Dopis biskupa Sigauda o 2. vatikánském koncilu

Co měl Druhý vatikánský koncil udělat! (1959)

Dopis biskupa Sigauda kardinálu Tardinimu z roku 1959

Zdroj: https://rexcz.blogspot.cz/2013/08/co-mel-druhy-vatikansky-koncil-udelat.html

Gerald de Proenca Sigaud, biskup z Jacarezinha

 Zdroj: Ignis Ardens

Překlad: D. Grof

Při přípravě Druhého vatikánského koncilu (o němž se v dopise mluví jako o ekumenickém koncilu) rozeslal kardinál Tardini dopis, v němž požadoval návrhy od všech biskupů světa. Některé z těchto návrhů jsou pozoruhodné pro svou předvídavost. Zde je odpověď zaslaná biskupem Geraldem de Proencou Sigaudem, biskupem z Jacarezinha v Brazílii, sepsaný 22. srpna 1959 kardinálu Tardinimu. Tento dopis byl původně otištěn v časopise The Angelus.

Biskup Sigaud, arcibiskup Lefebvre a biskup de Castro Mayer byli součástí Coetus Patrem Internationalis (Mezinárodní skupiny Otců), organizace asi dvou set biskupů, kteří se pokusili postavit tomu, aby liberálové zabrali Druhý vatikánský koncil. Arcibiskup Lefebvre sám byl v přípravné komisi koncilu, ale všechna schémata, která on a jiní připravili, byly liberály při zahajovacím sezení vyhozeny.

Vidím, že zásady a duch toho, co nazýváme revolucí, pronikají mezi klérus a křesťanský lid, stejně jako v minulosti pronikaly zásady, nauka, duch a láska pohanství do středověké společnosti, což vyvrcholilo pseudo-reformou. Mnozí v kléru již nerozlišují omyly revoluce a neodporují jim. Jiným se revoluce líbí jako ideální cíl, propagují ji, spolupracují s ní, pronásledují a zle hovoří o protivnících revoluce a ztěžují jejich apoštolát. Velmi mnoho pastýřů mlčí. Další přijímají omyly a ducha revoluce a tohoto ducha otevřeně či skrytě podporují. Ti, kteří proti těmto omylům bojují, trpí pronásledováním ze strany svých kolegů a jsou označováni za „integristy“. Ze seminářů přicházejí seminaristé naplnění ideály revoluce, dokonce i ti ze svatého města Říma samotného. Nazývají se „maritainovci“, „učedníci Teilharda de Chardina“, „katoličtí socialisti“ a „evolucionisti“. Kněz, který bojuje proti revoluci, je zřídka jmenován biskupem; ti, kteří ji však podporují, jsou jimi jmenováni často …

Příkladem této organizované a systematické práce ( na revoluci ) je celosvětové, souběžné a jednotné zrození křesťanské demokracie mezi mnoha národy okamžitě po hrozné válce. Jed prostupuje všechny země. Díky souhlasu katolíků se revoluce udržuje při životě. Člověk si musí uvědomit, že se zde všude odvíjí boj na život a na smrt proti Církvi, člověk musí rozpoznat nepřítele, rozpoznat jeho strategii války a jeho taktiku, jasně prozkoumat jeho logiku a dynamiku tak, abychom mohli s jistotou pochopit každý jednotlivý boj v této válce a abychom mohli bezpečně organizovat a řídit svou opozici.

 ZEDNÁŘSKÁ SEKTA: Po dvou stoletích můžeme sledovat výsledky toho, co papež Klement XII. označil jako program této sekty. Některé části tohoto programu stále nenastaly, jsou však v současnosti prosazovány s velkou inteligencí, zvráceností, energií a logikou a naplní se ve svižném tempu. Jen málo nyní chybí k vybudování města člověka. Kolik let bude Církvi poskytnuto než „se setká s králi země“? Kolik let potrvá, než bude na svět a věřící uvalen nový světový řád?

Rád bych, abyste si všimli velice závažného důkazu, který prokazuje celosvětové spiknutí proti katolickému řádu a jeho přicházejícímu vítězství: Je to jednodolarová bankovka Spojených států amerických. V kruhu na levé straně vidíme pyramidu, která je vystavěná na rozlehlé pustině. Kameny z nichž se skládá, jsou opracované a krychlové. Význam těchto symbolů je podán v nápise, která v latině říká: „Nový světový řád“. Tato pyramida označuje nové lidstvo, které se skládá z lidí, kteří jsou ctěni zednáři. Tito lidé stvoření Bohem jsou přetvořeni Velkým architektem všehomíra. Základna pyramidy označuje založení tohoto nového světového řádu v roce 1776, což je rok zrození USA. USA je proto základnou toho nového zednářského lidstva. Zednářský řád je v opozici vůči katolickému řádu. Velmi brzy bude zednářský řád zahrnovat všechno lidstvo. A přesto jej mnozí katoličtí biskupové a kněží nevidí a velké množství z nich mlčí. V celosvětovém i národním vedení Církve se tento problém často ignoruje: je to, jako by bylo uzavřeno příměří. Ve studiu a diskuzích kněží se nehovoří o žádné otázce jejich programu, jejich metod, systému celé zednářské sociologie, jejich cíli, prostředcích, taktice a strategii. Co víc, P. Berthelot, francouzský jezuita, napsal knihu o možnosti spolupráce mezi Církví a touto sektou!

Komunismus je dalším nepřítelem katolické Církve. Zednářská sekta shromažďuje „buržoazii“, komunisti shromažďují „proletariát“. Cílem každé ze skupin je totéž: socialistická společnost, racionalistická, bez Boha a bez Krista. Tato dvě hnutí mají jedno společné vedení: mezinárodní Židovstvo. Odsuzujeme veškeré pronásledování Židů pro jejich náboženství nebo z etnických důvodů. Církev je proti „antisemitismu“. Církev však nemůže ignorovat fakta z minulosti a jasná ujištění mezinárodního Židovstva. Vůdci tohoto Židovstva po staletí metodicky a s neutuchající nenávisti vůči katolickému jménu konspirovali za zničení katolického řádu a za vybudování světové židovské říše. To hájí zednářská sekta i komunisté. Finance, média a mezinárodní politici jsou z větší části v rukách Židů. Ačkoliv jsou Židi největšími kapitalisty a měli by z tohoto důvodu být největšími odpůrci Rusů a komunistů, nebojí se jich, ale naopak jim pomáhají zvítězit. Ti, kteří odhalili atomová tajemství USA, byli: Fuchs, Golds, Gringlass a Rosenberg – všichni Židi. Zakladatelé komunismu byli Židi. Oni jsou podporovateli, organizátory a bankéři. To je realita. Mělo by to pěstovat nenávist? Ne! Ale s bdělostí a prozíravostí bychom měli zahájit systematický a metodický odpor vůči stejně tak systematickému a metodickému útoku „nepřítele člověka“, jehož tajnou zbraní je „esence farizeů, kterou je pokrytectví“.

Mezinárodní judaismus chce radikálně porazit křesťanství a být jeho náhražkou. Jeho hlavními vojsky jsou zednářství a komunismus. Tento postup revoluce započal na konci středověku, rozvíjel se za pomoci pohanské renesance, postoupil vpřed mílovými kroky s reformací, zničil politickou a společenskou základnu Církve Francouzskou revolucí, pokusil se svrhnout Svatý stolec útokem na Papežské státy, vyprázdnil zdroje Církve u příležitosti sekularizace majetků řeholních řádů a diecézí, byl příčinou velice vážné vnitřní krize s postupem modernismu a nakonec s komunismem vynalezl rozhodný nástroj k vymazání jména křesťanství ze samotné tváře země. Komunismus vytvořil z revoluce vědu a jejími základními zbraněmi jsou nespoutané lidské vášně, které jsou metodicky nabuzovány. Revoluce využívá dvě neřesti, jejichž prostřednictvím chce zničit katolickou společnost a stejně tak i vybudovat ateistickou společnost: smyslnost a pýchu. Nezřízené a divoké vášně jsou vědecky zaměřovány ke konečnému cíli, podléhají železné disciplíně svých vůdců, aby zcela zničily Boží město a vybudovaly město člověka. Podrobují se totální tyranii, tolerují bídu za účelem vybudování řádu Antikrista.

Jistá ústřední vláda řídí celý ten proces s energií a velkou chytrostí: to je lidský pohon, který je nástrojem samotného Satana. To, co se nazývalo „pravicovou politikou“ jako je fašismus a nacionální socialismus, mělo ve skutečnosti bojovat proti hnutím proti Kristově Církvi.

Odsudky v boji proti protestantismu, jansenismu, modernismu a komunismu nejsou nedostatečné. Vydaly velmi dobrý výsledek. Některé však přišly příliš pozdě. Co je skutečně nezbytné, je organizovaný boj proti těmto omylům, proti těmto původcům a prosazovatelům omylu. Tento druh organizovaného boje, jako dobře řízená a metodická armáda, se dnes zjednodušil díky pokročilým prostředkům komunikace se Svatým stolcem. Nyní existuje nedostatek organizace odporu proti idejím a osobám, protože ani klérus, ani řeholní řády, ani školy, ani laici systematicky do tohoto boje nevstupují. Idea může být představena takovým způsobem, že si špatně informovaní věřící neumí uvědomit zlovolnost, která leží pod povrchem této nauky. Ačkoliv věřící nemusí pochopit zlovolnost mylné nauky, mají sklon udržet si latentním, ale účinným způsobem její zvrácené principy a jsou postupně nevědomky pronikáni principem a duchem této revoluce.

Syllabus omylů papeže Pia X. je příhodným seznamem škodlivých omylů naší doby a je naprosto aktuální. Musí být však doplněn. Obhájci omylů a tohoto ducha, kteří jím [Syllabem] byli odsouzeni, jsou v Církvi povyšováni na odpovědné posty. Do nového Syllabu se musí přidat omyly socialismu. Podobně i omyly Marca Sangniera ze Sillonu; stejně tak i společenská hereze Maritaina. Modloslužba demokracie; modla křesťanské demokracie; omyly v liturgii; omyly kněžství laického lidu u Katolické akční skupiny. Omyly ohledně poslušnosti a řeholních slibů; omyly komunismu a omyly ohledně vlastnictví, omyly týkající se panteistického a univerzálního evolucionismu.

Velmi mnoho katolíků a dokonce i kněží je tohoto názoru, že bojovat by znamenalo činit újmu Církvi, jako by Církev sama svou povahou nebyla bojovná. Z tohoto důvodu umožňují, aby se dělo zlo, aniž by se proti němu bojovalo, pod záminkou obezřetnosti, lásky a apoštolské pružnosti a ohebnosti. A nakonec začnou mít rádi zlo jako něco normálního a odmítají to, co je dobré, jako něco strašného. Například odluka Církve a státu; a to že se mezi katolíky povolí rozvod ze strachu, aby jej nevnucoval stát.

Musíme trvat na tomto tvrzení, protože pak věřící pochopí, že existuje nutný protiklad mezi světem a Církví. Je-li „dnešní“ svět více pohanský, než zbožný, nemohou se katolíci z tohoto důvodu „modernizovat.“  Mnozí katolíci si myslí, že nekatolíci žijí v pouhém rozumovém omylu a to tak, že kdyby jim jen byla představena katolická pravda přátelským způsobem, okamžitě konvertují ke katolické víře. Věří také, že všechny polemiky jsou špatné a že energie a vážnost, se kterou Církev hájí víru, překáží obrácení jednotlivců. Všeobecná spolupráce s nekatolíky v obecných věcech má vážné důsledky pro katolickou věc, nekatolíci se naučí málo a katolíci ztratí mnoho. Muži držící veřejný úřad také jednají podle následující zásady: „revoluce využila špatných metod, ale je sama o sobě dobrá. Vážně se jí oddejme. Učiňme revoluci dříve, než ji učiní komunisti.“

Koncil by měl tuto oblast promyslet velmi úzce, aby vpravil novou sílu do katolické nauky. Měli by být zastaveni ti, kteří způsobují úchylky. Mělo by se odsoudit následující: křesťanský socialismus, nominalismus, Kantův idealismus, vše z Hegela a jeho školy, Sartre, Maritainova nauka s jeho rafinovaným rozlišováním mezi lidským individuem a lidskou osobou v sociologických záležitostech. Absolutní evolucionismus. Filozofický a právní pozitivismus. Moderní manicheismus a gnosticismus, který se projevuje v abstraktním umění. A teosofismus: Rotary a Lion´s kluby, úpravy mravů.

… Samozřejmě si člověk musí dávat pozor, aby diskuze byly vedeny vlídně. Diskuze je však nutná a živá v té věci, která vytvoří lásku k pravdě. Komunisti vědecky prozkoumali tuto techniku diskuze. Lidé by se měli účastnit v polemikách, aby si zvykli na promýšlení nauky a lásku k nauce.

Revoluční spiknutí je jedno a organické. S takovým spiknutím se musí bojovat podobným jedním a organickým způsobem akce. Katoličtí věřící očekávají od Magisteria konkrétní a praktický, základní a organický popis katolické společnosti a kontrarevoluční společnosti. V této společnosti jsou zahrnuty i dobré prvky moderního života organickým způsobem spolu s prvky tradiční společnosti, které se musí uchovat.

Zdá se mi, že musíme vytvořit katolickou strategii a metodické, kontrarevoluční bojové vedení pro celý svět a že katolíci do něj musí být povoláni. To by inspirovalo naději na příchod lepšího světa. Bylo by legitimní, aby sám Svatý stolec vedl tuto ofenzívu. Ty elementy mezi klérem a laiky, které se již v kontrarevolučním boji osvědčily, by měly tuto armádu vést. Měli bychom rozvinout skutečnou vědu kontrarevolučního boje podobně, jako existuje revoluční věda.

Katolíci by měli vědět, že: „to či ono není slučitelné s katolickou společností.“ V té či oné oblasti by měla být společnost taková a taková, aby byla katolická. Existuje pro to široké rozpětí, ale ne neomezené. Před našima očima musí být ideální model katolické společnosti, abychom věděli, co se musí udělat. Pravomoc Svatého stolce je ohromná. Kdyby byli věřící sjednoceni a vedeni k tomuto dílu rázným, jasným a metodickým způsobem, zastavil by se triumfální pochod revoluce a byla by nastolena vláda Nejsvětějšího srdce Ježíšova skrze opravdový, celosvětový boj pod vedením Nejvyššího pontifika: „obnovit vše v Kristu“.

Katolíci by měli být ve své vlasti vedeni k jedinečnému a praktickému řešení, měli by odmítnout jiná legitimní řešení tak, aby se mohlo vybudovat něco pozitivního. Protože chtějí-li dělníci vybudovat všechny možné domy, skončí tak, že nevybudují vůbec nic. Ve zrevolucionizované společnosti Bůh chytá duše na rybářský háček. V křesťanské společnosti jsou duše loveny do sítí. Ta první společnost je největší překážkou, ta druhá je největší vnější milostí.

Mnozí katolíci mají silné pokušení vypořádat se s komunismem stejným způsobem, jakým se Církev před stoletím vypořádávala (a stále vypořádává) s liberalismem: „S liberalismem je možné soužití.“ Liberalismus nebránil Církvi učit nauku, ani komukoliv neukládal učit liberální nauku. Liberalismus dovoloval odsuzování svých omylů. V případě komunistické vlády tomu tak však není. Církvi se brání šířit svou nauku. Církvi se ukládá učit omyly komunismu. Církev nesmí odsuzovat omyly komunismu. Opozice komunismu vůči katolické Církvi je zásadní, radikální, stálá a úplná. Když komunismus uzavře mír s Církví, je to jen přestávka v boji. Důvod této přestávky může být různý: Mezinárodní politika si tuto přestávku vyžádala. Strategie útoku na jinou zemi může zapříčinit umělý mír v sousední zemi. Slabost samotného komunismu na počátku by také mohla vysvětlit takové dočasné příměří. Spolupráce s komunismem vždy bude zkázou Církve. Komunismus je synem Synagogy. Dokud nebude židovský národ obrácen, bude židovská Synagoga „Synagogou Satanovou“. A komunismus bude komunismem Satana. Dílem a tváří Antikrista.

Tajná moc komunismu se zakládá na své nenávisti ke Kristu. Jeho moc svádět však leží v jeho socialistické utopii. Komunismus slibuje společnost bratří, bez autority, bez tříd, bez chudoby, bez zármutku, bez obtíží v životě, bez Boha a bez pekla. Slibuje ráj v tomto životě. Katolíci snadno věří v tuto utopii a myslí si, že může být katolicky pokřtěna. Proto říkají, že raná Církev byla socialistická. Zdá se mi nutné, aby ekumenický koncil vyhlásil přísné a slavnostní zavržení této utopie. Je to opravdu celosvětové pokušení, podobné tomu z ráje: „budete jako bohové“, nebo tato další slova: „dám vám toto vše“. Skutečný socialistický ráj nebude na zemi nikdy realizován. Když člověk hledá království Boží a jeho spravedlnost, obdrží míru pozemského štěstí, kterou se Bůh ve Své milující Prozřetelnosti uráčí dát svým synům zde na zemi. Hledá-li člověk výlučně své vlastní štěstí na tomto světě, porušuje-li zákony lidské přirozenosti, bude Satanem zatlačen do nejhoršího otroctví. Židi slibují, že jejich král „bude vládnout železnou holí“ těm lidem, kteří se podvolí jhu socialismu. Zrevolucionizovaná společnost bude nejprve rájem na zemi a pak peklem na zemi.

Musí se jasně učit, že společenské a ekonomické rozdíly jsou v normálním životě společnosti základní. Tyto rozdíly nejdou proti spravedlnosti. Nesmějí být přehnané. Musí být křesťanskou láskou dovolené. Třídy musí pro dobrý řád společnosti existovat. Socialismus formuje lidi tak, aby nenáviděli blaha a křesťanské ctnosti: pokoru, lásku, chudobu a zdrženlivost.

V mnoha částech světa dnes vzrůstá zasahování státu do životů jednotlivců a společenství. Toto zasahování je často nutné kvůli boření života společenství pomocí liberalismu. Mnoho věcí, které by měla řídit společnost nebo sdružení jsou dnes vykonávány státem. Katolická nauka musí dovolovat nějaké vměšování. Měla by to však jasně pokládat za mimořádné, neobvyklé, přechodné. Jako pravidlo by to mělo být zrušeno, jakmile je to možné. Až příliš často člověk očekává řešení obtíží a provádění změn v tradičních a přirozených institucích od státu. Obecně však potíže vyvstávají spíše ze zkaženosti mravů. Kdyby se Bůh a Kristus Pán stali základem života jednotlivce, rodiny a života národa, pak dokonce i přirozené problémy, které by normálně byly vyřešeny rozumem a pokornou lidskou dobrou vůlí, by byly vyřešeny prostředky téhož původu. V socialistickém světě existuje přístup, který chce přirozenosti ukládat řešení, která byla vytvořena v úřadech. Živí lidé jsou však natolik komplexní fyzicky i morálně, a život je natolik rozmanitý, že lidské myšlení je neschopné znát rovnocenně všechny síly. Proto člověk nesmí jednat vůči lidské přirozenosti jako kovář, ale jako zahradník.

Podle mého skromného mínění se však zdá nutným, abychom představovali pozitivní program. Katolíci to chtějí. Říkají: „pokud jde o boj proti omylu, všichni katolíci jsou jednotní. Ale když jde o pozitivní budování, jednota je zničena.“ Nepochybně se v posledních několika letech několik organizací pokusilo pohnout katolické masy k činu. Měly však mnoho socialistických prvků a proto nebyly pro katolickou základnu přijatelné. Vytvářely spíše rozdělení než jednotu. Kdyby ekumenický koncil představil pozitivní program kontrarevoluční akce a křesťanské osvěty s jejich praktickými stránkami, a kdyby vyzval k tomuto dílu všechny katolíky, myslím si, že by se dostavila láska k vládě Nejsvětějšího srdce Ježíšova a Neposkvrněného srdce Panny Marie.

+ Gerald de Proenca Sigaud

Biskup z Jacarezinha