Jiří Weigl z IVK o problému migrace

 "Považujeme za podstatné hledat vlastní příčiny dnešní krize, nikoliv je zamlžovat odváděním pozornosti k druhotným či doprovodným jevům. Vlastní příčinou dnešní migrační krize není ani islám a jeho obsah či charakter, ani situace na Blízkém východě v celé její nepřehledné složitosti. Islám je světovým náboženstvím téměř půldruhého tisíciletí a s jeho obsahem či vírou v něj nemá žádný smysl bojovat. Války se statisíci, ba milióny obětí pronásledují region Blízkého východu dlouhá desetiletí, přesto nikdy žádnou migrační vlnu do Evropy nevyvolaly. Je evidentní, že změna, která dnešní migrační krizi vyvolala, se tak udála tam, kam migranti směřují – tj. v Evropě, a nikoliv tam, odkud přicházejí – tj. na Blízkém východě a v Africe, která nota bene zažívá jedno z nejúspěšnějších období ve své historii." Tak pravil ředitel Institutu Václava Klause a spoluautor knihy „Stěhování národů, s.r.o. – Stručný manuál k pochopení současné migrační krize“ docent Jiří Weigl. 

"Dnes jde o jinou migraci než v minulosti. Fenomén migrace je spojen s vývojem Evropy už od její obnovy z ruin druhé světové války. Kontinent v rozvalinách, chybějící milióny rukou obětí války a radikální obnova západu a středu našeho kontinentu vytvořily předpoklad pro zlatý věk evropské prosperity od 50. do 80. let XX. století spojený s poptávkou po laciné pracovní síle. Do Evropy začaly za prací směřovat tisíce mužů z bývalých francouzských kolonií a Turecka. Ti a jejich rodiny vytvořily základ muslimské populace v Západní Evropě. Tato první generace byla vděčná za příležitost vymanit se z bídy jejich mimoevropského domova a za možnost vykonávat málo placené nekvalifikované a manuální práce. Přicházeli individuálně, následováni později rodinami. Žili přehlíženi stranou ve vznikajících ghettech mimo většinovou společnost, jejíž problémy a hodnoty nesdíleli ani příliš nechápali a nikdo to od nich také nepožadoval," popisuje bývalý hradní kancléř migrační minulost států EHS. "Druhým impulsem pro orientální migraci do Evropy byl rozmach evropského sociálního státu, který umožňuje rozsáhlým skupinám obyvatel téměř bez omezení dlouhodobě existovat ve štědré sociální síti. Nejprve tento luxus umožnil evropskému obyvatelstvu opustit manuální profese a přenechat je migrantům, později migrantům a jejich potomkům pomáhá úspěšně vegetovat v Evropě i tehdy, kdy poptávka po jejich málo kvalifikované pracovní síle dávno skončila. Tato možnost se nakonec stala hlavním lákadlem pro migranty dnes." 

Jiří Weigl z IVK pokračuje: "Pro paralelní existenci kulturně odlišných minorit a většinové společnosti našli západoevropští pokrokářští intelektuálové eufemistický termín multikulturalismus, který se stal jedním z hlavních sloupů neomarxistické levicové ideologie hodlající konečně zničit svého starého nenáviděného nepřítele – kapitalistickou společnost s jejími tradicemi, hodnotami a vazbami. Tento „pokrokový“ multikulturalismus požaduje absolutní toleranci jakékoliv jinakosti a s ní spojených minorit a pod heslem zbožštěné rovnosti a boje proti jakékoliv diskriminaci ničí a rozbíjí politickou korektností evropskou společnost a její tradiční struktury. V multikulturalismu dostává ideové ospravedlnění selhání integrace a asimilace muslimských migrantů v západní Evropě, kterému brání nejen odlišnost náboženství, kultury a způsobu života, ale reálná obtížnost začlenění do etnicky definovaných přirozeně vzniklých evropských většinových národů. Evropa postrádá americký „melting pot“ a sen multikulturních aktivistů o přeměně historicky vzniklých homogenních evropských etnik na „společenství různých“, jak se loni vyslovil německý prezident Gauck, představuje velmi nebezpečný experiment. V uplynulých dekádách vzniklo v západní Evropě nikoliv „společenství různých“, ale od sebe oddělené různé společnosti. Přestože oficiální praxe označuje všechny občany narozené na území např. Francie za Francouze a politická korektnost i u nás velí psát např. o islamistických pachatelích atentátů jako o Belgičanech či Britech, většina těchto lidí svou vlastní identitu takto necítí. Bez ohledu na místo narození zůstávají Araby, Turky či Pákistánci s francouzskými, německými či britskými pasy a s většinovými národy se identifikují málo nebo vůbec. Velmi problematický se ukazuje právě osud druhých a třetích generací potomků migrantů narozených již v Evropě, kteří zažívají pocity vykořeněnosti bez vztahu k Evropě i původní vlasti svých rodičů. Zoufale hledají identitu a svou averzi vůči většinové společnosti, jejímiž skutečnými členy se přes pokrytecké fráze oficiální politické propagandy fakticky stát nejsou schopni, nakonec manifestují příklonem k radikálnímu islamismu, nepřátelstvím či dokonce terorem proti spoluobčanům." 

O změně politiky špiček EU docent J. Weigl podotýká: "Ohromná mediální kampaň napříč Evropou líčila a dosud líčí toto novodobé stěhování národů jako nevyhnutelný a nezastavitelný fenomén a přijetí migrantů a jejich de facto trvalé usazení v Evropě jako křesťanskou či humanitární povinnost. Všechny dosavadní priority, které udávaly tón celému předchozímu období, jako bezpečnost a boj proti terorismu jako mávnutím kouzelného proutku zmizely, zaplašeny křesťanskou láskou k trpícím bližním. Ta jako by prostoupila i evropské politiky, kteří po desetiletí ve vrcholných funkcích dosud sloužili jako příklad politického cynismu a bezohledného prosazování národních zájmů svých zemí. Ode dneška to prý neplatí. Evropská unie byla budována po půlstoletí jako elitní klub pro vyvolené. Jeho noví členové ze střední Evropy a Balkánu museli projít dlouhým a složitým přijímacím procesem a akceptovat různá dlouholetá omezení pro své občany na teritoriu původních členů. Jednou z hlavních podmínek vstupu byla schopnost ochrany vnějších hranic Schengenského prostoru. Nic z toho dnes neplatí. Současná migrační vlna eskalovala proto, že ilegální příchody migrantů byly v Evropě od samého počátku tolerovány, a tím dále povzbuzovány hraničními i cílovými zeměmi. Vůči státům, odkud začali migranti přicházet s evidentní podporou místních oficiálních struktur, nebyla podniknuta ze strany EU žádná akce, nebyl učiněn jediný pokus zadržené ilegální migranty vrátit zpět. Otevření brány pro neomezený příliv migrantů bylo zdůvodněno již pět let bez valného zájmu Evropy probíhající občanskou válkou v Sýrii a utrpením tamějších obyvatel a rovněž podivnými, logiku postrádajícími široce medializovanými krvavými zločiny tzv. Islámského státu."

Jiří Weigl nakonec uzavírá svůj zasvěcený exkurz: "Je třeba nahlas a otevřeně říci – problémem není islám, ani migranti – ti jsou jenom nástrojem a obětí nového evropského sociálně inženýrského projektu. Důležitá je v očích pokrokářů Evropa, její integrace, její stárnoucí populace, její neudržitelné důchodové systémy, její heterogennost a nedostatek solidarity. Migrace je tím velkým impulsem, který má vše změnit. Pro nás, příslušníky malých evropských národů, které těžce ubránily svoji státní existenci a národní identitu a doufaly v jejich bezpečné zakotvení v rámci EU je alarmující zjištění – neohrožují nás žádní migranti, kteří k nám ani přijít nechtějí, ale naši evropští partneři, kteří k nám migranty proti naší i jejich vůli nutí."