Bojovníci proti Zlu - veliký syn Afriky Ian Duncan Smith

Ian Douglas Smith ( 8. dubna 1919 — 20. listopadu 2007 ) byl rhodeský politik. V letech 1964 — 1979 byl premiérem Rhodesie. V roce 1965 vyhlásila Rhodesie pod jeho vedením nezávislost na Velké Británii. Za jeho vlády se správy země účastnila výhradně bílá menšina.

Narodil se v malém zemědělském městě Selukwe v Jižní Rhodesii jako třetí dítě skotských imigrantů Johna a Agnes Smithových. V mládí byl vášnivým sportovcem, vynikal mimo jiné v kriketu a ragby. Poté studoval na Rhodeské univerzitě v Grahamstownu v Jižní Africe. Studium ale přerušil po začátku 2. světové války, aby mohl bojovat jako pilot v britském letectvu. Během svého pobytu u letectva byl účastníkem dvou nehod. V roce 1943 v Egyptě havaroval svůj Hawker Hurricane, přitom přišel o oko, a přivodil si popáleniny obličeje. Přesto dále pokračoval v pilotování. O rok později byl sestřelen v severní Itálii nad územím kontrolovaným německými jednotkami. Připojil se k italským partyzánům a účastnil se sabotážních akcí proti nacistům. Po několika měsících utekl přes Alpy do tehdy už spojenci osvobozené jižní Francie. Po návratu do Afriky dokončil svá univerzitní studia a úspěšně kandidoval do rhodeského parlamentu ve volbách v roce 1948. Kandidoval za Liberální stranu, která přes svůj název byla spíše stranou prosazující konzervativní hodnoty. Během vzniku Federace Rhodesie a Ňaska v roce 1953 přestoupil do taktéž nově vzniklé Federální strany. Ze strany vystoupil v roce 1961, kdy strana podpořila vznik nové ústavy umožňující větší zastoupení zájmů černochů v parlamentu. Protestoval také proti článku ústavy, podle kterého se v případě rozpadu federace ze všech jejích součástí ( Jižní Rhodesie, Severní Rhodesie, Ňasko ) stanou tzv. Commonwealth realm, formálně nezávislé státy, jejichž hlavou bude britská královna. Británie si totiž v této době ještě udržovala podstatný vliv na chod Commonwealth realm a v případě Rhodesie by to nepochybně znamenalo velký tlak na přechod k vládě černošské většiny. Taková byla politika, kterou Británie prosazovala ve svých afrických koloniích v rámci dekolonizace. S tím se Ian Smith nehodlal smířit, a po odchodu z Federální strany si založil stranu Rhodeská fronta. Tato strana slibovala odtržení od Velké Británie a pokračující vládu bělochů. V roce 1962, rok po svém založení, vyhrála RF jiho-rhodeské volby. Premiérem se stal Winston Field, který Iana Smithe jmenoval vicepremiérem. Rok po volbách došlo k rozpadu Federace, a zatímco kolonie Severní Rhodesie a Ňasko se pod dohledem Velké Británie transformovaly v samostatné státy ovládané černošskou většinou ( pod novými názvy Zambie a Malawi ), budoucnost Jižní Rhodesie zůstávala nejistá. Fieldova neprůbojnost v jednání s Británií vedla až k jeho rezignaci na post premiéra na základě vnitrostranického hlasování v dubnu 1964. Premiérem se následně stal Ian Duncan Smith.

Nedlouho po uvedení nového premiéra do úřadu Smithova vláda zakázala dvě nejvýznamnější černošské nacionalistické organizace ZANU a ZAPU a jejich vůdčí postavy uvěznila. Poté, co ztroskotala veškerá jednání s Velkou Británií, vyhlásil Smithův kabinet 11. listopadu 1965 unilaterálně nezávislost Rhodesie. Její nezávislost ale neuznala žádná země a Británie na ni prostřednictvím OSN uvalila rozsáhlé ekonomické sankce. Ty ovšem neměly příliš velký efekt, protože je porušovaly zejména Jižní Afrika a Portugalská východní Afrika. Znovu se rozběhla série jednání mezi Smithem a britskou vládou, která se ale ani tentokrát nesetkala s úspěchem. Rhodesie se v roce 1970 vyhlásila republikou ve snaze získat alespoň nějaké mezinárodní uznání. To se však nestalo a boje s černošskými militantními frakcemi ZANLA a ZIPRA ( odnožemi ZANU a ZAPU ) počátkem 70. let stále nabývaly na intenzitě. Zásadním zvratem celé situace v regionu byla nezávislost Mosambiku na Portugalsku v roce 1975. Salazaarovo a Caetanovo konzervativní Portugalsko podporovalo Smithův režim, kdežto nový mosambický stát ovládaný marxistickou stranou FRELIMO podporu okamžitě ukončil a v následném chaosu občanské války v Mosambiku našli zázemí i vojáci ZANLA a ZIPRA. Navíc I. Smith ztrácel podporu i od Jižní Afriky. S rostoucí guerillovou aktivitou musela Smithova vláda vynakládat více peněz na chod armády a také mnoho bělochů emigrovalo do sousední Jižní Afriky, kde měl v té době ještě neotřesitelnou pozici apartheid. Pod tíhou okolností byl ministerský předseda I.Smith nakonec nucen vyjednávat s černošskými předáky. V roce 1978 se dohodl s umírněným černošským biskupem Abelem Muzorewou na plynulé transformaci moci do rukou černošské většiny. O rok později se země přejmenovala na Zimbabwe Rhodesie a premiérem se stal ve smíšené vládě Abel Muzorewa. Zimbabwe Rhodesie byla krátkodobým kompromisním řešením, černoši sice už měli většinu v parlamentu i ve vládě, ale například 28 křesel v parlamentu bylo vyhrazeno pro bělošské voliče. Zimbabwe Rhodesii neuznala žádná země mezinárodního společenství. V prosinci roku 1979 byla v Británii podepsána Dohoda z Lancaster House mezi britskou vládou, vládou Zimbabwe Rhodesie, ZANU a ZAPU. Dohoda zaručovala samostatnost pod vládou majority a svobodné volby. Ty se konaly v únoru 1980 a byly britskou vládou prohlášeny za platné, přestože pozorovatelé zaregistrovali použití donucovacích prostředků ze strany ZANU v některých východních provinciích ( dodnes je podivným obdiv premiérky Velké Británie Margarethy Thatcherové k obskurní postavě Roberta Mugabeho … Poznámka ČBK ) . Novým premiérem se stal vůdce vítězné strany ZANU Robert Mugabe a mezinárodní společenství uznalo samostatnost nového státu Zimbabwe.

Ian Smith byl i po změně režimu stále členem parlamentu, jímž zůstal až do roku 1987, kdy R. Mugabe upevnil svoji totalitní vládu. Byl vůdčí postavou opozice vůči vůdci státu R. Mugabemu a často kritizoval jeho vládu a obviňoval ji z korupce. V roce 1992 se ještě krátkodobě anganžoval v opozičním hnutí Spojená fronta. Na rozdíl od většiny bělošské populace Ian Smith ze Zimbabwe neodešel, stále pobýval buď na své venkovské farmě, nebo ve svém domě v hlavním městě Salisbury, nyní přejmenovaném na Harare. I po konci své kariéry v politice nepřestával otevřeně kritizovat Mugabeho režim, který na přelomu tisíciletí přivedl kdysi jednu z nejbohatších zemí Afriky na hranici ekonomického kolapsu.

V roce 1997 vydal svou autobiografii The Great Betrayal ( v překladu z angličtiny Velká zrada ). Až na úplném sklonku svého života Zimbabwe opustil. Posledních několik let svého života strávil v Kapském Městě, kde 20. listopadu 2007 zemřel ve věku 88 let.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ian_Smith

K osobnosti Iana D. Smitha jsem našel i velice zajímavý článek na jednom blogu autora Lubomíra Stejskala, který vyšel po Smithově smrti v roce 2007:

Lubomír Stejskal: Zemřel Ian Douglas Smith

„Vzpomenou  si ještě někteří  na  africký územní celek Jižní Rhodesie, později  nezávislou Republiku Rhodesii? Pokud ano, pak  jim  na mysli jistě vytane  jméno IAN DOUGLAS SMITH.  Dožil se požehnaného věku 88 let, posledním dnem jeho pozemské pouti byl letošní 20. listopad. Zemřel v jihoafrickém exilu. Připomeňme:  Mr. I. D. Smith sloužil své vlasti, v níž se narodil 8. dubna rok po skončení I. světové války,  ve dvou klíčových funkcích. Nejprve jako osmý premiér  Jižní Rhodesie ( 1964 – 1965 ) a následně jako první ministerský předseda nezávislé Rhodésie ( 1965 – 1979 ).

Patřil k předním protimarxistickým politikům  bělošské části Afriky, náboženskou příslušností  se řadil mezi presbyteriánské protestanty.  Vystudoval Rhodesian Univeristy a byl lídrem politické strany Rhodesian Front. Zpráva o jeho odchodu na věčnost  jako by chtěla připomenout dobu, kdy svět nebyl tak docela vymknut z kloubů -  alespoň v některých ohledech.  A u  vědomí toho, kdo dnes v někdejší Rhodesii, nynější Republice Zimbabwe,   vládne - a hlavně jak -, snad mnozí  I. A. Smitha i pochopí ...  Během své politické dráhy se od Západu velkému uznání netěšil,  nezávislou Rhodesii uznávala pouze Jihoafrická republika, země nesla tíhu hospodářských sankcí OSN.  Tehdy ještě nikdo netušil - a málokdo z těch, kdo snad  tušili, byli ochotni to připustit -, že když bude moc předána těm, kdo proti Smithovu režimu bojovali,  může být situace  neskonale horší. Jedním  z  těch,  kdo  z marxistických pozic chtěli  vydobýt  politickou moc ,  a také se mu  to  se všemi děsivými následky z toho vyplývajícími podařilo,   je nynější zimbabwský  prezident Mugabe.  Diktátor, kterému každý slušný člověk podá ruku jen s největším sebezapřením. I. A. Smith nebyl představitelem dokonalého politického systému, který ostatně neexistuje nikde ve svobodném světě.  Ledaskdo mu nejspíš ledacos vyčte. Nicméně ve  srovnání s počínáním nynějšího šéfa Zimbabwe musí každý, kdo není stižen politickou slepotou uznat,  že za Iana Smitha  země fungovala. Co se děje za Mugabeho? Pravý opak. A v tom je skryto tajemství rozdílu  mezi jednou a druhou lidskou nedokonalostí. Že poněkud postrádáme aktivity   mezinárodní levice,  která  v dobách, kdy lídrem kabinetu v Salisbury ( dnes Harare ) byl Ian Smith, byla tak hlasitě slyšet? I to je příznačné pro naši dobu. Bohužel.

S  hlubokou účastí a   upřímnou  kondolencí rodině Iana  A. Smitha.   Čest jeho památce!“

Zdroj: https://stejskal.bigbloger.lidovky.cz/c/16895/Zemrel-Ian-Douglas-Smith.html