Ještě pár poznámek k císařskému výročí
Češi oprašují císařův odkaz
Ještě dnes žijí v Česku lidé, jejichž předci sloužili i na vídeňském císařském dvoře, a to i jako ministři. Česká šlechta ale dnes už po starých pořádcích nesmutní.
Liebe dein Vaterland, zpíval 9. září roku 1906 pěvecký sbor v Meclově na Domažlicku. Pak zazněla salva a plátno zakrývající pomník se svezlo k zemi. Socha císaře Františka Josefa I. v ornátu s královskými insigniemi stála v obci až do první světové války. Krátce po ní čeští vojáci urazili císaři hlavu a strčili ho do stodoly. Zpátky na náves se už nikdy nevrátil. Po pádu totality se na něj ale rozpomněly jiné obce. V Pohledi na Havlíčkobrodsku se 20. srpna 2016 znovu rozezvučel zpěv i salvy z pušek. Občané slavnostně odhalili bronzovou bustu Františka Josefa I. „Celá akce naprosto nemá charakter recese, je to zcela seriózní připomenutí letošního 100. výročí úmrtí panovníka," ujistil veřejnost starosta Jindřich Holub.
Žádný tmář
Vzpomínat s láskou na mocnáře má totiž v Česku pachuť čehosi nepatřičného. „František Josef I. je bohužel zobrazován pořád stejně jako za totality. Měli bychom historii konečně očistit od pomluv a různých účelových zkreslení. Vládl bohužel dlouho a tak mu monarchie ke konci vlády trochu zkostnatěla. Ale s jeho vládou se pojí více dobrého než špatného," říká např. současný senátor Tomáš Czernin ( TOP 09 ), jehož předci měli k císařskému dvoru blízko. „Můj praprastrýc Otakar Czernin byl ministrem císařova nástupce Karla I.. S Františkem Josefem sdílel pokrokové ideje a chtěl v nich pokračovat. Císař nebyl žádný tmář, jak se dnes vykládá," dodává T. Czernin. Sté výročí úmrtí rakouského císaře a maďarského krále se důkladně slaví spíše v Rakousku než v Česku. „Přitom on dost fandil českému národnímu obrození. Ročně přispíval velkou sumou na provoz plzeňského muzea, dal spoustu peněz na výstavbu Národního divadla, podporoval českou vědu i umění. Průmysl za jeho vlády začal vzkvétat. Takže Češi neměli moc důvodů si na něj stěžovat," podotýká další šlechtic a zároveň poslanec Jaroslav Lobkowicz ( TOP 09 ). V Rakousku připomíná výročí smrti Františka Josefa I. šest výstav. Ty jej zobrazí nejen jako panovníka podunajské monarchie, milovníka uniforem a vášnivého myslivce, ale i jako manžela, otce a dokonce jako milence. „Rakušané jsou národ do jisté míry uměle vytvořený. V dobách monarchie byli Hornorakušáky, Dolnorakušáky, Korutaňáky či Tyroláky mezi jinými etnickými skupinami v monarchii. Tehdy se na národní odlišnosti nedbalo, Rakušané byli všichni – i Češi. Když jsme v rodovém sídle opravovali střechu věže, našli jsme krásný nápis z roku 1867, kde stojí: Doufáme, že toto svědectví najdou generace budoucí, kdy Čechové již okázali, že jsou národem nejlepším ze všech Rakušanů," vzpomíná Tomáš Czernin.
Chránit národy před jejich politiky
Podotkl však, že se historie vrátit nedá a návrat k tehdejšímu společenskému řádu by si už nepřál. „Chtěl bych ale, aby bylo obnoveno to lepší z doby Františka Josefa I. Tehdy se rozvíjelo smysluplné sociální zabezpečení, rostla vzdělanost a František Josef I. vedl národy k sounáležitosti," řekl senátor T. Czernin a dodal, že kdyby stát, jakým bylo Rakousko - Uhersko, zůstal zachován v tehdejších hranicích, fungovalo by mnohé, o co se Evropská unie teprve snaží. Obnovu monarchie si na rozdíl od Tomáše Czernina přeje strana Koruna Česká. „Umožnil, aby se národy zemí Koruny české kulturně emancipovaly a konstituovaly do moderní podoby. Z pohledu aktuálních politických obtíží našich zemí i celé Evropy je třeba připomenout jeho nadčasové politické heslo," řekl místopředseda KČ Petr Krátký Deníku; heslo, o němž se P. Krátký zmiňuje, je vyryto na žulovém podstavci pomníku Františka Josefa I. v obci Pohleď na Havlíčkobrodsku: „Mým hlavním úkolem je chránit mé národy před jejich politiky."
Nostalgicky zkrátka podvědomě na staré Rakousko stále vzpomínáme …
Historička Kristina Kaiserová řekla Deníku: Stát plný menšin. Panovník byl nešťastný. A monarchie dělala všechno pro to, aby se rozpadla, hlavně už během války.
V Evropě už dva roky zuřila strašlivá válka, když zemřel František Josef I. Podle historičky Kristiny Kaiserové sice lidé měli války už plné zuby, ale nikdo nepřemýšlel, že by to byl konec monarchie.
Je to přesně sto let, kdy František Josef I. zemřel. Jak jeho smrt přijali lidé v Čechách a na Moravě?
Máme tu rok 1916, kdy už je dva roky válka, která nebyla vůbec hezká. Na samém jejím prahu už měli Češi představu, že by měli mít třeba více autonomie, byly tu nevyřešené problémy nacionalismu, ale dlouhodobě byla loajalita k císaři a císařskému dvoru stále vysoká i mezi českými obyvateli.
Zažívali tedy lidé upřímný smutek, když císař zemřel?
Asi se nějací našli, ale nemyslím si, že by to mezi českým obyvatelstvem vyvolalo nějaký smutek. Válka se v té době dotýkala většiny rodin napříč sociálními vrstvami. Je potřeba si uvědomit, že císař byl v té době starý pán, takže někteří lidé cítili spíš nostalgii.
Bylo už v té době jasné, že se blíží konec monarchie?
To ne. To si možná uměli představit pánové v exilu a někteří o tom jistě snili, ale příprava v této době ještě nebyla na pořadu dne. Nicméně monarchie dělala všechno pro to, aby se rozpadla, hlavně už během války.
Lze nějak jednoduše charakterizovat dlouhou dobu vlády Františka Josefa I.?
Nedá. Monarchie patřila k standardním státům 19. století a v nějaké fázi se prosadil i parlamentní systém a ústava. Pro svou dobu to tedy byl standardní stát, který měl ale neuvěřitelné problémy se svými menšinami. Císař z toho byl opravdu nešťastný. Nebyl to žádný německý nacionalista, české Němce měl dokonce ještě méně rád než Čechy. Měl totiž pocit, že pořád kverulují.
Rehabilitovala česká společnost Františka Josefa I.?
Spíš se přesunul do neutrálnější zóny.
Zdroj: Deníky Bohemia, https://www.denik.cz/z_domova/cesi-oprasuji-cisaruv-odkaz-20161120.html
https://www.denik.cz/z_domova/cesi-oprasuji-cisaruv-odkaz-20161120.html