Druhé ze srpnových výročí - 23.-24. 8. 1572

Bartolomějská noc ( francouzsky Massacre de la Saint-Barthélemy ) je termín označující masakr hugenotů ve Francii v srpnu 1572. Násilnosti vypukly 24. srpna toho roku, kdy byl mezi prvními zavražděn předák hugenotů, admirál Gaspard de Coligny. Hromadné vraždění započalo v Paříži pod přímou patronací panujícího krále Francie Karla IX. z rodu Valois a především jeho intrikánské matky, Kateřiny Medicejské. Z Paříže se vlna násilí rozšířila do dalších měst a na venkov a během dalších týdnů si vyžádala tisíce obětí.

V roce 1572 měla Francie za sebou celé desetiletí náboženských válek, v nichž se mezi sebou ve vlnách střetávali katolíci a kalvinisté, ve Francii zvaní hugenoti. Symbolickým aktem smíření se měla stát svatba předního hugenota, navarrského následníka trůnu Jindřicha Bourbonského ( který se později stal francouzským králem Jindřichem IV. ), se sestrou krále Karla IX., princeznou Markétou z Valois, v rodině nazývanou Margot. Jindřichova matka, navarrská královna a fanatická protestantka Jeanne d’Albret, byla velkou odpůrkyní tohoto sňatku, který jinak měl řadu příznivců. Královna Jeanne však 9. června1572 zemřela a svatbě už nic nestálo v cestě.

Sňatek se konal 18. srpna 1572 a k této události se do Paříže sjelo mnoho hugenotských šlechticů, včetně uznávaného vůdce admirála Colignyho. Ženich, který jako hugenot neuznával katolickou mši, prostál většinu obřadu před kostelem. Když potom stanul před oltářem, ženich s nevěstou se na sebe nepodívali. Nevěsta neodpověděla ani na otázku celebrujícího, zda si Jindřicha bere dobrovolně za manžela. V té chvíli král Karel IX. položil ruku na sestřinu hlavu a přinutil ji přikývnout.

Napětí mezi francouzskými katolíky a hugenoty zvýšila nizozemská revoluce a invaze hugenotského vojska do Španělského Nizozemí v květnu 1572 na pomoc nizozemským protestantům, kteří povstali proti náboženskému útlaku ze strany katolického krále Filipa II. Španělského. Mnozí francouzští katolíci se obávali, že Francie bude zatažena do války proti katolickému Španělsku a podezřívali admirála Colignyho, že chce krále přesvědčit k francouzské vojenské intervenci na pomoc nizozemským povstalcům.

V příštích dnech, kdy byl královský sňatek v Paříži oslavován, přesvědčovala královna – vdova Kateřina Medicejská syna Karla, aby proti hugenotům zasáhl mocí, což se jí nakonec podařilo, ačkoliv sám král choval přátelský vztah k admirálovi Colignymu.

K prvnímu pokusu o vraždu tohoto protestantského předáka došlo 22. srpna, kdy se ho pokusil na ulici zastřelit jeden z Kateřininých mužů jménem Maurevel, ale pouze admirála zranil. Tento čin hugenoty velmi pobouřil. Dva dny nato, na den sv. Bartoloměje, byl admirál spolu s dalšími hugenotskými vůdci zavražděn v hostinci v Ponthieu, kde během svého pařížského pobytu bydlel. To bylo signálem k masovému vraždění po celé Paříži i mimo ni, jež trvalo až do října tohoto roku. Největší masakry probíhaly v Toulouse, Bordeaux, Lyonu, Bourges,Rouenu a Orléansu. Zdroje uvádějí různý počet obětí od dvou až po desítky tisíc. Soudobé prameny tvrdí, že v následujících týdnech plavalo ve francouzských řekách tolik mrtvol, že nebylo možno jíst ryby. Nutno však říci, že Kateřina Medicejská počítala pouze s likvidací politických špiček hugenotů, hromadné vraždění prostých protestantů se stalo záležitostí lůzy utržené ze řetězu, jak tomu často bývalo ( i přes odpor katolických panovníků ) např. při pogromech na Židy.

Hugenotské války pokračovaly až do roku 1598, kdy francouzský král Jindřich IV. Vydal tzv. Nantský edikt zajišťující rovnoprávnost mezi katolíky a hugenoty. Byla to první listina zajišťující svobodu náboženského vyznání. V roce 1685 král Ludvík XIV. ediktem z Fontainebleau edikt nantský zrušil a prohlásil protestantské náboženství za ilegální. Již jeho otec Ludvík XIII. se svým prvním ministrem kardinálem de Richelieu bojovali se vzpurnými hugenoty z pevnostního přístavu La Rochelle, kteří spolupracovali s Anglií. Hezky o tom píše např. Alexandre Dumas ve svých Třech mušketýrech. A titíž dva politici paradoxně v zahraničí podporovali protestanty v bojích Třicetileté války, samozřejmě s cílem oslabit Španělsko. Ostatně ani protestanté se k nám, katolíkům, nechovali nikdy v rukavičkách …

Zajímavá byla reakce papeže Řehoře XIII. na pařížský masakr: všechny zvony se rozezvučely pro díkůvzdání a děla Andělského hradu vypálila oslavnou salvu. Byla vydána upomínková vatikánská medaile a Řehoř XIII. pověřil umělce Giorgia Vasariho, aby vytvořil nástěnnou malbu masakru, která se dosud nachází ve vatikánských sbírkách. Podle některých autorů je tento popis papežovy reakce přehnaný, zčásti prý jde dokonce o historický mýtus. Proti této bagatelizaci papežova jednání má ale svědčit jasná symbolika pamětní mince, která oslavuje vraždění hugenotů, a to, že král Karel IX. obdržel od papeže Zlatou růži. Obojí reakce ovšem nastaly vzápětí po obdržení prvních zpráv o události, v nichž francouzské zdroje popisovaly celou událost jako potlačení hugenotského povstání. Později, když se v římské kurii rozšířilo povědomí o skutečné podstatě celé akce, byl její postoj i postoj papeže podstatně chladnější. Svatý Otec si rozhodně nepřál hubení nepřátel mečem, vina za masakr leží tedy výhradně na královně Kateřině Medicejské a jejích slabošských synech.

Jeho katolické Veličenstvo Filip II. Španělský, který byl protestantům a heretikům znám jako „fanatický katolík“, vyjádřil nad zprávou o masakru potěšení, naopak nábožensky tolerantní římský císař a český král Maxmilián II. Habsburský, bratranec Filipa II. a tchán francouzského krále Karla IX., byl zprávou o masakru zhnusen a označil událost za "ostudnou". Ale tehdejší Evropa nejednala mezi sebou v rukavičkách, asi jako je tomu dnes v muslimském vřícím náboženském kotli …

Zdroj: Wikipedia, https://cs.wikipedia.org/wiki/Bartolom%C4%9Bjsk%C3%A1_noc