví výrazně řečeno, že jde anebo nejde o pravé zjevení, je možno tam jezdit, modlit se, přijímat svátosti … Nemělo by to však  být prezentováno jako oficiální poutě. Poselství: hlavní body jsou zcela ve shodě s Písmem sv. a učením Církve a také s jinými schválenými mariánskými zjeveními – půst, modlitba, obrácení, důraz na znalost Písma sv., mši sv., pravidelnou zpověď, modlitba o pokoj … Proti tomu se nedá nic namítat.

A nyní ke konkrétním výtkám M. R. Čejky: Otázka údajné lži Vicky – slyším o tom v této interpretaci poprvé. Pokud by to tak i bylo, to ještě nic nedokazuje. Bůh si za vizionáře nevybírá dokonalé lidi. Vizionáři byli v čase, kdy zjevení začala, obyčejnými dětmi či dospívajícími, nedokonalými a hříšnými jako každý z nás. Je to pro ně nová neznámá zkušenost, jsou nejistí a možná i vystrašení. Z tohoto důvodu se může stát, že se nevyjádří zcela přesně, nebo že něco bez zlé vůle opomenou nebo i zatají. Morální nedokonalost vizionáře sama o sobě není důkazem o nepravosti zjevení. P. Garrigou - Lagrange, OP k tomu píše: „Jedním z důkazů, že zjevení pochází od Boha, je pokora a prostota, s jakou obdarovaná duše zjevení přijímá a překazuje je …  a dokonalá poslušnost zástupci Krista. Stává se však, i když zřídka, že prorocký dar mají ti, kterým tyto dobré vlastnosti chybí.“ ( Tři období vnitřního života, část V., kap. II. Boží zjevení a vidění. ) Maximin Giraud, vizionář uznaného zjevení v La Salette, byl taky „pěkné kvítko“, mino jiné se též dopouštěl lží. Když se setkal se sv. Farářem Arským, působil na něj tak nevěrohodně, že sv. Jan M. Vianney měl dlouho problém uvěřit v pravost lasalettského zjevení.

Doba zjevení: bylo by třeba přesně citovat zdroje. Pan Čejka píše nejasně. Pokud zde jsou nějaké rozpory, myslím, že se dají vysvětlit. Koneckonců není to podstata poselství. Je třeba rozlišit – co je poselství, jaká je jeho oficiální verze, a co jsou doprovodné jevy či slova vysvětlení, které dala dětem P. Maria třeba jen pro ně samé. Zjevení je prorocký dar a Bůh mluví k člověku, který poselství odebírá a překazuje lidským způsobem ve shodě se svou osobností, inteligencí, city … Zde může dojít k jistému omylu či posunu ve významech. Zjevení není neomylné Boží slovo, jsou na něj kladena jiná kriteria. Ale koneckonců i v Písmu sv. jsou zdánlivé rozpory. Ty by se myslím při troše „šťouralství“ daly najít i v oficiálně uznaných zjeveních. ( Můžeme si třeba všimnout jistých rozporů mezi konkrétními údaji z života Pána Ježíše ve vizích bl. Kateřiny Emerichové a Marie z Agredy. ). Vizionář není reproduktor, který zcela bezchybně a přesně v nejvyšší HiFi kvalitě přenáší „Boží hlas“. Nejedná se o věštění, kdy zlý duch „bezchybně“ promlouvá přes médium, které ztrácí osobní svobodu! K tomu P. Garrigou - Lagrange: „Není nemožné, aby se dokonce i do Církví schváleného zjevení vloudil nějaký omyl. Vždyť i světci mohou připisovat Duchu svatému to, co pochází z nich samých, nebo mylně interpretovat význam Božího zjevení tím, že je chápou příliš materiálně … ( por. J 21,23 ). Možnost omylu se vysvětluje tím, že v prorockém světle je více stupňů, od obyčejného nadpřirozeného instinktu až k dokonalému zjevení. Jestliže jde jen o prorocký instinkt, může přesný význam zjevených skutečností zůstat skrytý nebo velmi nejasný, a to nejen v tom, co se týká obsahu, ale dokonce i v tom, co se týká božského původu zjevení.“ ( Dílo citované výše. ) Některé části zjevení tedy mohou být i pro samotné vizionáře částečně nejasné. Samozřejmě, nemůže tam být podstatný věroučný omyl nebo zjevné proti-řečení. ( To však posoudí Církev, a ne já nebo pan Čejka. ) Tyto výše uvedené principy posuzování zjevení musíme použít i v případě uváděných otázek ohledně údajného „posledního zjevení“ a údajného Pannou Marií schváleného postoje neposlušnosti františkánů vůči biskupovi. ( Nejistý zdroj – zda a co skutečně řekla Panna Maria – , a pokud by to tak bylo, otázka správné interpretace. ) Ovšem Panna Maria nemůže žehnat, protože není kněz. Pouze platně vysvěcený kněz může žehnat. Je to vlastně popření katolické nauky o svátostech. Pan Čejka zde píše evidentní nesmysl. Žehnání není svátost, ale svátostina! A každý pokřtěný člověk může ( za jistých okolností ) žehnat. Např. rodiče mohou – a mají – žehnat svým dětem. A to znakem kříže!!! Běžně se žehná bochník chleba před rozkrojením atd. … S tím se pan Čejka v běžném životě katolíka nesetkal? Navíc P. Maria je Matka nás všech, je Milostiplná, je v nejužším spojení s Bohem. Ona nemůže žehnat svým dětem? A taky to nemusíme brát tak materiálně, jakoby tam Panna Maria byla skutečně fyzicky přítomna, jde o poněkud jiný duchovní rozměr. Takže nejde vlastně ani o svátostinu, tím méně o „udělování svátostí Pannou Marií“. Je třeba to chápat spíše jako prorocký obraz – Panna Maria je Prostřednicí všech milostí!

K závažné výtce o popírání jedinečnosti spásy v Kristu prostřednictvím Církve. Není uveden důvěryhodný zdroj údajných poselství a doplňky Dr. Mráčka nebudu komentovat – jsou scestné. Důvěryhodný, ač ne oficiální zdroj uvádějící texty poselství je zde: https://www.medjugorje.ws/cs/updates/. Zkusil jsem do vyhledávače na této stránce zadat některá klíčová slova z uváděných textů, údajně řečených Pannou Marií. Na žádné skutečné poselství mne vyhledávač neodkázal! Takže je to pravděpodobně kachna. Já sám jsem byl v Medžugorje pětkrát. Poprvé v roce 1990 jako laik a pak v letech 2006 - 2009 jako kněz. Nikdy jsem se ani z úst vizionářů, ani z oficiální tištěné verze poselství s takovými či podobnými tvrzeními nesetkal !!!

Tvrzení, že „existuje přímá vazba mezi charismatiky a Medžugorje“ je mýtus. To může tvrdit jen ten, kdo nepochopil ani podstatu Medžugorje, ani podstatu charismatického hnutí. Ano, zjevení v Medžugorje jsou charismatická v tom smyslu, že každé zjevení je úzce spojeno s prorockým darem ( za předpokladu, že v Medžugorje jde o autentický dar ). V tomto smyslu jsou charismatické i Lurdy či Fatima a všechna jiná pravá zjevení. ( Viz. dílo citované výše, kap. Charismata, neboli dary dané zdarma. ). Podstatou Medžugorje však je, jak jsem řekl výše, obsah autentických poselství. V nich není nic specificky „charismatického“, obsahují výzvy plně katolické ( ve smylu „všeobecný“ ) a mohou a mají je uvádět do života všichni katolíci, bez ohledu na příslušnost či nepříslušnost k jakémukoliv hnutí nebo spiritualitě. Z vlastní zkušenosti vím, že do Medžugorje jezdí lidé s velmi rozdílnými zkušenostmi a duchovními preferencemi a že zde v pastoraci místních kněží není akcentováno ani charismatické, ani jakékoliv jiné hnutí či spiritualita ( včetně františkánské ). To, že někteří kněží, kteří zde působili nebo působí, mají s charismatickým hnutím zkušenost, je jiná věc. To je dáno jinými okolnostmi, není to spojeno přímo s fenoménem zjevení jako takového. Ano, i zde se můžeme setkat s některými úpadkovými formami moderního katolicismu, jako je přijímání na ruku či nesakrální hudba při mši sv. To je však dáno celkovou situací Církve. Bůh a Panna Maria nepřichází do sterilního prostředí, hovoří k lidem dnešní doby, k Církvi takové jaká je, i s klady a zápory jejího konkrétního života. Pokud jde o konkrétní osoby, např. o P. Zovka, který zde dlouho působil, tak ten není vizionářem. ( Ač se mu údajně Panna Maria zjevila a to ho utvrdilo v přesvědčení o pravosti zjevení – předtím vizionářům nevěřil ). On není tím, kdo dává poselství. A ač má jistě jako každý člověk své chyby, je to kněz hluboké víry a o své věrnosti Kristu a Církvi dal svědectví především v čase, kdy byl komunisty zavřen do vězení. Ale i kdyby zde působili různí kněží, i velmi hříšní ( je tu např. problém P. Vlašiče ), to nic nedokazuje. Právě naopak – může to přispívat k domněnce, že jde o pravé zjevení a Satan se ho snaží zdiskreditovat právě přes ty hříšné osoby. Je třeba oddělit ty osoby v okolí vizionářů od samotných vizionářů a jejich svědectví. Kdybychom posuzovali např. Fatimu nebo Lurdy podle určitých negativních jevů, které tam dnes můžeme vidět, tak nevím, nevím … Proto by nikoho nemělo překvapit, že se Gospa modlí jako charismatik. A tím se myslí co? Že měla ruce rozepjaté? A pan Čejka nezná postoj „oranty”, dosvědčený již v katakombách a známý z ikony „Znamenije”? ( Viz. např. zde https://en.wikipedia.org/wiki/Our_Lady_of_the_Sign nebo zde https://sr.wikipedia.org/wiki/%D0%A1%D0%BB%D0%B8%D0%BA%D0%B0:Znamenie_ikona_Novgorod.jpg ) To není ani „pro”, ani „proti” charismatický postoj, to je tradiční postoj modlitby. ( Viz. také https://www.vendee.cz/texty/gesta.html ) Ovšem je třeba podotknout, že Panna Maria je skutečně „největší charismatičkou”: „Pán Ježíš a Nejsvětější Panna měli všechna charismata v nejvyšším stupni …” ( Dílo citované výše. ). Prohlášení biskupa Žaniče, pokud to takto skutečně řekl, je nedůstojné pastýře Církve, který nemůže své osobní dojmy a antipatie přenášet do oblasti, kde je třeba být přísně objektivním. Je to jeho čistě osobní názor. Právě z důvodů objektivity a proto, že se místná biskupové nedokázali povznést nad své subjektivní postoje, se k otázkám ohledně zjevení může vyjadřovat jen vatikánská komise.

Dodatek: ( Není to nejpodstatnější, ale souvisí to s tématem, neboť to podle mne ukazuje na ne příliš vysokou objektivitu autora. ) V první části článku je uvedeno: Proto se musí všichni vizionáři bez výjimky podřídit církevní hierarchii, konkrétně místnímu biskupovi, který je v této věci kompetentní. V dané oblasti je nutná naprostá poslušnost, neboť Bůh svěřil apoštolům moc, aby ve světle rozumu a zjevené víry tyto jevy posuzovali. Zajímavé, že pan Čejka klade takové vysoké morální požadavky na vizionáře, ale neklade podobné požadavky např. na kněze FSSPX, kteří ve jménu Boha a Církve hlásají Boží slovo a udělují svátosti, a to bez pověření kompetentní církevní autoritou, bez „naprosté poslušnosti“. Proč neměří všem stejným metrem?

Závěr: Cílem článku bylo především upozornit na chybné myšlenkové postupy a interpretace v článku pana Čejky, ne dokazovat pravost či nepravost zjevení v Medžugorje – to náleží kompetentní církevní autoritě, jejímuž soudu bude třeba se podřídit. Nicméně za daného stavu znalostí a po zhodnocení osobních zkušeností s pastorací katolíků jezdících do Medžugorje jsem osobně přesvědčen o pravosti zjevení. Domnívám se, že každý katolík může s rozumnou obezřetností a s postojem pokory a poslušnosti k budoucímu oficiálnímu vyjádření Církve přijímat a uvádět do praktického života hlavní body medžugorských poselství. ( Byly uvedeny výše. ).  Může tak činit bez obav, že by to bylo morálně závadné – právě naopak.

Autor: P. František L. Juchelka, Th.D.

Vyšlo 7. 6. 2011 v revue Duše a hvězdy,  https://www.duseahvezdy.cz/2011/06/07/k-otazce-medzugorje/

O autorovi: Dismas Luděk Juchelka, Th.D. (  * 5. srpna 1968 ) je český františkánský kněz a teolog, jeden z českých kněží sloužících tridentskou mši. Od září 2012 je členem tradiční kapucínské komunity ve Villié - Morgon ve Francii. Teologii studoval ve Varšavě. Dříve byl členem Řádu sv. Basila Velikého ( přijal zde řeholní jméno František ) a v letech 2000 - 2004 působil jako představený baziliánského kláštera na Sázavě. Po zrušení české provincie basiliánů působil jako nejprve diecézní kněz v českobudějovické diecézi ( 2008 – 2010 ), a poté vstoupil k českým minoritům, u nichž setrvával v letech 2010 - 2012. V létě 2010 se stal novicem minoritského řádu, řeholní sliby složil 5. října 2011 v Brně. Od jara 2012 působil jako řádový duchovní v klášteře v Jihlavě, kde byl k 1. srpnu 2012 jmenován farním vikářem při kostele Matky Boží. V září téhož roku ale minority opustil a vstoupil do řad tradiční kapucínské komunity ve Villié - Morgon ve Francii. V období od ledna do června 2010 sloužil jedinou pravidelnou veřejnou tridentskou mši v českobudějovické diecézi, v březnu téhož roku organizoval autobus pro diecézní účastníky pražského Pochodu pro život. V červenci 2010 vyhlásil spolu s otcem Špiříkem modlitební iniciativu na podporu děti, rodičů a boje proti sexuální výchově v podobě, v jaké ji tehdy prezentovalo ministerstvo školství. Též podepsal petici: Kněží podporují rodiče. Od jara 2012 až do svého odchodu do Francie poskytoval příležitost navštěvovat tradiční liturgii věřícím v Jihlavě. Před XII. Pochodem pro život ( 2012 ) celebroval tridentskou mši pro tradičně - katolické účastníky pochodu.

Zdroj: Katopedia, https://www.katopedia.cz/index.php?title=Franti%C5%A1ek_L._Juchelka