Film „Admirál“ (Kolčak)

Veliký bojovník se zlem bolševismu admirál Kolčak byl zabit i díky zradě masarykovských československých legií, což je velikou skvrnou na jejich jinak záslužné roli na východní frontě. Jeden z ruských velvyslanců před několika lety odpověděl na výtku, že Rusové nás v roce 1968 obsadili, něco v tom smyslu, že nemůžeme pořád vytahovat minulost a že oni nám také nevyčítají, že jsme jim zabili Kolčaka. Je tedy vidět, že legendární vojevůdce je v ruské společnosti silným tématem.

Ve filmu Admirál je několik silných momentů spojených s nesmírnou ruskou vírou v Krista – když se důstojníci na lodi za plné palby nepřátel modlí evangelium a kolem nich létají šrapnely, loď projíždí lesem min a pojednou je Kristus vyslyší a německý křižník je roztržen výbuchem.

Stejně tak když Kolčak postavil svou sibiřskou armádu, koná se přísaha a v zasněžené krajině, vrchní velitel bílého vojska líbá kříž z rukou pravoslavného kněze, vojáci v nadpřirozené úctě poklekají ...

Stejně tak moment, kdy odhodlané Kristově armádě v boji s bolševiky dojdou náboje a útočí na bodáky, za zvuků kapely a za ohromných ztrát – a přesto ve svém svatém boji vítězí!

Když odmyslíme vliv oficiální kremelské propagandy, jíž má tento vlastenecký film asi sloužit především, nelze se zastavit u jednoho momentu – zatímco bezbožní bolševici házejí mrtvé tělo důstojníků i popraveného Kolčaka do vody pod led, bělogvardějci pohřbívají i rudé vojáky s křesťanskými poctami, vždyť přece všichni Kristovi synové mají právo na spasení, bílí i rudí.

Vidím na tomto filmu jeden velice pozitivní fakt – Rusko již po více než dvaceti letech překonalo své komunistické dědictví a vrací se zvolna ke staleté víře a tradici svých otců a dědů, i vlivem národně konzervativní politiky prezidenta Putina. Bohudíky!