Kam se vracet?

V současnosti, v realitě roku 2016, je v České republice spokojený s politickou přítomností asi jen Andrej Babiš a Miloš Zeman. Tedy než je voliči vymění. Jinak by se všichni chtěli vrátit někam do minulosti, před nějaký mezník, kdy to podle nich začalo jít z kopce. 

Tzv. Nová levice, s nimi i neo-liberálové a neo-konzervativci před volby v roce 2013.  Libertariáni a suverenisté před rok 2009 a Lisabonskou smlouvu. Havlisté před rok 1998 a opoziční pakt. Komunisté před rok 1989, někteří z nich možná dokonce před rok 1968 - a stalinisté určitě před zlom dělnického hnutí v roce 1956. Staro-socialisté před rok 1948, liberálové klasického směru před rok 1938. Liberální katolíci před rok 1918, osvícenští absolutisté před rok 1861, potažmo 1848. A kontra-revolucionáři a tradicionalisté rovnou před letopočet 1789, ne-li před nástup Marie Terezie. Mají pravdu? Částečně. Po tomto každém zlomu jsme se opravdu vždy posunuli vlivem falešného „pokroku“ blíže k pekelné propasti.

Je to ale řešení, vracet se? Nebylo by lepší začít stavět nový dům „na zelené louce“, s využitím všeho toho pozitivního z minulosti? Jedna „ultrapravicová“ strana kdysi v programu tvrdila: ČR ještě nikdy v historii nezažila na svém území vysloveně pozitivní období, snad jen za vlády Karla IV. Přestaňme proto hledat neustále vzory v minulosti a začněme vytvářet současností budoucnost …