Křest a biřmování - vzpomínka na rok 2013
Velikonoce se rychle přiblížily, už tu byla Květná neděle a katechumen, připravující se celý rok tu více, tu méně poctivě na první přijetí svátostí, byl opět uchvácen silou liturgie Velikonoc, předznamenaných právě Pánovým průvodem při vjezdu do Jeruzaléma.
Množily se otázky: jsem opravdu připravený? Jsem toho vůbec hodný? Ovšem všechny tyhle obavy dokázal rozptýlit P. Jaroslav již během předvelikonočního „očišťování“ během skrutinií. A po modlitbě za odpoutání se od ducha zla, kdy kněz a jeho katechumen (vyznávající všechny balvany, které ho tíží) seděli pouze při svíčce pod Ukřižovaným, padaly ze srdce doslova skaliska vzdoru, pýchy, zloby, která se přitom zdála dávno být pohřbena. I skrutinia samotná osvobozovala vše svázané a zablokované. A to katechumen netušil, že Květná neděle pro něho bude mít neopakovatelné zakončení v podobě Mons. Žáka, rozhovoru při kávě, společné modlitby s ním a především požehnání od tohoto charismatického kněze, ze kterého Kristus doslova vyzařuje.
Z velikonočního tridia si pamatuji několik emotivních scén – podnětů bylo mnoho, ne všechno dokázal mozek v tu chvíli zpracovat a uvědomovat si, plno věcí mi docházelo až zpětně: Otec Jaroslav s jáhnem Ivanem ležící před oltářem a modlící se za nás za všechny, klanění se ukřižovanému Pánu, má soukromá modlitba před Pannou Marií Klatovskou a mnoho dalších… opravdu nás musel na křídlech nést Duch Svatý, tolik emocí by nešlo na tak malém časovém prostoru zvládnout. A myslím tím hlavně tři svátosti: křest, ke kterému nás jáhen přivedl pod svící světla Kristova, následné biřmování (kdy jindy se vám může stát, že z narození poskočíte rovnou do dospívání ) a první Svaté přijímání Těla a Krve Páně…
Byla to nádhera, nic více a nic méně nelze dodat. Přiznám se, že usnout po tomto nejdůležitějším dni mého života nešlo, obrazy se střídaly před očima zběsilou rychlostí, ale byl to zase a pouze Duch Svatý, který z nich vytvořil a neustále vytváří smysluplný film.